Článek
Jedna ze stálic světového rocku naposledy vydala vlastní sólovou desku v roce 1997. V mezičase alb Now a Midnight Rose však Rodgers nezahálel – zpíval v obnovených Bad Company, na pět let se připojil k Brianu Mayovi a Rogeru Taylorovi z Queen, velmi dobře oživil písně své staré kapely Free s projektem Free Spirit… a samozřejmě jezdil s vlastními turné.
V posledních letech se však Rodgers potýkal se závažnými zdravotními problémy. Mezi roky 2016 až 2019 ho postihly dva velké a třináct malých záchvatů mrtvice. Musel se podrobit operaci krkavice – karotické endarterektomii – při níž mu v lepším případě hrozila ztráta hlasu, v horším smrt. Následná rekonvalescence trvala šest měsíců, ale na jejich konci byl znovu schopen zpívat a hrát. Za další rok a půl se vrátil do studia a natočil nové album jako „oslavu kariéry, pohody a naděje do budoucnosti“, jak uvádí jeho web. Se všemi těmito informacemi není úplně jednoduché se na album dívat objektivně, ale nabízí se i otázka, zda se bez tohoto příběhu dá výsledek opravdu hodnotit. Rodgers se s nimi veřejnosti svěřil právě až při vydání Midnight Rose.
Paul Rodgers je protřelý hudební matador, za více než pět dekád aktivní kariéry vyzrál, získal zkušenosti a osvojil si charakteristický rukopis. Především v dobách své nejslavnější kapely Bad Company se profiloval více jako skladatel jemnější vnímavější hudby než přímočarých rockových fláků. V textech byl mistrem výstižného vyjadřování bez zbytečné okázalosti, neliboval si ve velkých slovech. Díky tomu dokázal tvořit skvělé verše, stejně tak i banální textová sdělení.
Předurčoval ho i chraplavý hlas, s nímž se dokázal skvěle uplatnit nejen v rocku, ale i v soulu, funku a pochopitelně i v blues. Rodgersovou velkou výhodou je, že jeho hlas s věkem vůbec neslábne a i v 73 letech zůstává v kondici, o níž se většině jeho současníků může jen zdát. Nezlomily ho ani zdravotní problémy, na albu zpívá v plné síle, tak jak jsou jeho fanoušci zvyklí.
Tón celé desce udávají dva typy písní reprezentované titulní Midnight Rose a Living It Up. Druhá jmenovaná s rázným riffem vzdáleně připomínajícím Jimiho Hendrixe je pro zpěváka významná tím, že text je ohlédnutím za jeho dosavadním hudebním životem. Zkušenosti zpěváka se zde spojily s energií jeho doprovodné skupiny. Ani další rockověji laděné písně jako Coming Home, Photo Shooter nebo Melting nepostrádají náboj, přestože nejde o žádnou velkou divočinu. V klíčových chvílích jim ale většinou chybí nějaký zásadní zapamatováníhodný moment, což ale není překvapení. Rodgers v této kategorii songů ani v minulosti moc zářezů neměl. Inspiraci mu tentokrát poskytla pestrá paleta žánrů od blues, přes soul až ke country, což znovu dokazuje, že je univerzálním typem zpěváka schopným odzpívat cokoliv.
Zatímco údernější skladby album zahajují, dále dominují jemné jímavé kousky. Takové songy naopak Rodgers vždycky uměl a znovu to dokazuje. Titulní Midnight Rose je nádherná procítěná píseň jedna z nejlepších s jakou kdy přišel. Může směle konkurovat takovým klasikám jako Seagull nebo Shooting Star. Stejně dobře se mu povedly i podobně zkomponované Dance In The Sun nebo Highway Robber. Ve skutečnosti jsou to ony, které určují náladu celého alba, ačkoliv jsou početně v menšině. Na posluchači však zanechají největší dojem. Ani na tomto poli se neodehrála převratná skladatelská revoluce, skladby však bodují svou autenticitou. Jejich jímavost není hraná a odráží se v ní Rodgersem proklamovaná pohoda a naděje pro budoucnost.
Závěr? Je znát, že album Midnight Rose tvořil zkušený interpret. Paul Rodgers už nemusí nikomu nic dokazovat, a může tvořit album zcela podle svých představ a v tomto případě být i nezvykle osobní. Není to deska, která by přepsala hudební historii, nesleduje příliš ani současné trendy. Představuje typického Paula Rodgerse. Zároveň se však nejedná o nějakou muziku pro pamětníky, může oslovit i mladé publikum. Tvrdší rockovější songy pravděpodobně zapadnou v dravé konkurenci, ty ale koneckonců nikdy nebyly Rodgersova parketa. Svou silnou stránku, hloubavější jímavé písně, naopak předvedl naplno. A jsou to právě kousky jako titulní Midnight Rose, které mají potenciál zaujmout posluchače i mimo řady jeho dosavadních fanoušků.
