Článek
Být deskou, jejíhož předchůdce i posléze nástupce všichni považují za povedenější, je nezáviděníhodná úloha. V podobné se v roce 1981 ocitlo sedmé studiové elpíčko Judas Priest Point Of Entry. Jeho starší sourozenec British Steel otevřel o rok dříve pětici metalistů z Birminghamu dveře do komerčních rádií, kde se vyhřívala na výsluní díky dnes již klasickým hitům Breaking The Law nebo Living After Midnight. Pro Judas Priest to bylo zadostiučinění po letech, kdy se jejich tvorba míjela se zájmem širší veřejnosti. Teprve úlitbou ke kratší stopáži a komerčnějším melodiím konečně získali zaslouženou pozornost. Očekávání pro další album proto byla jasně daná – mělo potvrdit nově vydobyté renomé. Skupina se při jeho tvorbě navíc mohla opřít o producenta Toma Alloma, který s ní vytvořil už British Steel.
Snaha ohromit se Point Of Entry rozhodně nedá upřít. Před vydáním měly fanoušky ke koupi navnadit tři singly a skupina všechny vměstnala na první stranu vinylu. Na první signální útočil hned úvodní song Heading Out To The Highway. Navzdory všeříkajícímu názvu ale nejde o hymnu rychlosti a skladba sází spíš na tvrdost. Vše ale skvěle funguje i ve středním tempu, zpěv Roba Halforda je pronikavý a kytary patřičně hutné (kytarové duo Tipton-Downing dokonce předvádí dvojité sólo à la Thin Lizzy). Výsledek se stal miláčkem motorkářů a i díky tomu je z celého alba pravděpodobně nejznámější.
Další singl Hot Rockin' také definuje už jeho jméno. Bojuje i podobnými zbraněmi. Hlavní melodická úloha opět spočívá na ramenou zpěváka, instrumentál ho ale podporuje výraznějším rytmem a pomáhá mu i jednodušší a průraznější refrén. K oběma singlům vznikly i překvapivě vtipné videoklipy – v prvním kapela pořádá improvizované závody s auty, ve druhém zase cvičí a sedí v sauně svlečení do půl těla (přičemž Halford s patřičným nadšením při zpěvu „hot rocking“ polije kameny v sauně vodou).
Album na křižovatce
Třetí singl Don't Go naopak vnese do hry odlišná pravidla. Úvodní výbušný akord střídá pomalá a zvláštně tlumená sloka. Není příliš melodická, nástroje hrají v podstatě začátečnické schéma a také Halfordův zpěv je skoro naříkavý. Hlavní síla přichází až s refrénem. Ten má chytlavosti na rozdávání a táhne tak celou skladbu. Celkově je to však poměrně nezvyklé představení navíc ještě podpořené klipem, kde skupina hraje v malé místnosti před tajemnými dveřmi, které ji přitahují nevysvětlitelnou silou.
Všechny tři tyto skladby seřazené za sebou vystihují bolestnou rozpolcenost Point Of Entry. Při jeho vzniku se totiž střetlo několik protichůdných tendencí – management na kapelu tlačil, aby přišla s něčím stejně úspěšným jako British Steel. Rádia si žádala komerční chytlavé hity. Samotná skupina z toho však radost neměla, chtěla se umělecky dál vyvíjet a přijít s něčím jiným. Potřeba líbit se, dobře se prodávat a přitom si zachovat uměleckou integritu se staly mlýnskými kameny, jež skupinu nakonec semlely.
Balancování mezi výše zmíněnými požadavky se táhne celou deskou. Zejména na druhé straně vinylu. Písně Troubleshooter, All The Way nebo On The Run stavěné coby úderné rádiové hity po celou stopáž pátrají po komerčním potenciálu, který však zoufale nenacházejí. Jejich melodie je šedivá a brzy vyšumí z paměti. O něco lépe dopadla Tourning Circles, byť také žádnou díru do světa neudělala.
Kritiky se dočkala dokonce i relativně úspěšná Hot Rockin'. Poukazovalo se na to, že vedle starších pecek nezní zdaleka tak dobře. Ve slabší konkurenci Point Of Entry představuje spíš jednookého krále mezi slepými než skutečný hit. Komerční rádiová výplň, zaznělo v jedné dobové recenzi.
Judas Swing
Druhým extrémem jsou nadneseně řečeno skoro experimentální záležitosti – vedle již zmíněné Don't Go především You Say Yes. Po neobvyklém startu brzy získá silný groove podporovaný výraznou baskytarou Iana Hilla. Také refrén není žádná stadiónová halekačka. To pravé však přijde až ve střední části. Kapela se zklidní, Hill s bubeníkem Daveem Hollandem rozjedou vlastní rytmický večírek, do nějž jen lehce přizvukují kytary. Také projev zpěváka je umírněný. Pětice postupně zvyšuje napětí a gradaci písně zpátky do ústředního riffu a refrénu. Je to absolutně nemetalové, ale přesto skvělé. Tyhle „swingové“ tendence ale v roce 1981 na mnoho fanoušků dojem neudělaly a jsou jedním z důvodů zatracení Point Of Entry.
Album přesto nabízí dva důkazy, že tento koncept může fungovat. Desert Plains je zvláštním spojením silného rytmického základu bicích a baskytary s klasickým metalovým „drcením“ kytar. Když k tomu zpěv Roba Halforda dodá emocionální náboj a navrch zazní kytarové sólo, rodí se skutečně silná metalová skladba unikátní svým naturelem. Také Solar Angels, s níž Desert Plains tvoří hutný střed alba, kombinuje neobvyklou směs pomalých bubnů a rychlých kytar a jakkoliv to zní zvláštně, ve výsledku všechno šlape výborně.
Neodcházej, řekni ano
Samotná kapela byla z výsledného alba rozpačitá a v jeho hodnocení se ani jednotliví členové neshodnou. Společně však žehrají na velký tlak, pod nímž se tehdy ocitli. Dlužno dodat, že ani management výsledek nenadchl a objevily se obavy, zda jeho neúspěch nepřibrzdí kariéru skupiny. Rob Halford řekl, že „příliš mnoho lidí chtělo udělat příliš různých věcí,“ což je nejvýstižnější hodnocení. Point Of Entry skutečně trpí neujasněnou koncepcí. Chce být trochu experimentální, trochu metalové a trochu komerční. Ve výsledku není ani jedno z toho a výsledná kombinace taky dvakrát neokouzlí. Ryze metalovému příznivci Judas Priest přinese nejspíš zklamání.
Přesto nad ním není třeba lámat hůl a jeho poslech přeskakovat. V roce 1981 totiž možná fanoušky neuspokojilo, protože na každé další album museli čekat. Dnes máme naopak k dispozici celý katalog Judas Priest a na pár kliknutí si v něm můžeme vybírat. A otevřenější posluchač si tak může vychutnat onu rozkolísanost, jež Point Of Entry paradoxně činí přístupnějším pro širší okruh rockerů.
Ani obal není tak špatný, jak se obecně traduje a jak tvrdí i někteří členové kapely. Jeho hlavní problém spočíval v tom, že vedle British Steel nebo Killing Machine nevypadal vůbec metalově. Čímž se ale vlastně k rozháranému hudebnímu obsahu velmi přiléhavě hodí.
