Článek
Když Freddie Mercury v listopadu 1991 zemřel (smutným faktem je, že ve stejný den navždy odešel také dlouholetý bubeník Kiss Eric Carr), znamenalo to vedle ztráty jedinečného zpěváka i konečnou pro kapelu Queen. Jak by vůbec mohla pokračovat bez tak klíčového člena? Byl to právě Mercuryho monumentální hlas, který u široké veřejnosti definoval hudbu této kapely. Ostatní členové dodnes zůstávají trochu v jeho stínu.
V devadesátých letech zbylá trojice vystupovala jen příležitostně, přičemž Mercuryho místo zaujímali jiní zpěváci jako hosté. V roce 1997 odešel do ústraní baskytarista John Deacon, podle něhož pokračovat bez Mercuryho nemá význam. Od té doby už veřejně nevystupuje. Naopak Brian May a Roger Taylor nástroje neodložili a v roce 2004 oznámili překvapivou novinku. Ke Queen se připojí známý britský zpěvák Paul Rodgers, který v minulosti slavil úspěchy s kapelami Free a Bad Company. Společně s Mayem už koncertoval a dobře fungující vzájemná chemie je přesvědčila k další spolupráci. Kytarista to v rozhovoru vysvětloval: „Na hudbě Free jsme vyrostli, Paul Rodgers a album Fire and Water na nás měli velký vliv. Paul byl celou dobu součástí naší historie – a Freddie byl jeho obrovský fanoušek. Byl jedním z mála zpěváků, ke kterým opravdu vzhlížel.“
Přesto bylo toto spojení překvapivé. Paul Rodgers byl a dodnes zůstává skvělým zpěvákem. Jeho chraplavý baryton je doslova esencí blues a skvěle se uplatňuje i v soulu, R’n’B a pochopitelně také v rocku. Jeho projev na jevišti civilnější, s diváky pracuje hlavně slovem. Mercury byl naopak typ okázalého pěvce využívajícího plného rozsahu svého hlasu, a doplňujícího zpěv dramatickými divadelními gesty, kterými rozpaloval publikum. Každému jeho způsob zapadal do vlastního uměleckého konceptu a oba s ním měli úspěch. O tom, že mohou fungovat společně, měl však leckdo pochybnosti. Zajímavé by bylo na postu zpěváka Queen vidět Ronnieho Jamese Dia, jehož hlasový projev by do mnoha písní zapadl velmi dobře.
Svébytný koncept hledá fanoušky
May, Taylor i Rodgers měli dost rozumu, aby zpěváka neprohlásili za plnou náhradu Mercuryho, ale oznámili, že vyjedou na turné pod názvem Queen + Paul Rodgers. Bylo to šalamounské řešení, které zároveň říkalo o skupině to podstatné. Bude to spolupráce mezi dvěma zavedenými veličinami. První koncert se odehrál v březnu 2005 v Jižní Africe.
V následujícím roce vydalo trio pod touto značkou první (a poslední) studiové album The Cosmos Rocks. Kdo by čekal pokračování tradice Queen, byl by překvapen. Stejně tak se nekonala ani nějaká rafinovaná fúze okázalosti Queen a rockové přímočarosti Bad Company. Triu muzikantů se podařilo vytvořit poměrně svébytný koncept, v němž se vlivy obou kapel ozývají (vždy podle toho, kdo byl autorem té konkrétní písně), ale žádný není dominantní. Na albu si najdou své vyznavači energických nářezů (titulní Cosmos Rockin, Warboys či Surf's Up… School's Out), příznivci pomalejších jímavějších kousků (Small, případně We Believe) nebo milovníci retra (Call Me). Celá deska je natočena ve stylu staré rockové školy, nabízí příjemnou muziku bez ambice přepisovat hudební historii. Vytvořili ji zkušení muzikanti, kteří si už nemusejí nic dokazovat a jen se baví. Otázkou v takových případech bývá, zda se baví i posluchač. Ohlas na desku byl poměrně vlažný a to jak mezi kritiky udělujícími často jen průměrná hodnocení, tak fanoušky, kteří ji dodnes příliš nevyhledávají. Kámen úrazu spočívá možná právě v tom, že deska nepřipomíná ani Queen, ani Bad Company.
Pro posluchače bylo ale na projektu Queen + Paul Rodgers pochopitelně nejdůležitější, jak se Rodgers zvládne popasovat s velkými hity Queen na koncertech. Za nejvydařenější bývá považováno vystoupení v ukrajinském Charkově v roce 2008. Bylo natočeno zvukem i obrazem a vyšlo jako živé album i na DVD.
Kapela odstartovala s písní One Vision. Po instrumentálním rozjezdu vstupuje do centra pozornosti Rodgers a jeho úvod je mohutný. Snad stržen písní nebo atmosférou večera, zpívá rozmáchle v mercuryovském stylu podobně dobře, jako kdysi, když zdařile napodobil styl Roberta Planta ve skladbě Fortune Hunter. Ukazuje tak všestrannost svého talentu. Ač se to může zdát překvapivé, zazpívat nedokázal pouze jedinou známou píseň od Queen – starý hit Killer Queen.
Hlavním hrdinou večera se bezpochyby stal on. Jako frontman Bad Company měl bohaté zkušenosti s výstupy před obrovským publikem, takže nebyl viditelně nervózní a dobře se bavil. Bylo znát, že je ve svém živlu, přestože pozici lehkou neměl. Bylo by velmi jednoduché jít píseň a po písni a porovnávat ho s Mercurym, ale takový přístup o koncertně mnoho nevypovídá. Je přirozené, že některé písně mu seděly dobře (Hammer To Fall, Tie Your Mother Down nebo již zmíněná One Vision) a jiné ne, například ve We Are the Champions se mu přes veškerou snahu nepovedlo naplno rozvinout triumfální atmosféru Freddieho Mercuryho. Naproti tomu zaujme jeho provedení The Show Must Go On. Skutečně podstatná byla atmosféra a energie a obojím ukrajinský koncert překypoval.
Klasika táhne, novinky ne
Na pořad se dostaly i některé Rodgersovy hity z Bad Company. Písně jako Shooting Star, Bad Company nebo Seagull nechybí na žádném jeho koncertu a při jejich zpěvu si byl nejjistější. Reakce publika přesto dávaly najevo, že přišlo především na Queen, ohlasy na jejich a na Rodgersovy písně se nedaly srovnat. Překvapivě málo uspěl i superhit All Right Now. O moc lépe nedopadly ze stejného důvodu ani skladby z již zmiňovaného alba Cosmos Rocks.
V roce 2009 se cesty Briana Maye, Rogera Taylora a Paula Rodgerse po necelých pěti letech rozešly. Obě strany si nechaly otevřená vrátka, byť obnovení jejich spolupráce už dnes není příliš pravděpodobné. Kromě nějakého jednorázového vystoupení už k němu není důvod. Koneckonců, ani tehdy nebyla úplně bezproblémová. Naštvala je třeba EMI jen nedbale propagující album Cosmos Rocks. Kvůli tomu se do mnoha míst, kde formace hrála, ani nedoneslo, že nějaké album vůbec vydala. Taylor také řekl, že při všem respektu k Rodgersovi, pro ně nebyl ideálním frontmanem. Že je to pravda, o tom už byla řeč výše. Také většina fanoušků Queen řekne, že Freddieho nemůže nikdy nikdo nahradit. Ale ani o to v tomto projektu nešlo. Cílem bylo vytěžit chemii mezi jednotlivými muzikanty, což se jen při pohledu na ukrajinský koncert jistě podařilo. A když už nic jiného, dal fanouškům možnost sledovat spojení hudebníků různého žánru a objevit nové dimenze jejich oblíbených hitů.
Paul Rodgers pokračuje v sólové kariéře a před necelými dvěma týdny mu vyšlo nové album Midnight Rose. O něm bude řeč příště.
Zdrojem článku byla vyjma internetových zdrojů kniha Johna Van der Kisteho Free & Bad Company in the 70's
