Článek
Společenským prostorem v uplynulých dnech rezonovalo především 30 let od úmrtí Kurta Cobaina a prostor tomu věnovaly i weby, kde jinak hudba není hlavním tématem. Stranou zájmu tak zůstalo jiné, podstatně veselejší výročí – 6. dubna uplynulo 50 let od velkolepého festivalu California Jam.
Jedna z posledních akcí zlaté éry hudebních festivalů, pořádaná na ontarijském závodním oválu, se dodnes pyšní řadou „nej“. Poprvé tam bylo k mání nastavení stage pro každou kapelu, které bylo po kolejích dotaženo na pódium. Tak se odstranilo zdlouhavé čekání mezi jednotlivými vystoupeními. Celou show sledovalo do té doby nejvíce platících zákazníků, přišlo jich přes 175 tisíc. Nad jejich hlavami se poprvé vznášela reklamní vzducholoď Goodyearu. A aby byl hudební zážitek co nejintenzivnější, představila se tam i do té doby nejvýkonnější koncertní aparatura.
Z pódia ozdobeného velkou duhou zahrály takové kapely jako Eagles (kde se jako záskok objevil Jackson Browne), Black Sabbath, Earth, Wind & Fire a jako hlavní hvězdy Emerson, Lake and Palmer a právě Deep Purple, kteří se postarali o největší rozruch večera.
„Musíme hrát za soumraku“
Jako ve všech dramatických příbězích Deep Purple, i zde hrál ústřední roli Ritchie Blackmore. Když mu management skupiny tlumočil nabídku na festivalu vystoupit, svérázný samorost nejprve odmítl. „Festivaly jsou noční můra,“ prohlásil, „hráli jsme na nich v minulosti a všechny do jednoho byly hrozné – časy, backstage, placení, organizace, všechno.“ Když manažeři naléhali, nakonec souhlasil, vymínil si ale několik podmínek. Tou hlavní bylo, že kapela zahraje během soumraku. Podle Blackmorea a jeho pozorování totiž na diváky vždy nejvíce zapůsobí vystoupení, během něhož se na pódiu rozsvítí světla.
Promotéři ve snaze neztratit atraktivního interpreta s podmínkami souhlasili a kapela odcestovala do Kalifornie soukromým tryskáčem přezdívaným Starship, který si pronajímali i Led Zeppelin, Elton John nebo Alice Cooper. California Jam znamenal zároveň první velké vystoupení nové sestavy skupiny s mladým zpěvákem Davidem Coverdalem a baskytaristou Glennem Hughesem, kteří po komplikované rošádě (jinak to Deep Purple ani neuměli) nahradili Iana Gillana a Rogera Glovera.
Duben toho roku byl podobně jako letos nadprůměrně teplý, takže pořadatelé návštěvníky zásobovali kelímky s vodou. Jinak probíhal festival hladce a jednotliví účinkující se plynule střídali. Deep Purple mezitím odpočívali a připravovali se, když za Blackmorem přišli kolem půl sedmé pořadatelé, ať se nachystá, že je čas na vystoupení. Bylo ještě světlo, asi dvě hodiny do setmění, Blackmore proto odvětil, že kapela vystoupí za soumraku, jak bylo smluveno. Pořadatelé však trvali, aby začali hrát hned.
To Blackmorea naštvalo a opakoval, že bude hrát za původně dohodnutých podmínek. Nepřesvědčil ho management, členové kapely a nezapůsobila na něj ani výhrůžka televize ABC, že Deep Purple budou vyškrtnuti z programu. Zamknul se ve svém přívěsu a další hodinu poslouchal neustálé bouchání na dveře. Nervozita rostla nejen u kapely, ale i u pořadatelů, protože pódium zůstalo po vystoupení Black Sabbath desítky minut prázdné. Neklidní fanoušci ale začali na protest nespokojeně házet oněmi kelímky s vodou. Blackmore vylezl ze svého přívěsu až v původně dohodnutém termínu krátce před soumrakem a kapela v houstnoucí atmosféře nastoupila na scénu. Kytarista ale ještě neřekl své poslední slovo.
Blackmore v jednom ohni
Výkon kapely byl toho večera skvělý. Po své charakteristické úvodní hlukové stěně nastoupili s nejnovějším hitem Burn, který se natrvalo usadí jako otvírák jejich koncertů až do roku 1976. Oba nováčci se uvedli velmi dobře – bíle oděný Hughes (jakýsi protiklad k muži v černém Blackmoreovi na opačné straně pódia) i David Coverdale, pro nějž to byla první návštěva Ameriky v životě.
Skupina se prezentovala hlavně repertoárem z nové desky Burn, zejména živé provedení Mistreated bylo brilantní, do setlistu ale zařadila i dva starší hity – Smoke On The Water, a Space Truckin‘ doplněné krátkou ukázkou oblíbených koncertních držáků Lazy a The Mule.
Ale byla to Space Truckin‘, při níž vše gradovalo. V závěru dvacetiminuté skladby, která se proměnila v nevázanou improvizaci, si Blackmore přichystal poslední kousek. Rozhodl se spektakulárně zničit zvukové vybavení, dohodl se s jedním z bedňáků (uspěl až na druhý pokus, první vybraný to odmítl udělat) a ten na jeho popud polil zesilovače benzínem, zatímco kytarista demoloval svou kytaru, mimo jiné i o jednu z kamer. Zničil toho večera hned dva nástroje, torzo toho prvního skončilo mezi diváky.
Zapálení aparatury se mu ale vymklo. Místo požáru zesilovač rovnou explodoval. Tlaková vlna dočasně ohlušila kameramana, odmrštila brýle bubeníka Iana Paice a samotného Blackmorea trefil úlomek do zad. Pódium zahalila mlha z hasicích přístrojů. Krátce na to kapela dohrála a v obavě z konfliktu s místními hasiči i policisty ontarijský ovál rychle opustila. Dlužno dodat, že Blackmoreovo řádění nenaštvalo jen televizi ABC, ale i Emerson, Lake & Palmer, kteří nastoupili ke svému koncertu až v hluboké noci.
Ač nebyl záznam vystoupení původně určen k vydání, nejprve se šířil pirátskými nahrávkami, v osmdesátých letech na videokazetách a po více než dvaceti letech se dočkalo i vlastního alba California Jamming.
