Anička Janatková se už ze školy nevrátila. Vražda 9leté holčičky z pražské Troje zasáhla všechny

V říjnu 2010 se lidé po celém Česku dozvěděli o zmizení devítileté Aničky Janatkové z pražské Troje. Co začalo jako obyčejný školní den, proměnilo se v noční můru trvající měsíce. Dívka, která začala chodit sama ze školy teprve od září, se jednoho středečního odpoledne domů nevrátila. Anička chodila do Základní školy Na Šutce a učitelé ji označovali za vzornou žákyni. Naposledy ji lidé viděli 13. října, když se po vyučování loučila se spolužačkami v ulici Pod Písečnou. Přestože jí domů zbývalo jen asi 400 metrů, už tam nikdy nedošla.

„Svítilo slunce a dívka měla dlouhé a nápadně světlé vlasy. Nešlo ji přehlédnout,“ vzpomínal později jeden ze svědků, který ji zahlédl na rohu ulice. Dívčiny stopy končily u branky vedoucí do zahrádkářské kolonie.

Rodiče Aniččino zmizení nahlásili ještě odpoledne. Policie okamžitě začala prohledávat okolí, zejména blízkou zahrádkářskou kolonii, kde se podle médií zdržovali bezdomovci a narkomani. Ještě ten den policejní pes našel dívčinu školní tašku a láhev s pitím.

Věci ležely přikryté těžkou deskou, se kterou by devítileté dítě samo nedokázalo pohnout. Tento nález zásadně změnil směr pátrání policie, která začala pracovat s verzí únosu. Ředitel dívčiny školy Zbyněk Drozda tehdy prohlásil, že Anička nebyla problémová žákyně, a vyloučil možnost, že by utekla z domova.

Na pátrání se postupně podílely stovky policistů. Po uveřejnění fotografie pohřešované dívky se na policii začaly obracet stovky lidí, kteří měli za to, že ji viděli. Žádná z těchto stop však k Aničce nevedla.

Celá republika s napětím sledovala týdny trvající pátrání. Za mimořádného zájmu sdělovacích prostředků hledali Aničku policisté, vojáci i Interpol. O její zmizení věděly i policejní stanice ve všech zemích Schengenského prostoru. Den po zmizení policie nasadila psovody a vrtulník. S pomocí přispěchali i kolegové ze Slovenska.

Otec pohřešované dívky Miloš Janatka se v zoufalství snažil pomoci po svém. Čtyři dny po Aniččině zmizení její otec vystoupil v televizi Nova a nabídl únosci 3,5 milionu korun za její návrat. Stanovil termín do následujícího poledne, ale na jeho výzvu nikdo nereagoval. Janatka vyloučil, že by únosci mohli mít cokoli společného s jeho podnikatelskými aktivitami.

Šest dní po zmizení policie zadržela prvního podezřelého, recidivistu Otakara Tomka, známého z majetkové trestné činnosti. Přivedla je k němu DNA nalezená na dívčině školní tašce, objevené už první den pátrání.

Soud však navzdory podezření odmítl vzít Tomka do vazby s odůvodněním, že proti němu nemají dostatek pádných důkazů. Muž s naměřeným IQ 122, který při vyšetřování neprošel testem na detektoru lži, tak zůstal na svobodě. „Byl úplně v klidu, rozhodně na něm nebylo poznat, že by byl nějak otřesený z obvinění,“ líčil později jeden ze sousedů z mosteckého paneláku, kde Tomek bydlel.

Znalecké posudky Tomka označily za psychopatickou osobnost se sklony ke lhaní, bez projevů emocí a s nadprůměrnou inteligencí. Při výsleších dlouho tvrdil, že s Aniččiným zmizením nemá nic společného a že ji vůbec neviděl. Jednomu z psychiatrických znalců však později přiznal, že dívku v den zmizení potkal. Na výslechy a jednání s úřady chodil vždy pečlivě upravený, nosil padnoucí oblek s černou košilí a světlou vázankou, vyčištěné kvalitní polobotky a tašku přes rameno. Mluvil spisovně a úslužně se nakláněl k mikrofonu. Reagoval bez emocí i na otázky týkající se pohřešované dívky.

Tomek pocházel z prominentní policejní rodiny. Oba jeho rodiče pracovali před rokem 1989 na Federálním ministerstvu vnitra. V dospívání se vztahy s rodiči zhoršily a s otcem nebyl v kontaktu dvacet let. Svědci ho popisovali jako naprostého samotáře, který s nikým nenavazoval bližší kontakty.

Pátrací akce trvaly dlouhé měsíce. Státní podnik Povodí Vltavy dokonce na žádost policie snížil hladinu řeky, aby vyšetřovatelé mohli důkladně prozkoumat její břehy. Vše bez výsledku. Až po pěti měsících hledání, 16. března 2011, policisté v zahrádkářské kolonii u ulice Pod Havránkou našli torzo těla. Následná identifikace potvrdila, že jde o ostatky pohřešované Aničky.

Policisté přitom toto místo prohledávali hned během prvního dne pátrání. „Tělo leželo pod zemí v nestandardní hloubce. V takové hloubce nebylo v silách ani speciálně vycvičených psů místo označit. Nyní ostatky v malém prostoru vyhrabala divoká zvěř díky teplému počasí,“ vysvětloval tehdejší policejní prezident Petr Lessy. Skutečné místo nálezu policisté z pietních a taktických důvodů zasypali a neoznačili. Krátce nato se však objevila jiná jáma, ke které lidé začali nosit svíčky a květiny. Policie později uvedla, že neví, kdo tuto falešnou jámu vykopal a označil.

Po objevení těla byl Otakar Tomek na základě nových důkazů získaných z místa nálezu znovu zadržen. Podle zdrojů kriminalisté objevili jeho otisky prstů na nářadí nalezeném poblíž rozestavěného domu. Tentokrát byl obviněn z vraždy, znásilnění a krádeže. Zadržen byl v mostecké hospodě, kam chodíval po práci. Spolupráci odmítl, nevypovídal a nepodstoupil ani test na detektoru lži.

K soudnímu přelíčení ale nikdy nedošlo. Dne 21. března 2011 se Tomek ve věznici na Pankráci pokusil o sebevraždu oběšením. I když byl ihned převezen do Ústřední vojenské nemocnice, o dva dny později nakonec zemřel. Jeho smrtí bylo trestní stíhání ukončeno a koncem dubna 2011 vyšetřovatelé případ uzavřeli. Tím ale nezůstaly objasněny všechny otázky. Dodnes se přesně neví, jestli byl Tomek skutečným pachatelem, i když policie o tom je přesvědčena. Zkušený vyšetřovatel Josef Mareš z pražské mordparty, který obvykle o svých případech mluví, se k případu Aničky Janatkové nevyjadřuje a ani po letech o něm nechce mluvit. Případ tehdy přitáhl mimořádnou mediální pozornost. Někteří novináři kritizovali kolegy za zveřejňování materiálů z vyšetřovacího spisu. Mediální zájem zasáhl i rodinu Otakara Tomka, která do případu nebyla nijak zapojená. Takové zacházení s citlivými údaji bylo později kritizováno.

Tragický příběh Aničky Janatkové se vryl hluboko do paměti české veřejnosti. Případ rozpoutal celospolečenskou debatu o bezpečnosti dětí a přiměl mnoho škol zavést nová ochranná opatření. Bezprostředně po této události se změnily každodenní návyky mnoha rodin. Rodiče začali své děti raději každé ráno doprovázet. Obavy o bezpečí převážily nad dřívější snahou podporovat jejich samostatnost. Pro mnohé rodiny se tento zvyk stal trvalou součástí každodenního života. Událost také odstartovala diskuze o vytvoření registru pedofilů pro potřeby policie. Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se k tomuto tématu vyjádřil s tím, že by v některých případech mohlo dojít i ke zveřejňování informací o nejnebezpečnějších delikventech.

Na celospolečenskou pozornost kolem případu zareagovali i lidé, kteří se pokusili situace zneužít. Jeden z novinářů TV Nova podal trestní oznámení na muže, který na podporu vyšetřování založil falešné bankovní konto. V době zmizení Aničky se objevily také dva další případy pohřešovaných dětí, které se ale podařilo rychle vyřešit, obě děti se našly. Anička Janatková odpočívá na hřbitově v pražských Ďáblicích.

Zdroje: cs.wikipedia.org | cnn.iprima.cz | aktualne.cz