Nádherná špionka Violette Szabo: Opustila dceru, aby pomstila smrt manžela. Nacisté ji ale zničili

Violette Reine Elizabeth Bushellová se narodila 26. června 1921 v Paříži. Její matka byla Francouzka a otec Angličan. Už v dětství milovala sport a pohyb. Ráda jezdila na kole a věnovala se gymnastice. Díky střídavému životu v Londýně a ve Francii také dokonale ovládala oba jazyky. V pouhých devatenácti letech se během oslavy Dne Bastily v Londýně seznámila s důstojníkem Francouzské cizinecké legie maďarského původu Étiennem Szabem. Jejich první setkání byla spíš šťastná náhoda. Violettina matka ji požádala, aby domů na večeři přivedla některého z osamělých francouzských vojáků. Violette se tedy vydala hledat vhodného společníka, ale cestou potkala Étienna, který ji na první pohled okouzlil.

Violette a Étienne se po pouhých šesti týdnech známosti vzali, ale jejich společné štěstí netrvalo dlouho. Krátce po svatbě byl Étienne povolán zpět do bojů a Violette zůstala v Londýně sama. V létě 1942 porodila dceru Taniu, kterou ale její manžel nikdy neviděl. V říjnu téhož roku padl v bitvě u El Alameinu v severní Africe.

Ztráta milovaného muže ji přiměla k důležitému rozhodnutí. Opustila práci telefonistky a vstoupila do britské tajné služby SOE /Special Operations Executive/, která vysílala agenty do nacisty okupované Evropy. Violette prošla tvrdým výcvikem ve Skotské vysočině, kde se naučila zacházet se zbraněmi, šifrovat zprávy, orientovat se v terénu a přežít v nepřátelském prostředí. Nejlépe si vedla ve výcviku parašutistů, i když si hned při prvním nepovedeném seskoku podvrtla kotník. Zranění, které si způsobila, mělo později vážné následky.

V dubnu 1944 Violette pod vedením Philippa Liewera poprvé odletěla do Francie. Tam působila pod krycím jménem Louise jako kurýrka sítě Salesman. Jejím úkolem bylo vyhodnotit škody způsobené zatýkáním gestapa v oblasti Rouenu a Dieppe. Brzy zjistila, že síť byla téměř úplně zničena, a tuto zprávu předala svým nadřízeným. Současně shromáždila cenné údaje o továrnách vyrábějících vojenský materiál pro Němce, které se později staly cílem spojeneckého bombardování.

Boj až do konce

Po úspěšném dokončení první mise byla mladá agentka okamžitě připravena na další nasazení. V červnu 1944, krátce po Dni D, byla vybrána pro ještě náročnější úkol. Po dvou neúspěšných pokusech o vysazení kvůli špatnému počasí byla spolu se třemi dalšími agenty 8. června 1944 vysazena padákem poblíž Limoges v jižní Francii. Den jejího vysazení se shodoval s druhými narozeninami její dcery Tanii a přišel pouhé dva dny po zahájení spojenecké invaze do Normandie. Violette dostala za úkol koordinovat aktivity místního odboje při sabotování německých komunikačních linek.

O dva dny později, 10. června, byla vypravena jako spojka k aktivnějším jednotkám odboje v oblasti Corrèze a Dordogne. Místo bezpečnější cesty na kole trvala na tom, že pojede autem s mladým velitelem odboje Jacquesem Dufourerem. Toto rozhodnutí se ukázalo jako zásadní. U města Salon-la-Tour nečekaně narazili na německý silniční zátaras. Když je zastavila hlídka, pokusili se utéct, ale Violette kvůli zraněnému kotníku nemohla běžet dostatečně rychle. Proto vzala do ruky samopal Sten a začala střílet, aby alespoň Dufourerovi umožnila útěk. Bojovala, dokud nevyprázdnila zásobník, a teprve poté ji Němci zajali.

Němci Violette odvezli do Limoges, kde ji čtyři dny vyslýchali. Svou pravou identitu neprozradila a vydávala se za Vicky Taylorovou. Následně ji převezli do pařížské věznice Fresnes a poté na ústředí gestapa v Avenue Foch 84, kde ji podrobili brutálnímu mučení. I přes to jim neprozradila žádné informace o svých spolupracovnících ani aktivitách odboje. V srpnu 1944, když spojenci postupovali k Paříži, rozhodli se Němci přesunout významné politické vězně do Německa. Violette byla během transportu připoutána ke své kolegyni Denise Bloch. I přes vlastní utrpení se při bombardování vlaku snažila pomáhat ostatním vězňům, kterým nosila vodu.

Koncem srpna 1944 dorazila do koncentračního tábora Ravensbrück, kde během války zahynulo přes 90 000 lidí. I v těchto strašných podmínkách si zachovala vysokou morálku a povzbuzovala ostatní vězeňkyně. Podle svědectví spoluvězeňkyň, včetně Američanky Virginie d'Albert-Lake, stále plánovala útěk, i když věděla, že je to téměř nemožné.

V říjnu 1944 ji spolu s dalšími ženami převezli do tábora Königsberg. Tam je nutili k těžké fyzické práci v mrazivých podmínkách: kácení stromů, čištění zmrzlé půdy a kopání zákopů. Ženy musely pracovat pouze v letním oblečení, ve kterém byly zatčeny. Každé ráno stály na apelplacu i několik hodin, než je poslali pracovat, a proto mnoho z nich zemřelo na podchlazení. Violette a její dvě britské kolegyně Denise Bloch a Lilian Rolfe byly v lednu 1945 poslány zpět do Ravensbrücku a umístěny na samotku. Tělesně i duševně vyčerpanou Violette Szabo kolem 5. února 1945 popravili střelou do týla. Bylo jí pouhých 23 let.

Ocenění hrdinky

Za svou statečnost byla posmrtně vyznamenána Jiřího křížem, nejvyšším britským vyznamenáním pro civilisty. Její dcera Tania, které byly v té době teprve čtyři roky, převzala vyznamenání z rukou krále Jiřího VI. v lednu 1947. Francouzská vláda udělila Violette Válečný kříž /Croix de Guerre/ a později i Medaili odboje /Médaille de la Résistance/. Její jméno najdeme na několika památnících: na SOE památníku ve Valençay ve Francii, na místě, kde byla zajata v Salon-la-Tour, a na vojenském hřbitově v Surrey. V londýnské čtvrti Stockwell, kde vyrůstala, připomíná Violette pamětní deska. Na nábřeží Temže pak stojí její bronzová busta. V roce 2015 se její vyznamenání a osobní předměty vydražily za více než 300 000 liber. Dnes jsou k vidění v Imperiálním válečném muzeu v Londýně. Její život připomíná i speciální muzeum v hrabství Herefordshire.

Její příběh se dočkal i filmového zpracování ve snímku Carve Her Name with Pride z roku 1958, kde hlavní roli ztvárnila Virginia McKennaová.

Z celkových 55 ženských agentů SOE jich 13 zahynulo v akci, 12 bylo popraveno a dvě zemřely na nemoci v zajetí. Violette Szabo a její manžel Étienne jsou považováni za pár, který během druhé světové války získal nejvíce vyznamenání.

Zdroje: en.wikipedia.org | connexionfrance.com | cs.wikipedia.org | dotyk.cz | violette-szabo-museum.co.uk