Sadisté v uniformách SS: Dirlewangerova brigáda vrahů a psychopatů, která děsila i nacisty

SS Sturmbrigade Dirlewanger patřila k nejkontroverznějším vojenským jednotkám nacistického Německa. Skládala se z pestré směsice lidí. Šlo především o pytláky, členy SS potrestané za méně závažné přestupky, trestance z koncentračních táborů, bývalé sovětské vojáky a různé kriminální živly. Pro mnoho z nich to byla příležitost vyhnout se vězení nebo koncentračnímu táboru tím, že vstoupí do této speciální jednotky. Jejich velitel Oskar Dirlewanger byl sadista a zvrhlík, který do ní promítl svou zvrácenou brutalitu.

Na jaře 1940 Adolf Hitler a Heinrich Himmler založili speciální jednotku, která měla využít dovednosti trestanců, především jejich střelecké schopnosti. První skupina přibližně 50 mužů prošla intenzivním dvouměsíčním výcvikem v Oranienburgu. Velitelem byl jmenován Oskar Dirlewanger, veterán první světové války. Narodil se v září 1895 ve Würzburgu do dobře situované rodiny obchodníka. Během první světové války sloužil v německé armádě jako kulometčík, kde prokázal mimořádnou odolnost. Byl šestkrát zraněn a za své bojové zásluhy obdržel Železný kříž první i druhé třídy. Na východní frontě v jižním Rusku a Rumunsku se vypracoval na velitele roty.

Po válce Dirlewanger vystudoval obchodní školu v Mannheimu, odkud byl však vyloučen kvůli antisemitismu. Později získal doktorát z politických věd na univerzitě ve Frankfurtu. V meziválečném období se účastnil potlačování německé revoluce v letech 1918-19 s jednotkami Freikorps a bojoval proti komunistům v Durynsku, Porúří a Sasku. Jeho minulost byla problematická i na poměry nacistického Německa. V roce 1934 byl odsouzen za sexuální zločiny vůči nezletilým. Přišel o zaměstnání, doktorský titul i všechna vojenská vyznamenání a byl vyloučen z nacistické strany. Po propuštění z věznice v Ludwigsburgu byl znovu ze stejného důvodu zatčen a poslán do koncentračního tábora Welzheim. Z vězení mu pomohl jeho dlouholetý přítel Gottlob Berger, který měl blízké vazby na Heinricha Himmlera. Dirlewanger se následně zapojil do španělské občanské války, kde bojoval v rámci německé Legie Condor. Za své služby ve Španělsku byl znovu přijat do NSDAP a získal zpět i svůj doktorský titul.

V září 1940 se Dirlewanger se svou jednotkou přesunul do Lublinského distriktu v Polsku. Na podzim téhož roku čítala jednotka již asi 80 mužů. Z tohoto jádra se postupně vyvinula plnohodnotná 36. granátnická divize SS. Tady se naplno začala projevovat jeho sadistická povaha, když bezohledně páchal zvěrstva všech možných forem. Mučil, znásilňoval a masově vraždil ženy i děti. Často se osobně podílel na těch nejkrutějších činech: pálil ženám genitálie benzínovým zapalovačem, bičoval židovské dívky a poté jim aplikoval smrtící injekce se strychninem. S děsivým klidem si vychutnával, jak dívky v křečích umírají.

Skutečnou „slávu“ si Dirlewangerova jednotka získala v Bělorusku, kde působila od února 1942 do června 1944. V boji proti partyzánům praktikovala politiku spálené země, často nevybíravými prostředky. Do konce roku 1942 už oddíl čítal 750 mužů a disponoval i dělostřeleckou technikou a automobily. Jednotka praktikovala brutální taktiku, při které nebrala zajatce a často likvidovala všechny obyvatele vesnic, které obsadila. Podle historika Timothyho Snydera Dirlewanger často nařizoval nahnat místní obyvatele do stodoly, zapálit ji a pak střílet z kulometů do každého, kdo se pokusil utéct. Podle odhadů má Dirlewangerova jednotka na svědomí kolem 30 000 obětí, většinou nevinných civilistů bez jakéhokoli napojení na partyzánské oddíly. V Bělorusku je tato jednotka spojována s vypálením až 200 vesnic a zabitím více než 120 000 lidí. V červnu 1943 byla posílena o 300 mužů z koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen a Mauthausen.

V srpnu 1944 byla Dirlewangerova jednotka nasazena k potlačení varšavského povstání. Její příslušníci se zde dopouštěli závažných zločinů proti civilistům. Belgický voják Mathias Schenck, který se v oblasti nacházel, později vypověděl: „Ženě, která stála v davu na ulici, vzal dítě, zvedl ho a pak ho hodil do ohně. Matku potom zastřelil.“ Erich von dem Bach-Zelewski, vrchní velitel sil potlačujících povstání a bývalý Dirlewangerův nadřízený v Bělorusku, ho popsal jako „muže s typickou žoldnéřskou povahou“. Hermann Fegelein, člen Hitlerova doprovodu a styčný důstojník Waffen-SS, označil Dirlewangerovy muže za „skutečné kriminálníky“. Za své „úspěchy“ ve Varšavě byl Dirlewanger v říjnu 1944 povýšen do hodnosti SS Oberführera a obdržel Rytířský kříž. Po skončení bojů se jeho jednotka rozrostla na 4 000 mužů a získala oficiální název SS Sturmbrigade Dirlewanger.

Po varšavských bojích byla brigáda v říjnu 1944 převelena na Slovensko k potlačení Slovenského národního povstání. Za své působení byli členové brigády dokonce vyznamenáni Jozefem Tisem. Po dvou měsících pak byla brigáda stažena do Maďarska. Koncem roku 1944 už jednotka čítala 6 000 mužů a v únoru 1945 ji Himmler povýšil na 36. granátnickou divizi Waffen SS. Po Dirlewangerově vážném zranění střelou do hrudníku, které utrpěl 15. února 1945 v bojích proti Rudé armádě, převzal velení SS-Brigadeführer Fritz Schmedes, který ji vedl až do dubna 1945, kdy byla východně od Berlína rozdrcena postupující sovětskou armádou.

Dirlewanger, už jako civilista, se po válce skrýval v jižním Německu, kde ho zajali spojenci. Francouzští vojáci ho umístili do zajateckého tábora v Altshausenu, kde ho poznali polští strážní, pravděpodobně bývalí vězni nebo lidé obeznámení s jeho zločiny během Varšavského povstání. Podle svědectví ho každý den bili, dokud neztratil vědomí. V noci ze 4. na 5. června 1945 byl pak zavražděn ve své cele. Po válce se objevily spekulace, že Dirlewanger trestu unikl, a proto jeho tělo bylo v roce 1960 exhumováno. Testy potvrdily, že se skutečně jednalo o něj, a pochybnosti tak byly vyvráceny. Historici popisují Oskara Dirlewangera jako mimořádně krutého člověka. Tim Heath o něm napsal, že byl „bez jakýchkoliv pochybností jedním z nejzlejších, nejsadističtějších a sexuálně nejzvrácenějších jednotlivců Třetí říše“. Timothy Snyder prohlásil, že „na všech bojištích druhé světové války se jen málo lidí mohlo v krutosti rovnat Oskaru Dirlewangerovi“.

Zdroje: cs.wikipedia.org | armyweb.cz | dotyk.cz | en.wikipedia.org