Někdo to rád horké: Nikdo není dokonalý!

Dva nezaměstnaní muzikanti Joe (Tony Curtis) a Jerry (Jack Lemmon) se shodou okolností zapletou do války gangů, a proto jim začne být mrazivá půda Chicaga pořádně horká. Přijmou místo v dívčí kapele odjíždějící na Floridu, pochopitelně jako ženy. Zásadní vtip je v tom, že se oba mládenci ukrývají v ženském hudebním tělese, jehož členkou je i půvabná Sugar (Marilyn Monroe), do které se Joe zamiluje.

V padesátých letech se řada studií pohybovala na pokraji krachu, a proto začaly vznikat menší produkční firmy. Jedna z nich byla i společnost Walter Mirisch Company, která zaměstnávala mladé talenty a produkovala takové legendární tituly jako Sedm statečných nebo Velký útěk.

Billy Wilder byl sice skvělý profesionál, ale jeho invenční komedie často nebyl schopen zajetý studiový management skousnout. Producenti mu proto na v té době kontroverzní látku nabídli 3 miliony dolarů. Zásadním problémem byla pochopitelně hlavní dějová linka s ožehavými tématy transvestitismu a homosexuality, které pochopitelně nebyly ani lákadlem pro hvězdy té doby.

Jack Lemmon byl do té doby druhořadým hercem a Tonyho Curtise půjčilo studio Universal, kde byl v polovině sedmileté smlouvy. Všem se ulevilo, když smlouvu na hlavní ženskou roli podepsala Marilyn Monroe. Ta nabídku přijala na popud svého manžela, slavného dramatika Arthura Millera, který jí řekl, že potřebují peníze.

Natáčení bylo příšerné. Marilyn Monroe otěhotněla a jelikož byla po potratu, nechtěla znovu o dítě přijít, a tak se natáčení neúměrně prodlužovalo. Billy Wilder, který měl zkušenosti z revue ještě předválečného Berlína, dal oběma hercům k dispozici skutečného transvestitu, který je měl naučit chovat se žensky. Tony Curtis se zaměřil na tehdejší ikonu Grace Kelly (V pravé poledne), protože řekl, že se nechce chovat zbytečně vyzývavě. Jejich závěrečnou zkouškou bylo absolvování návštěvy narvaných veřejných dámských záchodků, kde nikdo nepoznal, že nejsou ženy.

Pro samotného Wildera představoval mnohem větší problém vyjít s Marilyn Monroe. Nejprve sice řekla, že je velmi vzrušující točit s tak chytrým tvůrcem jako je Billy Wilder, ale zjevně do té doby nečetla scénář, protože pak se proměnila v sedmihlavou saň. Jednoho dne režisérovi sdělila, že ve filmu obecně hraje samé hloupé blondýny a že rozhodně není natolik blbá, aby nepoznala, že ty dvě členky dámského spolku jsou převlečení chlapi. Režisér z ní byl nešťastný. Scénu, kde měla říct: „Kde je ten bourbon?“ museli opakovat čtyřicetkrát, protože pořád říkala whisky nebo láhev, podobná potíž byla i se scénou, kde měla říct: „Sugar, to jsem já.“ Vytočený režisér jí pak jednoduchou větu napsal na ohromnou tabuli.

Billy Wilder po natáčení řekl se svým typickým sarkasmem, že měla prsa ze žuly a mozek jako ementál a doslova:

Jedinému, komu nevadilo chování Marilyn Monroe,byl představitel role gangstera George Raft, ten byl totiž majitelem kasina na Kubě a v době natáčení mu byl revolucí zkonfiskován bez náhrady veškerý majetek. Z toho důvodu byl rád, že se mu z původní týdenní smlouvy stal kontrakt na téměř čtyři měsíce. Problém s Marilyn Monroe měl i Tony Curtis, který byl angažován na její přímluvu. Po její smrti řekl: „Lidi mi pořád říkají, není hrozné, co se stalo Marilyn Monroe? Tak tedy já neumím lhát. Nesnášel jsem ji. Byla to skutečně zlá ženská. Při natáčení Někdo to rád horké nám připravila perné chvilky. Myslím si, že Marilyn byla úplný cvok. Měla ženské tělo, ale mozek čtyřletého dítěte. Kdyby nevypadala tak sexy a neměla těch svých 97 cm kolem hrudníku, tak by jí určitě zavřeli do blázince.“

Tony Curtis v průběhu natáčení chodil pravidelně k psychoanalytikovi a prožíval horké chvilky v manželství s hvězdou Janet Leigh. Na konci natáčení se mu narodila dcera Jamie Lee Curtis a jeho manželství skončilo rozvodem.

Film je plný akce, vzrušení a skvělých gagů, ale závěrečná scéna na člunu je skutečně originálním filmovým zakončením, které se naprosto vymyká obligátním koncům romantických komedií. Nejzábavnější je, že poslední věta „Well, nobody’s perfect – Nikdo není dokonalý“ nebyla ve scénáři, ale Wilder tuto skvělou improvizaci nakonec použil.

Snímek má skutečně nadčasový humor a například scéna s reflektorem, kdy dobrým svícením kameraman doslova „vygumoval“ její naditou podprsenku, je báječným gagem, který však nemůže urazit.

Použití černobílého materiálu film také zcela jistě zachránilo od možných problémů s líčením obou mužských představitelů, kteří by v barvě podle Wildera vypadali spíš směšně než komicky. Zajímavé je, že Někdo to rád horké skvěle funguje i po příběhové stránce a je vlastně i velmi slušným dramatem, což se dá říct skutečně jen o málokteré komedii.

Dobové kritiky byly rozporuplné. Zatímco některé film vychvalovaly jako vrchol zábavy, našly se i zdrcující reakce. Zde jedna z těch obzvlášť podařených, kterou napsal 17.5.1959 novinář C.A. Lejeune do Observeru: „Nalíčení dívkochlapci na mne zapůsobili odpudivě, směsice krvavé lázně a přestrojení za ženy byla tak nesnesitelná, a vtipy na téma tělesného zeměpisu tak otřepané, že jsem z kina vyklouzl bočním východem, neboť předpokládám, že konec filmu snesou jen silnější nervy, než jsou moje.“

Film vydělal ve své době v USA 8 milionů, celosvětově dalších 16 milionů a dodnes se tvůrcům připisují na účet značné zisky prodejem televizních práv. Zajímavé je, že film se nesměl promítat v Kansasu a vysvětlení je v dnešních souvislostech docela zajímavé, protože v jeho zákazu se píše, že pro Kansasany je pohled na dva muže převlečené za ženy příliš znepokojující. Marilyn Monroe, díky dobré smlouvě na tento film, pak mohla zaplatit posmrtně všechny své dluhy. Film se objevil i v řadě nominací na Oskara toho roku, ale vzhledem k tomu, že toho roku měl premiéru legendární Ben Hur, tak si nakonec odnesl Oskara jen za nejlepší kostýmy. Někdo to rád horké je však právem dodnes považován za jednu z nejúspěšnějších komedií všech dob.

V československých kinech vidělo film po premiéře v roce 1964 neuvěřitelných 3,3 milionu diváků. Dobová komunistická cenzura západní komedie často odmítala jako „buržoazní úpadek“. Wilderovu snímku ale paradoxně pomohlo, že parodoval americké gangstery z období prohibice a utahoval si z milionářů. Kritika i režim ho proto milostivě schválily jako neškodnou satiru kapitalismu, zatímco diváci jednoduše nadšeně chodili na skvělou zábavu a božskou Marilyn Monroe. Dabing pro ČST vznikl v roce 1966 v obsazení Blanka Bohdanová – Marilyn Monroe (Sugar Kane Kowalczyková), Eduard Cupák – Tony Curtis (Joe / Josephine), Vladimír Brabec – Jack Lemmon (Jerry / Daphne).

TVŮRCI, FORMÁT

Some Like It Hot, USA 1959 režie: Bily Wilder, scénář: Billy Wilder, I.A.L. Diamond, kamera: Charles Lang jr., hudba: Adolf Deutsch, střih: Arthur P. Schmidt, hrají: Jack Lemmon,Tony Curtis, Marilyn Monroe, George Raft, Pat O’Brien, Joe E. Brown, Nehemiah Persoff

120 minut, 1.85:1, 35 mm, černobílý

Oskar za nejlepší kostýmy, nominace na Oskara – herec v hlavní roli (Jack Lemmon), výprava v černobílém filmu, kamera v černobílém filmu, režie, scénář, 1989 – Film vybrán do národního ochranného registru

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: