Článek
Seznámili jsme se v sedmdesátých letech minulého století, když jsem jako studentka přišla na prázdninovou praxi do ženského časopisu, kde on, jako čerstvý absolvent medicíny, už byl zavedeným autorem. Pomáhal mi, vyprávěl historky ze své praxe začínajícího psychiatra a já ho už tehdy začala považovat za svého velmi blízkého člověka.
Vídali jsme se i v pozdějších letech, kdy se z něho stal slavný psychiatr, který nechyběl na žádné společenské akci, zvali ho do rozhlasových a televizních pořadů, publikoval snad ve všech novinách a časopisech, které u nás vycházely. Psal romány, scénáře, vydával básnické sbírky. Když jsem potřebovala nějaký odborný komentář, pokaždé mi vyhověl, stejně jako komukoliv, kdo se na něho obrátil. Ale hlavně přijal každého, kdo měl nějaké psychické problémy, a snažil se mu pomoci.
Během let jsem za ním poslala desítky a možná stovky svých známých i neznámých, kteří se mi s nějakými svými problémy svěřili. Když jsme se setkali v nějaké společnosti, mnohokrát mi řekl, že jsem jediná z přítomných, kdo u něho zatím nemá kartu. Bylo to tak, lidé ho vyhledávali nejen proto, že lidským duším rozuměl, ale také proto, že si na každého udělal čas, ať byl pátek nebo svátek.
Rozhodně jsem ho nikdy nepovažovala za sexuálního predátora, připadal mi spíš plachý, ale jak říkám, nebyla jsem u toho. Každopádně si nikdo z mých známých nikdy nestěžoval, že by se choval nevhodně nebo dokonce agresivně. Obvinění, která byla proti němu vznesena, bral těžce, ale nemyslela jsem si, že ho to dožene až k tomu, co se právě stalo, že se předávkuje léky. Stále totiž ordinoval, nedokázal své pacienty a klienty opustit, choval se jako profesionál. A já si toužebně přeji, aby se z toho dostal a spolu se mnou si to určitě přejí všichni, co ho kvůli svému psychickému stavu potřebovali a potřebují. Byl to můj kamarád a je jím stále, žádnou špatnou zkušenost s ním nemám.
Kdysi mi Zita Kabátová vyprávěla příběh svého kolegy režiséra Jana Svitáka, který byl na konci války obviněn, že může za smrt Karla Hašlera. Dav se na něho vrhl a jeho to stálo život. Syn Karla Hašlera sice později uvedl, že je zcela vyloučené, aby měl Jan Sviták se smrtí jeho otce něco společného, bylo už ale pozdě.
