Článek
Objevuje se to v lavinách, někdy na konci minulého roku se hodně psalo o tom, že by senioři měli opustit své velké byty a uvolnit je mladým a perspektivním, pak někdo přišel s myšlenkou, že by vůbec měli opustit velká města a zejména Prahu, protože všude překážejí. K tomu se ani vyjadřovat nebudu, to už je vydiskutované ze všech stran a hlavně už se to tolik nečte, takže se o tom momentálně tak často nepíše.
Nedávno se zase objevila série článků o tom, že senioři smrdí a probíralo se několik teorií, proč tomu tak je. No nevím, o sobě si to nemyslím, a abych mohla paušalizovat, pro jistotu jsem v hromadných dopravních prostředcích očichala několik desítek seniorů a pro srovnání i juniorů a myslím, že si nemají tyto dvě skupiny co vyčítat. I junioři dost často smrdí, zrovna dneska jsem jela v tramvaji s třídou asi středoškoláků a jako v parfumerií jsem si tam nepřipadala ani omylem.
Ale ani smrdící senioři už nejsou třaskavým tématem, teď se dostaly na program důchody, respektive neschopnost důchodců s nimi vyjít, byť jsou dostatečně vysoké a každý normálně hospodařící člověk by s tím neměl mít problém. Ano, tohle je správné téma a z počtu čtenářů je to očividné. Tyto články miluji a vždy si vzpomenu na svoji mámu, která by se asi k dnešním mladým kritikům přidala. Její důchod byl průměrný, ovšem nikdy neměla s penězi problém. Vždy vyšla, a dokonce radila ostatním seniorům, s nimiž se pravidelně každý čtvrtek setkávala v klubu důchodců, jak mají hospodařit. Měla plno námětů, kde ušetřit, jak se stravovat, co kupovat a naopak bez čeho se lze obejít. Ano, bylo to tak, moje máma se nikdy nedostala do úzkých, ovšem zapomněla svým vrstevníkům říct, že má vlastně důchod jenom jako kapesné, protože životní potřeby, jako jsou poplatky a nákupy, jí obstarávají její děti. Tedy já a moji sourozenci.
Upřímně se těším, čeho se ještě v palbě do seniorů dočkám. Témat se nabízí dost. Je třeba nedostatek léků, tak by se mohlo navrhnout, aby se seniorům nevydávaly, protože mají spoustu jiných možností. Stejně nevědí, co s časem, tak se mohou vydat do lesa na byliny a vařit si lektvary. Největší sílu mají o svatojánské půlnoci a to bude za chvilku. Také by se jim mohla přestat vyměňovat kolena, kyčle a další tělesné součástky, protože už se to v podstatě nevyplatí… No, nechci napovídat, ale našlo by se toho hodně.
Vlastně bychom měli být, my dříve narození, za tyto invektivy vděční. Jsme sice staré větve na věčně zeleném stromu života, ale díky těmto urážkám se stále držíme. Aktivuje nás to a asi nám to i prodlužuje život. Máme se totiž pořád na co těšit. Já osobně už se nemohu dočkat, jaké nové téma se zase objeví.
