Železná rezerva by měla být 3-6 průměrných měsíčních výdajů. Stačí to?

Železná rezerva je jeden z nejdůležitějších aspektů v osobních financích. V angličtině se většinou setkávám s výrazem „emergency fund“.

Účelem železné rezervy je mít po ruce dostatek prostředků pro nenadálé výdaje. Může to být něco typu oprava auta nebo čehokoliv jiného. Nebo například ztráta zaměstnání, kdy člověk přijde o část, nebo rovnou celý příjem. Pro takové případy nastupuje právě tato rezerva, která po nějakou dobu pokryje nezbytné výdaje, než se situace zlepší.

Kdekoho by mohlo napadnout, že stačí prostě mít někde něco stranou a hotovo. Určitě je lepší mít někde něco než nikde nic. Ale i železná rezerva se dá nastavit tak, aby optimálně pomáhala plnit finanční cíle.

Běžně se udává, že by člověk měl mít v železné rezervě prostředky na pokrytí 3-6 měsíců veškerých výdajů. A to bez nutnosti snížení životního stylu. To znamená, pokud za měsíc běžně utratím 50 tisíc Kč, tak bych měl mít po ruce 150-300 tisíc. Logická úvaha může být, že čím více budu po ruce mít, tím přece lépe. To ale není úplně ideální přístup, protože zbytečné peníze navíc v železné rezervě ztrácí svůj potenciál k vydělávání peněz dalších.

Zase na druhou stranu bych jich měl mít dostatek na to, abych z nich mohl bez problémů financovat většinu nečekaných výdajů. Nechci totiž v případě nějakého banálního problému být nucen prodávat svá aktiva, která zrovna mohou být ve ztrátě a přerušovat tak proces složeného úročení.

Každopádně je to jako u většiny věcí velmi individuální. Někomu stačí 1 měsíc, jiný by měl mít v záloze klidně rok výdajů. Záleží na mnoha faktorech. Jako poměrně zajímavé obecné vodítko se mi líbí tato tabulka od Briana Feroldiho:

Podle ní by každý měl mít stranou alespoň 1 měsíc. Pak se to odvíjí od toho, jestli živíte někoho dalšího (dependents), v jakém odvětví pracujete (industry) a kolik máte zdrojů příjmu (sources of income). Takže například horník, který má doma 4 děti a manželku na mateřské by měl mít v železné rezervě mnohem více (až 10 měsíců), než bezdětná rodina dvou ajťáků, která navíc pobírá další příjmy z dividend a ebooku na téma programování (stačí 1 měsíc).

Podle té tabulky výše bychom měli mít v rezervě asi 6-7 měsíců. Máme dvě malé děti, manželka je na rodičáku, a kromě mého příjmu nemáme žádný další významný. Ale i přesto mi přijde zbytečné cílit na takový objem.

Jako ideální jsem si stanovil mít v železné rezervě prostředky v objemu 3 průměrných měsíčních výdajů. Ta tabulka výše je totiž navržena člověkem z USA, kde mají trochu jiné podmínky na trhu práce a v sociálním systému. My tu reálně máme ten systém mnohem socialističtější, a proto tolik nehrozí, že by člověk najednou přišel o veškeré příjmy:

Z těchto důvodů mi přijde zbytečné mít v rezervě více, než 3 měsíce. Zároveň v ní nechci mít méně, protože chci mít po ruce vždy dostatek prostředků na nečekané větší výdaje.

Pokud z nějakého důvodu čerpáme prostředky ze železné rezervy, tak má vždy přednost její obnovení do plné výše před investováním. To je něco, s čím sám docela bojuji. Vždycky bych raději nakupoval cenné papíry, než posílal peníze do rezervy.

Ale životní okolnosti se neptají. Pokud přijde oprava na autě za 30 tisíc a nepokryje to příjem v daném měsíci, musí to jít ze železné rezervy. Z dalších příjmů pak musím těch 30 tisíc doplnit, než začnu zase nakupovat další akcie. V rezervě sice ty prostředky reálně nic nevydělávají, ale to také není jejich účel. Jejich účelem je, abychom mohli klidně spát.

Navíc její výši pravidelně po nějaké delší době reviduji. Vlivem inflace se samozřejmě v průběhu let zvyšují naše průměrné měsíční výdaje. Když tak na konci roku zjistím, že jsme za předchozí rok měli výdaje o 10% vyšší, tak také o 10 % navýším rezervu a neinvestuji do té doby, než ji zcela naplním.

Jsou 3 kritéria, která určují, kde budeme rezervu mít. A těmi jsou likvidita, nízké riziko a rozumný výnos.

Likvidita znamená, že mám k penězům okamžitý přístup v případě potřeby. Odpadají tak produkty jako termínovaný vklad, stavební spoření apod., kde jsou různé podmínky přístupu k prostředkům až po nějaké době. V případě potřeby se k nim člověk tedy nedostane, nebo alespoň ne dostatečně rychle. Takové produkty se hodí spíše na nějaké šetření na něco konkrétního, co si chceme pořídit v budoucnosti.

Také je chci mít někde, kde je minimální riziko, že o ně přijdu. Ať už vlivem volatility, krachem poskytovatele produktu nebo čehokoliv jiného. Tato podmínka vylučuje cenné papíry všeho druhu (včetně dluhopisů), podílové fondy, kryptoměny apod.

Zároveň ale chci na těchto prostředcích maximalizovat výnos. Což je samozřejmě v rozporu s vysokou likviditou a nízkým rizikem. Maximalizovat tak myslím v rámci možností. Když máte v železné rezervě například 200 tisíc, tak při úrokové míře 5 % je roční výnos 10 tisíc, což už není zanedbatelné a může nám to pokrýt například malou opravu na autě. Takže nepřipadá v úvahu mít rezervu doma v prasátku, nebo na běžném účtu.

Spořící účet pro mě představuje nejlepší možnost, kde mít železnou rezervu. Neznám jiný produkt, který by splňoval ty tři podmínky lépe než klasický spořák. K penězům se tam dostanu kdykoliv, momentálně je na něm u většiny bank úroková míra kolem 5 % a nebojím se, že by velká česká/evropská banka zkrachovala. A i kdyby, tak jsou vklady pojištěné.

Po zvážení všech těchto možností mi tak nejlépe vychází prachobyčejný spořící účet u některé z bank. Ale i u spořícího účtu je potřeba si hlídat podmínky. Někdy banky nabízí danou úrokovou míru jako bonusovou. Musíte tak splnit různé podmínky, abyste na ni dosáhli. Například xkrát zaplatit z běženého účtu u stejné banky, nebo že platí jen do nějaké výše uložených prostředků.

V tomto článku jsem poodhalil, jak uvažujeme o železné rezervě. Tedy o tom, kolik prostředků máme po ruce na nečekané výdaje a kde je máme uložené. Jako většina témat, i toto je poměrně dost individuální. Každý jsme jiný a každý tak potřebujeme mít po ruce jiný objem prostředků. Jedno je ale pro všechny společné, je důležité o tom aktivně uvažovat a snažit se si to správně nastavit. Ne jen doufat, že zrovna já budu mít štěstí a nebudu ty peníze potřebovat v ten nejhorší moment.