Článek
Historie
Historii Hamásu lze trasovat až do Egypta, kde jeden z předních muslimských teologů 20. století, Hasan al-Banná, v roce 1928 založil společenství Muslimské bratrstvo. Ideály tohoto společenství se inspirovaly v myšlenkách islamského reformátora Rašída Ridá. Al-Banná byl zavražděn v roce 1949 a Muslimské bratrstvo bylo v Egyptě postaveno mimo zákon. V Pásmu Gazy však byli jeho stoupenci i poté považováni za vlastence.
Bratrstvo se o šest let později účastnilo významných vojenských i politických akcí, které vedly k rozdělení islamistické společnosti na dva tábory. První odmítal ozbrojené zásahy a navrhoval napravit společnost skrze zachování islámského zákona a kulturní, vzdělávací a ekonomické instituce (tzv. islamizace zdola). Druhá o nápravu společnosti naopak bojovala silou a soustředila se na boje proti Izraeli (tzv. islamizace shora). Rozdělení společnosti se nevyhnulo ani Palestině, kde vznikla nová politická hnutí. Proti Muslimskému bratrstvu se postavila organizace Fatah, která využila situace, kdy bylo bratrstvo postaveno mimo zákon. Fatah je také do dnes nejdůležitějším členem nacionálně sekulární Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).
V 80. letech 20. století začali někteří mladí palestinští fundamentalisté z Muslimského bratrstva odcházet a semknuli se kolem muže jménem Abdulláh Azzám, nebo se připojovali ke skupině Palestinský Islámský Džihád. Aby tomuto řídnutí řad tehdejší vůdce bratrstva zabránil, rozhodl se založit Hamás, který měl těmto formám islámského radikalismu konkurovat.
Na pozadí propagandy Hamás uvádí datum svého založení na 8. prosinec 1987, který se uvádí jako počátek První intifády. OOP se k založení Hamásu stavělo neutrálně, neboť byli přesvědčeni, že by nepřátelství vedlo ke konci intifády. V palestině se Hamás stal alternativou k OOP. Izraelci Hamásu po jeho založení vyjadřovali tichou podporu, neboť se domnívali, že převáží militantní extrémismus a stane se politickým oponentem OOP. Na začátku První intifády také věřili, že se Hamás staví proti palestinskému nacionalismu a s politickými odboji nemají nic společného. Po vypuknutí První intifády se však uvnitř Hamásu prosadili protiizraelští radikálové.
V průběhu let pak Hamás málem zanikl, ale mnohokrát si znovu vydobyl přízeň. Především se tomu tak stalo v roce 1993, kdy se Izrael stala díky přistěhovalcům z Ruska a jejich levné práci nezávislá na Palestincích a hranice s okupovaným územím uzavřela. Až 66 % Palestinců v té době postrádalo dostatek práce.
Cíle a ideje Hamásu
Hamás chce na jednu stranu zajišťovat charitu vůči Palestincům, na druhou bojovat proti Izraeli. Jejich ideje jsou podle charty z roku 1988 založeny na islámu a jejich členy jsou muslimové přiklonění k džihádu. Jejich cílem je vytvoření palestinského státu na celém území Palestiny. Etické základy tohoto státu by se mimo jiné řídily právem Šaría. Hamás se označuje jako muslimské hnutí, které se řídí tím, že muslimové mají povinnost bojovat proti židům. Palestinu Hamás pokládá za dědictví všech muslimů a prohlašuje se za obránce utlačovaných a potírače bezpráví. V jejich chartě z roku 1988 se také píše, že pacifistické řešení je nepřípustné, neboť vede pouze k posílení nevěřících nad muslimy. Ženy Hamás staví do důležité role, protože vychovávají novou generaci, ale zároveň odmítá západní pojetí rovnoprávnosti.
Hamás také mj. obviňuje židy ze založení OSN či způsobení první i druhé světové války. Sám sebe Hamás vnímá jako humanitní hnutí a tvrdí, že vyznavači islámu, křesťanství i judaismu mohou společně žít pod pokojnou islámskou nadvládou. Skrze chartu se také Hamás obrací k muslimským národům s žádostí o finanční podporu.
