Článek
Jeden by řekl, že do voleb na Slovensku nám nic není. Druhý by zase rozporoval, že Slováci jsou naši bratři (tedy krom chvil, kdy proti sobě zápasíme ve fotbale) a i když to na první pohled nevypadá, jejich politická situace ovlivní i nás. Je to spíše tak půl napůl. Někde má pravdu první, někde má pravdu druhý.
Trend posledních let: Všeználkovství
Bylo to tu vždycky. Vždycky byli lidé, kteří se nejvíce vyznali v tom, co se zrovna dělo. Kdysi dávno však měli takoví lidé většinou mnohem větší právo tvrdit, že tomu opravdu rozumí, neboť za informacemi museli do knihoven. Dnes si kdejaký Pepa otevře Google nebo Seznam a do pár vteřin si vyhledá, jak to všechno je „doopravdy“. Úcta těm, kteří se prokoušou až k důvěryhodným zdrojům.
Rozšiřuje se pojem diletant a jeho význam se ohýbá a protahuje na smysl dobrého samouka, i když, jak uvádí slovník cizích slov, oficiální je stále synonymum pouhého samouka. Bez pozitivního nebo negativního zabarvení, přestože se o tom různí filozofové během novověku vyjadřovali všelijak. Jenže dnes, když se někdo prohlásí za diletanta a u toho mluví o Ukrajině, covidu, Fialově drahotě a jiných strastech posledních let, připadá autorovi tohoto článku spíš k smíchu. Protože diletant se zajímá alespoň trochu více než povrchně a vskutku touží o daném tématu něco vědět, nikoliv načíst si z taháku to nejdůležitější a nejspornější honem, než projde dveřmi do hospody.
Dunningův–Krugerův efekt
A tak se dostáváme k jádru tohoto článku. Na talíři tento měsíc máme volby na Slovensku a nejspíš každý máme ve svém okolí tzv. novodobého diletanta, který se teď rozčiluje a spílá nad tím, koho si Slováci zvolili, a jak by udělali lépe, kdyby volili toho nebo onoho. Jen málo kdy nám tato osoba přijde opravdu schopná vyhodnotit situaci, neboť za ta léta, kdy si prošla samouděleným titulem virologa, vojenského generála a poté ministra financí, už jí to prostě nežereme. A radši nic neříkáme, protože jinak by byl oheň na střeše.
Bohužel to bývá tak, že tyto osoby ne vždy pobraly nějak mnoho moudrosti. Autor tohoto článku nechce popírat, že by novodobý diletant nemohl být i někdo s vysokou školou nebo jinak moudrým pohledem na svět, ale rozhodně je to procento menší oproti lidem, kteří mají třeba jen výuční list, nebo dokonce jen základní školu, nezřídka kdy i nějaké ty dloužky a exekuce.
Někdo s vyšším vzděláním (a nebo jen vyšší inteligencí), bude tvrdit s největší pravděpodobností spíš to, že politice příliš nerozumí, ale osobně se přiklání k tomu nebo onomu názoru, zatím co novodobý diletant si stoupne k pomyslnému mikrofonu a začne vykřikovat své vlastní pravdy a cpát je každému, až mu potečou nosem. Často si taky na pomoc přivolá dezinformační argumenty či nedostatečně podložené informace.
Kde se to vlastně v lidech bere, že ti, kteří věcem rozumí ze všech nejméně, mají ten největší elán o něčem přesvědčovat ostatní? Nabízí se Dunningův-Krugerův efekt.
Tito dva vědci se v roce 1999 pokusili vysvětlit, proč se méně schopní lidé nadhodnocují a schopnější si přičítají mnohem menší zásluhy. Zajímavé je, že pokud dané osoby dostanou k přehodnocení sebe samých výsledky ostatních, mínění podprůměrných se nezmění, zatím co nadprůměrní své odhady více přiblíží skutečnosti.
Závěrem
Co to znamená? Že podprůměrný člověk se vždy bude nadhodnocovat a nikdy svůj postoj nezmění. Autor tohoto článku proto nepředpokládá, že by nějak změnil pohledy těch, kteří se teď nad volbami rozčilují ze všeho nejvíce, ale naopak doufá, že alespoň trochu objasní, proč žijeme v tak divné době.
