Článek
Moje kamarádka se rozhodla po mnoha různých pracích pro kariéru učitelky ve školce. Musela si kvůli tomu udělat pedagogické minimum a dnes těchto ztracený let lituje. Dokonce tvrdí, že po tom všem vlastní děti nechce ani náhodou. Práce ve školce totiž dnes vůbec není taková, jako bývala třeba před 20 lety. Mnoho mladých a nadějných učitelek, včetně mé kamarádky, po pár letech odchází.
Je to chyba rodičů?
Školky mají určité podmínky, za kterých mohou rodiče své děti do školky poslat. Patří mezi ně například to, že se děti musí umět samy obléct, zavázat si boty, umět chodit na záchod/nenosit pleny a také třeba umět si čistit zuby. Moje kamaráda, které budeme říkat třeba Alena, si však stěžuje, že většinové množství dětí v její třídě, kterým je zhruba 5 let, podmínky málo kdy splňuje. Rodiče totiž mají představu (a jednou to prý i zaslechla v rozhovoru dvou maminek na hřišti), že „to nevadí, to je ve školce naučí“.
Školka však není a nikdy nebyla místem, které by mělo tyto základní dovednosti děti učit. Jejich úkolem je připravit děti na školu a podpořit jejich celkový vývoj, např. v podobě rozšiřování slovní zásoby, učení se v dovednostech jemné a pohybové motoriky, úklidu, respektu k přírodě atp. Učitelky mají za úkol podle toho budovat svůj výukový plán (který musí sepisovat a je podrobován kontrolám), který je však často mařen tím, že se dvě učitelky musejí postarat o 20 dětí, které si neumí zavázat boty, říct, co potřebují, nebo se dokonce pravidelně pomočují (a mnohdy ještě hůře).
V tomto případě nelze říct jinak, než že chyba je v 90 % u rodičů. Především by totiž neměli své „nevyzrálé“ děti do školky posílat. Porušují tím školkou stanovené podmínky. Samozřejmě je pochopitelné, že rodiče tlačí skutečnost, že musí chodit do práce, ale musíme se ptát: To opravdu tolik nemají čas, že své děti nemohou naučit se o sebe základně postarat?
Děti už prý nejsou jako dříve
Že něco není jako dříve je poměrně častý výrok, mnohdy pouze iluzivní povahy. Podle Aleny to však u dětí iluzivní není. Její starší kolegyně, které pracují ve školce i více než 20 let, se prý jednohlasně shodnou v tom, že dříve bývala práce učitelky ve školce mnohem uspokojivější a produktivnější. Tehdy prý ve třídě ze zhruba 20 dětí byli neschopní jen 2 žáci, kdežto dnes je to úplně naopak - většině třídy základní dovednosti chybí a dokonce se i zdá, že celkově mnohem méně chápou, co se po nich chce.
Ke všemu se ještě přidává fakt, že děti jsou hašteřivé a některé velmi zlobivé. To se sice oproti předešlým dekádám nejspíš nezměnilo, ale pokud se k tomu přidá ještě absence základní samoobsluhy, dá se snadno představit, že učitelky ze svého výukového plánu splní sotva polovinu a domů odchází vyčerpané a s nechutí. Musí se navíc potýkat i s rodiči, kteří často odmítají převzít zodpovědnost za své neposlušné a nerozvinuté děti. Samozřejmě to tak ale není u všech. Alena nezřídka kdy mluví i o rodičích, kteří jsou chápaví a „moc dobře vědí, co mají doma“.
Závěrem
A tak Alena, jako spousta jiných učitelek, od příštího roku ze školky odchází. Je rozhodnutá, že po tomto pětiletém pekle nechce vlastní děti ani náhodou a že už vůbec se do školství nevrátí. Při našem rozhovoru vzpomínala třeba i na to, jak jí jednou jedna maminka obvinila z toho, že je důvodem, proč její dítě začalo koktat (přitom danou maminku v dětství trápil stejný problém). Dítěti přitom Alena vůbec nic neprovedla, ba naopak je ve dvojici s druhou učitelkou prý „ten hodný policista“.
Jak to bude se školkami třeba za 15 let je proto velmi nejisté. Zbude tu vůbec někdo, kdo tuhle práci bude chtít dělat a bude ji dělat dobře?
