Henrietta Greenová: Čarodějnice z Wall Street

Je teplé slunné odpoledne 3. července roku 1916. Ve skromném bytě na Park Avenue v New Yorku opět vztekle štěká drobný bílý psík Henrietty Greenové. Ten si mimochodem nenechá uniknout jedinou příležitost kousnout kohokoliv, kdo je mu právě nablízku. Majiteli nájemního bytu už definitivně dochází trpělivost. Zvýšení nájemného o půl pence týdně bude za věčné nepříjemnosti dostačující. O tom však nechce 81letá, nejbohatší žena Ameriky, ani slyšet. Ani jeden z nich v tuto chvíli netuší, že Hetty právě zbývají poslední vteřiny jejího života.

Jedinečnost života Henriety Greenové spočívala v tom, že co do rozsahu svého podnikání byla na stejné úrovni jako JP Morgan, Russell Sage nebo John D. Rockefeller. Nutno podotknout, že ženy byly v této době z podnikání vyloučeny. Zapsala se na seznam nejbohatších lidí v dějinách Ameriky a stala se jedinou ženou mezi čtyřiceti jmény zakladatelů amerického kapitalismu. Díky její lakomosti přišel její syn o nohu. Polovina jejího obrovského majetku byla nakonec věnována na charitu. Takový byl svět ženy, které se přezdívalo Čarodejnice z Wall Street.

Henrietta Greenová se narodila v roce 1834 v americkém městě New Bedford. Její matka byla často nemocná, a tak Hetty trávila spoustu času se svým dědečkem, Gideonem Howlandem, majitelem velrybářské společnosti. Ten už špatně viděl a často žádal Hetty, aby mu z novin četla zprávy o dění na akciovém trhu. V rodině bylo zvykem platit za drobné služby, a tak za každé přečtení obdržela 10 centů. S těmi hned běžela do místní banky, aby doplnila svůj účet, otevřený na radu milovaného dědečka.

Postupem času začal záležitosti společnosti řídit její otec Edward Robinson. Aktivní a tvrdý muž, kterému se ve městě přezdívalo Černý jestřáb. S ním Hetty začala pracovat v přístavu. Otec kontroloval lodní deníky a hlášení velrybářských škunerů, které kotvily v přístavu. Zvědavá dospívající dívka, které se neřeklo jinak než „tatínkův ocásek“, se mu pozorně dívala přes rameno. Hetty tak už brzy věděla, jak správně vést účetní knihy.

V 16 letech ji rodiče poslali do školy pro urozené panny v Bostonu. V této sekulární instituci se pěstovaly úplně jiné hodnoty, než Hetty vyznávala, a tak se zde necítila vůbec dobře. Špatně se učila a nemohla najít společnou řeč se svými spolužačkami, které se zajímaly pouze o zábavu a poslední módní trendy. Dokonce mezi nimi docházelo i k fyzickým potyčkám. Hetty nikam nechodila a dostávala se do konfliktů i s kantory. Byla ostražitá, ale uzavřená a zvyklá být sama. Trápil jí zde naprostý nedostatek perspektivy.

Lov velryb byl na ústupu, rodinné příjmy klesaly. Hetty měla jasno v tom, že se velké peníze dají vydělat jedině ve velkém městě. Přesvědčil ji o tom výlet do New Yorku, kam ji otec poslal s tisícovkou dolarů na nákup nového oblečení. Hetty se vrátila zpět ve stejných šatech a doma oznámila, že veškeré peníze investovala do bankovních akcií.

Hetty byla zkrátka jiná. Každý v New Bedfordu věděl, jaké dědictví na ni čeká. Nápadníci se objevovali jeden za druhým, ale jak rychle se objevili, tak i rychle zmizeli. Nevadili jim ani tak seprané šaty a ochozené boty, ale některé zvláštnosti v jejím chování. Například zhasla světlo v domě, aniž by čekala, až odejde poslední host. Na stůl položila ubrousky se stopami nedávného používání. Svíčky z dortu, upečeného na počest jejích narozenin, odnesla zpět do obchodu a požadovala vrácení peněz.

V roce 1860 jí zemřela matka a už o tři roky později ponechali s otcem velrybářskou flotilu v péči příbuzných a přestěhovali se do New Yorku. Jakmile se přestěhovali, její otec onemocněl a zemřel. V deliriu na smrtelné posteli sdělil dceři, že byl otráven, a dodal: „Pamatuj, ty budeš následovat.“. Hetty vzala jeho varování vážně, lékařům přestala věřit a časem si pořídila licenci na nákup zbraní. Revolver měla v trezoru nebo v zásuvce a celý život, když vycházela na ulici, nosila zbraň u sebe. Když přišla na návštěvu, přinesla si vlastní uvařená vejce a jedla je s vysvětlením, že vejce natvrdo se jen těžko otráví.

Hetty investovala všechny finanční prostředky, které po otci zdědila během občanské války v letech 1861 až 1865. Aktivně se věnovala obchodování na burze. Když její teta v roce 1867 zemřela, bylo Hetty 33 let. Hetty očekávala, že získá dědictví po tetě, protože byla její jedinou neteří, ale v den oznámení závěti zavládlo hořké zklamání. Z dvou milionů dolarů jí připadlo pouhých 65 tisíc. Zbytek byl věnován vzdáleným příbuzným a charitativním organizacím. S tím se ale mladá žena nehodlala smířit. Zfalšovala závěť, která měla zajistit, že všechno dědictví bude jen její. Tím rozpoutala dlouholetý soudní spor.

V průběhu bitvy o dědictví se rozhodla pro sňatek. Jejím vyvoleným se stal Edward Green, obchodní partner jejího otce. Předtím než Hetty souhlasila, svého budoucího ženicha pečlivě a dlouho pozorovala. Rozhodující moment nastal ve chvíli, kdy Edward omylem vložil do obálky určené pro milostný dopis účet za nákup oblečení. Když Hetty zjistila, jak málo Edward utrácí, uvědomila si, že mají spoustu společného. Podle předmanželské smlouvy se zřekl jakýchkoli nároků na kapitál své ženy.

Soudní expertíza prokázala, že podpis na závěti byl padělaný. Aby se novomanželé vyhnuli trestnímu stíhání, museli odjet do Londýna. Tam se usídlili v luxusním hotelu Langham, který byl nedávno postaven ve viktoriánském stylu. Pokoj zaplatil manžel. V Londýně Hetty porodila dvě děti, syna Neda a dceru Sylvii. Za první rok na burze dosáhl příjem Henrietty Greenové částky jeden a půl milionu dolarů. Všechny peníze, v přepočtu na dnešní hodnutu více než 180 milionů dolarů, byly investovány do státních dluhopisů, které byly tehdy novinkou.

V roce 1875 vypršela promlčecí lhůta pro případ padělání závěti. Greenovi se mohou vrátit do Ameriky a nadále se zabývat operacemi na akciovém trhu. Po příjezdu se pár usadil v nejlevnějším pokoji nejlevnějšího hotelu, který byl k dispozici. Vybírala a platila Hetty. Hospodářská krize v roce 1885 a negramotné hospodaření s penězi, přivedli pana Greena na mizinu. Později Hetty zjistila, že jí Edward okrádal o peníze a manžela opustila.

Všechny úspory vložila do žáruvzdorného trezoru Chemical Bank a začala se věnovat lichvě. Podnikala tedy ve dvou oblastech, v cenných papírech a zajištěných půjčkách. Jako zástavu si Hetty vzala jen ty nejlikvidnější nemovitosti v metropolitních oblastech. Výsledkem takových transakcí bylo vlastnictví téměř celých čtvrtí v Chicagu, New Yorku a dalších velkých městech v zemi. Nad trezorem, v rohu společenské místnosti banky, měla Hetty samostatný stůl. Jako privilegovaná přispěvatelka za něj nic neplatila. Sedíc na vlastních penězích, přijímala návštěvy, stvrzenky a splátky dluhů, které si stará lichvářka cpala do četných kapes, přišitých na zadní straně své dlouhé sukně. Nevedla si žádnou dokumentaci, spoléhala na výbornou paměť a fenomenální schopnost svých výpočtů. Aby dlužníkům připomněla, že jim vypršela lhůta zápůjčky, byla Hetty připravená jít pěšky i do nejvzdálenějších čtvrtí New Yorku. A to se stávalo často.

Ve městě Hetty znali i nejobávanější zločinci. Když ji večer spatřili jít po druhé straně ulice, smekli klobouk a vzdali jí hold. Už tehdy byla Hetty Greenová známá nejen na Wall Street, ale po celé Americe a dokonce i v Bílém domě. Vlastnila přes osm tisíc nemovitostí v New Yorku a Bostonu.

Děti Henrietty, Ned a Sylvie, neustále trpěly přehnanou spořivostí své matky. Je těžké si představit, že multimilionářka, která vlastnila tisíce bytů, neměla vlastní domov. Pronajímala si jen ty nejlevnější pokoje a šetřila na jídle i na lécích. Nikdy neutrácela za oblečení a boty. Spodní prádlo měnila až když se rozpadlo na hadry. Nevyužívala služeb pokojských, jen zřídka kdy prádelen, a když si přečetla denní tisk, poslala svého syna Neda, aby jej prodal. Nikdy nepoužívala horkou vodu, neboť byla drahá a vždy nosila jen jedny černé šaty. Byla to stejná lakomost, která připravila jejího syna Neda o nohu.

Při jedné z mrazivých zim koupila Nedovi sáňky. Chlapec nemohl uvěřit svému štěstí a okamžitě si ke sjíždění vybral ty nejstrmější kopce. Při jednom ze sjezdů se na něj sáně převrátily a chlapec si těžce poranil nohu. V záchvatu hospodárnosti šla Hetty pro pomoc do nemocnice pro chudé. Lakomou ženu však všichni znali, a tak jejímu synovi bezplatnou pomoc odmítli. Naštvaná Hetty se rozhodla léčit chlapce sama doma. Ned několik následujících let trpěl strašnými bolestmi, než mu nohu amputovali nad kolenem.

Poslední léta svého života stráví Hetty úplně sama. Bývalý manžel zemřel už dávno, komunikace s příbuznými je přerušena a Ned se Sylvií si rychle pospíší žít odděleně. V její blízkosti je jen zlomyslný bílý psík, který neustále štěká.

3. července roku 1916 dochází majiteli bytu, který si Hetty pronajímá, trpělivost. Sousedi si stěžují na neustálý štěkot jejího psa, a tak se majitel rozhodne zvýšit Hetty činži. O pouhou polovinu pence týdně. V záchvatu rozčilení a se slovy, že tolik peněz nemá, umírá nejbohatší žena Ameriky na mozkovou příhodu. Bylo jí 81 let.

Dědictví, v dnešní hodnotě okolo 4 miliard dollarů, je rozděleno rovným dílem mezi syna Neda a dceru Sylvii. Sylvie věnuje většinu své poloviny na charitu. Ned žije rozmařilým stylem, vynahrazuje si léta strádání a nakupuje od přepychových domů po luxusní soukromé jachty.

Zdroje: Wikipedia.org: Hetty Green, YouTube: Pandora TV, Allthatsinteresting.com: Hetty Green