Článek
Když se řekne „novela stavebního zákona“, většina lidí si ráda představí míň papírování a rychlejší razítka. Jenže obsáhlý balík změn, který spíchli koaliční poslanci, čítá i s pozměňovacími návrhy už přes tisíc stran a mění víc než 40 zákonů. Už během prvního čtení se ukázalo, že si sami předkladatelé nejsou jisti tím, co přesně se v něm píše. Ke svému vlastnímu návrhu předkládají další a další obsáhlé pozměňovací návrhy a z jejich vystoupení ve Sněmovně usuzuji, že někteří z nich předložený zákon ani pořádně nečetli. Tím méně jsem ochotná věřit, že ho napsali.
Nikdo z nich nebyl schopen odpovědět na opakované otázky, kdo zákon psal, kdo za to platil a kdo v průběhu psaní za co lobboval. Sněmovna žádost o informaci o autorství zamítla. A když se ministryně Mrázová na příslušném sněmovním výboru bránila dotazům, proč novela neprošla připomínkovým řízením, vysvětlila, že místo něj uspořádali „roadshow“. Na otázku, zda budou připomínky zveřejněny, odpověděla, že by to bylo příliš rozsáhlé a že by je stejně nikdo nečetl.
Horší než zpackaná digitalizace
U rozsáhlého zásahu do práva je transparentnost a odborná debata základ – jinak „rychlost“ vede jen ke zmatkům, sporům a prodlužování. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků – 32 tisíc lidí, kteří se stavebním zákonem denně pracují – identifikovala třináct kritických bodů a požaduje stažení návrhu. Předseda komory Špalek novelu v rozhovoru pro Českou justici označil za plnou „nášlapných min“ a „horší než zpackanou digitalizaci“.
Ombudsman Stanislav Křeček se obrátil na tři sněmovní výbory s varováním, které by mělo zaznít daleko za hranicemi právnických kruhů: rychlost a plynulost výstavby jde na úkor jiných veřejných zájmů – ochrany zdraví, životního prostředí, památek nebo kvality bydlení. To prosím nevolají aktivisté, to říká ústavní instituce a varuje: ‚pozor, přepisují se pojistky státu!‘.
Veřejný zájem je stavět. A pak už nic
V návrhu se objevuje logika, která zní nevinně, ale je krajně riziková: znemožnit rozvoj nebo nepovolit záměr lze jen tehdy, když už nejde „jiné hodnoty“ ochránit podmínkami nebo kompenzacemi. To ve zkratce znamená povolování za každou cenu – na úkor zeleně, krajiny, půdy, požární bezpečnosti i zdraví lidí, kteří v území už žijí.
V důvodové zprávě se píše o „antropocentrickém cíli územního plánování“ – má jít „v první řadě o co nejlepší život lidí“. Autoři mají zjevně na mysli jen některé. Ti, kterým nová výstavba zasáhne do života, budou mít o poznání méně možností se bránit nebo se stavebníkem vyjednávat.
V návrhu se například doslova píše, že pokud nelze splnit hygienické limity hluku a vibrací – nebo je jejich splnění ekonomicky nepřiměřené – stavební úřad je může za určitých podmínek považovat za splněné. Přečtěte si to ještě jednou. Limit se nesplní, ale budeme se tvářit, jako by se splnil.
Podle Zprávy o životním prostředí ČR je nadměrnému hluku vystaveno přes 200 tisíc obyvatel. A vláda mění pravidla, která rozhodují o tom, jestli se doma dá větrat, spát, učit se. Jestli se z bytu nestane zóna přežití. A není to jen hluk. Novela rozvolňuje i odstupy, osvětlení, větrání a požární bezpečnost. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) upozornila, že podle navrhovaného znění by mohl středoškolák stavebního směru bez profesního pojištění projektovat rodinný dům s podzemním podlažím ve svahu na neúnosném podloží. Včetně statiky.
Územní plán jako nezávazné doporučení
Novela umožňuje odchýlit se od územního plánu se souhlasem toho, kdo ho pořídil. Bez veřejného projednání, bez stanovisek dotčených orgánů, bez standardní změny plánu. Pro lidi kolem to znamená jediné: nejistotu, že co dnes platí, zítra platit nemusí.
V zastavitelném území se navíc zavádí domněnka, že projekt neporušuje práva sousedů – pokud záměr odpovídá „běžné“ okolní zástavbě. Tohle je obrovský posun: od ochrany konkrétních lidí k průměrování. Váš dům, vaše zahrada, váš výhled – to všechno se poměřuje tím, co je v okolí „běžné“. A pokud je v okolí běžné stavět vysoko a hustě, máte smůlu.
Dnes musí stavebník prokázat, že jeho záměr neporuší práva sousedů. Podle novely je to naopak: soused musí aktivně dokázat, že mu projekt škodí. Břemeno důkazu se převrací. A k řadě námitek nebude stavební úřad vůbec přihlížet – vlastník sousedního pozemku například nemůže namítat nezákonnost samotného procesu povolení, může se bránit jen v případě dotčení svých věcných práv. Spory typu „stavba je vyšší než můj dům a kouká mi na terasu“ se budou řešit pod novou hlavičkou „pohody bydlení“, vždy s přihlédnutím k místním poměrům. Netřeba dodávat, v čí prospěch to dopadne.
A u největších staveb – bytových komplexů nad 10 000 m², dálnic, železnic – nebude přípustné ani odvolání. Zbývá jen žaloba, která trvá roky a stojí peníze, které nemá každý. Přičemž soud má podle novely zvažovat, zda vůbec má smysl povolení rušit – s ohledem na to, že bytová výstavba je výslovně deklarovaná jako veřejný zájem. Developerské nadšení je pochopitelné. Ale jak upozorňují právníci, tohle může skončit lavinou soudních sporů – tedy přesně tím, co měla novela údajně vyřešit.
Veřejný zájem? Zájmy velkých developerů!
Vláda už jmenovala zmocněnkyní pro implementaci stavebního práva Hanu Landovou z Hospodářské komory. Hospodářská komora je legitimní partner. Jenže připomeňme, že už u první verze stavebního zákona z roku 2021 se ukázalo, že na jeho podobě se významně podílely developerské společnosti. Ten zákon odmítl Senát a prošel jen hlasy ANO, SPD a KSČM.
Teď se to opakuje. Zákon připravený mimo standardní proces. Autoři neznámí. Implementace v rukou byznysu. Zmocněnkyně pro zatím neschválený zákon uděluje ve Sněmovně audience připomínkujícím poslancům místo předkladatelů zákona spolu se zástupcem soukromé právní kanceláře. Objasňují povětšinou perspektivu developerů. Na Hospodářském výboru to prý jeden z poslanců shrnul: „Je to jako když pejsek a kočička vařili dort.“
Stavebnictví v Česku potřebuje reformu. Ale reforma, která oslabí ochranu přírody, zdraví a práva lidí, není modernizace. Je to demolice. Co by dávalo smysl? Posílit kapacity úřadů, aby nestíhání nebylo důvodem pro fikci souhlasu. Investovat do kvality projektů, aby se nevracely kvůli chybám. Zrychlovat tam, kde to nepoškozuje veřejné zájmy. A přestat předstírat, že „veřejný zájem“ je totéž co „stavět za každou cenu“ a upřednostňovat velké developery. Tenhle dort, co ho uvaří pejsek s kočičkou, budeme jíst všichni. A bude nám z něj hodně špatně.
