Článek
Únorová revoluce roku 1917 znamenala pro Vladimira Iljiče Lenina a další bolševiky, žijící převážně ve švýcarském exilu, šok. Nebyli šokováni ani tak pádem carského režimu, ten ostatně Lenin předvídal již mnoho let, ale skutečností, že se revoluce odehrála bez nich. Bez „profesionálních“ revolucionářů.
Krátce na to Lenin upadl do deprese. Nepomohla mu z ní ani Naděžda Krupská, ani Inessa Armandová, ale s pomocí přispěchalo Německé císařství. Ruská tzv. Prozatímní vláda (do doby, než bude zvoleno Ústavodárné shromáždění) totiž k německému překvapení odmítla vystoupit z války a nadále pokračovala v boji.
Němci si ve všech Dohodových mocnostech léta „pěstovali“ své kolaboranty. Bohužel pro ně, irský nacionalista Roger Casement byl za spolupráci s Němci v Londýně popraven již v roce 1916 a Francouz Joseph Caillaux ztratil během války veškerou reputaci (později bude souzen, následně rehabilitován a v roce 1938 se z něj stane velký podporovatel Mnichovské dohody).
Na jaře 1917 tak Německému císařství zbývalo poslední želízko v ohni. Ruští bolševici. Shodou mnoha okolností jejich vůdce, Vladimir Iljič Lenin, pobýval od roku 1914 ve Švýcarsku a spolu s ním několik jemu blízkých soudruhů (například Grigorij Zinověv). Vsadili tedy na ně. Mimo jiné proto, že neměli jinou možnost.
Zde je nutno zmínit, že počátky spolupráce Němců s bolševiky sahají již do prvních let Velké války. Německý velvyslanec v Dánsku navázal kontakt se spolupracovníkem Lenina, Alexanderem Parvusem, poprvé již v roce 1915 a už tehdy začali Němci bolševiky v menší míře financovat.
V březnu 1917 nabrala spolupráce úplně jiné obrátky. Parvus totiž poslal německé vládě ujištění. Ujištění, které tolik chtěla slyšet: „Pokud se v Rusku dostanou k moci bolševici vedení Leninem, vystoupí Rusko do tří měsíců z války.“ To se dokonale shodovalo s uvažováním císaře Wilhelma II., který v rozdělení Dohody viděl jedinou šanci, jak může Německo vyhrát válku. Tímto telegramem Parvuse do Berlína se rozjel plán, který navždy změnil celý svět. Německé velvyslanectví ve Švýcarsku dostalo z Berlína velmi přesné instrukce a vzápětí navázalo úzký kontakt s Leninem.
Vše se odehrálo až neuvěřitelně rychle. Němci si dali záležet. Prozatímní vláda se dostala k moci 15. března 1917 (všechna data jsou uváděna dle gregoriánského kalendáře). Lenin, Zinověv, Krupská, Armandová a další třicítka bolševiků vyrazila z curyšského nádraží 9. dubna 1917. Vlak měl mimořádný status, jel bez jakýchkoli kontrol.
K Baltu dorazili bolševici již 12. dubna 1917 i díky tomu, že jejich vlak měl na všech nádražích nejvyšší prioritu, a to i před nákladními vlaky zásobující vojáky na frontě. Zde se nalodili na motorový člun a téhož dne dorazili do Švédska. I Švédskem Lenin doslova proletěl. Krátce se zdržel jen ve Stockholmu, kde došlo k jednání mezi Parvusem a Karlem Radkem. Parvus zde Radka ujistil o německé finanční podpoře a přislíbil mu miliony marek na převrat. Ihned poté Parvus odcestoval do Berlína, aby vyjednal další finanční prostředky.
Do Petrohradu dorazil Lenin se svými soudružkami a soudruhy 16. dubna 1917. Příjezd to byl věru triumfální. Nádraží bylo plné bolševiků, kapela vyhrála stále dokola Marseillaisu a Lenin, na ramenou nejvěrnějších soudruhů, pronesl krátký projev. Pak pokračoval do města. Ve městě právě vrcholila Všeruská konference bolševiků a pozdě večer vystoupil se závěrečným projevem Lenin. Největší z bolševiků, stržen atmosférou, pronesl nesmírně agresivní a revoluční projev. Hned úvodem prohlásil, že Rusko má ihned vystoupit z války. Následně vyzval k revoluci. Projev byl tak brutální a protiválečný, že jej původně nechtěla otisknout ani Pravda. Drtivá většina Rusů (i bolševiků v Rusku) Němce nenáviděla a Lenin byl ve volání po míru nejprve osamocen. Nutno dodat, že mu dá i později hodně práce, aby splnil německá očekávání.
Němci však byli spokojeni. Prostřednictvím agentů v Petrohradě a Stockholmu dostalo německé ministerstvo zahraničí 17. dubna 1917 zprávu: „Leninův vstup do Ruska úspěšný. Pracuje přesně podle našich představ.“ Německá podpora bolševikům se teprve teď naplno rozběhla.
Ministr zahraniční Německého císařství Richard von Kühlmann později na spolupráci s bolševiky vzpomínal: „Rusko bylo nejslabším článkem v řetězu našich nepřátel. Proto bylo výhodné podporovat bolševiky. Teprve s naší finanční podporou byli schopni ve velkých nákladech vydávat noviny Pravda, a především rozšířit původně úzkou základnu své strany.“
Většinu peněz předal ve Stockholmu diplomat německého velvyslanectví ve Švédsku Kurt Riezler. Peníze přebíral právě výše zmíněný Parvus. Ten je přes Finsko nechával pašovat do Petrohradu.
Jen díky německé podpoře mohli bolševici distribuovat v Petrohradě, Moskvě, dalších velkých ruských městech, a především na frontě miliony letáků vyzývajících ke svržení vlády. Zároveň působit na vojáky a snažit se jim vnutit myšlenku, že neumírají za Rusko ale za buržoazii.
Všechny tyto snahy byly úspěšné. Nespokojenost s Prozatímní vládou rostla každým týdnem a všechno směřovalo k revolučnímu výbuchu. Na frontě se začali ruští vojáci vzdávat v obrovských počtech. Roku 1917 se ruští vojáci vzdávali patnáctkrát častěji než francouzští či italští vojáci.
Ač byl Lenin svými politickými soupeři opakovaně označován za německého agenta, tato obvinění vždy vášnivě odmítal a na popularitě mu nijak neubrala. Hlásal, že jediná válka, kterou je třeba vést, je válka proti buržoazii a šlechtě. Časová osa však mluví za vše:
7. listopadu 1917 provedli bolševici převrat.
8. listopadu 1917 vydal Lenin svůj první dekret. Dekret o míru
15. prosince 1917 bylo uzavřeno příměří mezi Centrálními mocnostmi a Ruskem
3. března 1918 byl podepsán Brestlitevský mír
Lenin německá očekávání bezezbytku splnil.
Dle různých odhadů poslali Němci bolševikům něco kolem 50 milionů marek. Tedy zhruba 10 milionů dolarů. V dnešních cenách by to bylo 222 milionů dolarů. Tedy asi 5,1 miliardy korun.
Jen a pouze díky této závratné finanční podpoře (a vypravení vlaku s Leninem) se dostali bolševici v Rusku k moci.
Je ironií dějin, že o 28 let později vztyčil voják Rudé armády vlajku Sovětského svazu nad Berlínem. Nad městem, kde vznikl plán, jak dostat bolševiky k moci. A k obrovské smůle celého světa byl tento plán i úspěšně realizován.
Prameny:
- Richard Pipes - Dějiny ruské revoluce
- Orlando Figes - Lidská tragédie
