Pád posledního cara - Revoluční výbuch

24. únor (9. březen) 1917

Včera bylo v ulicích Petrohradu přes 50 000 lidí. Dnes je to kolem 200 000 lidí. A situace se zhoršuje.

Petrohrad je ochromen nejen demonstracemi, ale také stávkami. Město, ve kterém již tak vázne zásobování a lidé čekají v mrazech na ulicích na chleba mnoho hodin, a často se ani nedočkají, dostává stávkami další těžkou ránu. Dle odhadů se do stávky zapojilo přes 80 000 lidí.

Další velký problém je nedostatek paliva. Není uhlí ani dřevo a lidé v domech mrznou. Továrny se nevytápí již delší dobu. S rostoucí nespokojeností rostou i požadavky demonstrujících. Dnes se již zcela otevřeně žádá abdikace Mikuláše II. a vyhnání „té Němky“ (carevny Alexandry Fjodorovny).

Car má stále jen málo informací. Ač dopoledne dostal telegram od předsedy vlády Nikolaje Golicyna, nemohl z něj pochopit velikost protestů a skutečnou situaci ve městě. A to čistě z toho důvodu, že telegram je plný obecných frází a bagatelizování pravého stavu.

Golicyn si je však alarmující situace vědom a ve svém domě se setkání s některými členy vlády, aby probrali opatření. Ministr války Michail Beljajev navrhuje, aby Golicyn odvolal ministra vnitra Alexandera Protopopova a tím zklidnil emoce rozvášněného lidu. Ruský předseda vlády však ví, že tento krok by mohl možná před týdnem. Dnes již je pozdě. Místo toho ukazuje členům vlády podepsaný carský výnos o rozpuštění Dumy. Mikuláš jej podepsal před svým odjezdem a Golicyn jej má v případě nutnosti použít. S tímto řešením však pro změnu nesouhlasí Beljajev ani další členové vlády, kteří argumentují, že Duma by se rozpuštění jednak nepodřídila a jednak by vyhlášení takového výnosu mohlo protestující ještě více rozvášnit. Celá schůze části členů vlády tak končí bez výsledku.

V téže době propukají na ulicích střety mezi protestujícími na jedné straně (čím dál častěji se objevují ozbrojení dělníci) a kozáky s carskou policií na straně druhé. Vůdci demonstrantů schvalují rezoluci, že zítra vypukne v Petrohradu generální stávka.

Ani náčelník štábu ruské armády Michail Alexejev, ač dostává z Petrohradu velmi přesné informace, neinformuje cara o vážnosti situace. Ten tak kolem poledne posílá Alexandře následující telegram: „Posílám Tobě a Alexejovi řády od belgického krále a královny jako památku na válku. Jistě bude mít radost z dalšího křížku.“

Tento telegram je důkazem, že ještě v poledne 24. února (9. března) car vůbec netušil, co se v hlavním městě děje. Odpoledne dostane od Alexandry konečně první informaci o protestech v Petrohradu.

Alexandra: „Můj nejdražší! Včera tu byly nepokoje. Na Vasilijevském ostrově a na Něvském prospektu, protože nějaká žebrota se vlámala do pekařství. Rozbili u Filippova celý krám, až na ně povolali kozáky. To všechno jsem se dozvěděla neoficiálně… V deset hodin jsem šla na chvilku k Aně (nejbližší služebná carevny), která má také spalničky. Chodím z pokoje do pokoje, od jednoho pacienta k druhému. Ven jsem šla jen na chvilku, zapálit za všechny v kostele svíčku.“

Za velmi zajímavou bych označil poznámku Alexandry, že se tyto informace dozvěděla neoficiálně. Je to v přímém kontrastu se vzpomínkami komorníka Volkova, který Alexandru pravidelně informoval, přičemž ona ještě včera jeho slovům nevěnovala žádnou pozornost. Taktéž je potřeba si všimnout, že včerejší protesty desítek tisíc lidí Alexandra bagatelizuje na jeden rozbitý pekařský krám.

Dále carevna svému muži sdělí, že další dítě dostalo spalničky. Mikuláš, dá se říct zcela logicky, se ve svém podvečerním telegramu protestům v Petrohradě vůbec nevěnuje.

Mikuláš: „Takže naše tři děti a Aňa mají spalničky. Pokoje v Carském selu se musí dezinfikovat. Ale Ty se těžko budeš chtít přestěhovat do Petěrhofu. Kde tedy budete bydlet? V klidu si to všechno promyslíme až se vrátíme. Což bude doufám brzy. Můj mozek si tady odpočívá. Žádní ministři, žádné složité problémy. Prospívá mi to, ale mé srdce trpí odloučením.“

Ještě dnešního dne večer tedy car Mikuláš II. nevěnoval nepokojům v Petrohradě žádnou pozornost. Místo toho se zajímá o dezinfekci Carského sela. Dnes přitom byla poslední šance na rázný zásah proti protestujícím, který by dokázal nastupující revoluci bez větších problémů zastavit. Tato šance byla absolutně promarněna. A každým dnem bude případný zásah problematičtější a náročnější.

Prameny: