Článek
Série článků o útěku skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína začíná přesně na 70. výročí počátku jejich cesty za svobodou. Pokusím se o unikátní zpracování legendárního útěku.
Budete cítit, že jste s nimi. Postupně projedeme celou cestu. Z Poděbrad do Prahy, Chomutova a dále k hranicím u Hory Svaté Kateřiny. Projdeme Východní Německo, budeme utíkat, skrývat se, střílet a bojovat. Až do Západního Berlína.
Na podzim 1953 začíná být situace skupiny bratří Mašínů kritická. Milan Paumer již je na vojně na Slovensku, Josef Mašín dostal povolání k Pétépákům a Ctirad Mašín očekává totéž každým dnem. A nejen to.
Ještě předtím, než krátce nastíníme události předcházející útěku a loučení 1. října 1953, je třeba blíže popsat na jakých principech bude celá série článků stát:
- Při popisu událostí vycházím ze všech dostupných knih o útěku a také z rozhovorů s Ctiradem Mašínem, Josefem Mašínem a Milanem Paumerem.
- Václav Švéda a Zbyněk Janata, jak známo, do Západního Berlína nedorazili a byli v Československu popraveni. Není proto možné zobrazit jejich vlastní pohled na události.
- Většina knih a vzpomínek na útěk vyšla s odstupem několika desítek let, a proto se stává, že některé události, a především nejvypjatější momenty popisují jednotliví účastníci různě. V takových případech se musím přiklonit k některé z variant. Z toho důvodu mohou být (ale také nemusí) některé detaily nepřesné.
- Na všech místech se snažím zůstávat objektivní, a i emočně vybičované situace popisovat s odstupem.
- Celý útěk se skládá ze dnů, kdy se odehrálo velké množství událostí a následně dnů skrývání a odpočinku. Právě z důvodu, že v určitých dnech se neudálo prakticky nic zajímavého, bude v některých článcích popsáno více dnů dopředu a další článek pak vyjde v den, kdy události opět nabraly spád.
Události předcházející útěku a 1. října 1953:
Ctirad (dále většinou Radek) si všímá, že jej čas od času sledují cizí lidé. Většinou už ani nespí doma. Nechce dát StB šanci, aby jej nad ránem zatkla. Podobné problémy začíná mít i Václav Švéda. Před pár dny do jeho domu přišli dva agenti StB pro fotku Švédy.
Mašínové odchod z Československa do Západního Německa plánují již delší dobu, avšak ještě předtím chtěli komunistům pořádně uškodit. Útok na autobus plný estébáků, vyhození vlakového transportu estébáků do vzduchu či zničení uranového speciálu budou prozatím muset oželet. Ostatně, nač se kvůli tomu trápit? Za pár týdnů či měsíců budou v Československu zpět. Vyzbrojeni americkými zbraněmi, s americkou podporou, jako agenti amerických tajných služeb. A už teď najisto vědí, že jediná armáda, za kterou kdy budou bojovat, je ta americká.
Teď je potřeba co nejrychleji a nejpečlivěji ukrýt zbraně, munici a výbušniny. Mašínům je jasné, že StB bude pátrat a pátrání jí chtějí co nejvíce ztížit. Zároveň napevno počítají s brzkým návratem, a tak je potřeba udělat pořádné skrýše, aby zbraně nepřišly k úhoně.
Ještě těžším úkolem, především psychicky a morálně, je rozhodnout, kdo půjde na západ s nimi. Za poslední roky jim pomohlo hodně lidí, ale skupina nemůže být příliš velká. Bylo by velmi nápadné, kdyby Východním Německem procházelo deset mladých mužů. Maximem je pět lidí.
Mašínové jsou jasní. Zbývají ještě tedy ještě tři lístky do kina jménem Svoboda. Bratrům nejvíce pomáhal a do nejvíce akcí je zapleten Milan Paumer, avšak ten je od léta na Slovensku u tankistů na vojně. Josef Mašín (dále většinou Pepa) se za ním bude muset osobně vypravit.
A kdo dál? Jejich strýc Ctibor Novák (řečený Borek) toho pro ně udělal nespočet, má však rodinu a bratři ani moc nepočítají, že by se k nim šel přidat. Naopak, spekulují, že by pro ně mohl být skvělou spojkou, až se s americkou podporou vrátí. Pepa jede do Karlových Varů za strýcem, aby se jej zeptal na jeho názor. Dle očekávání Mašínů se Borek rozhodne zůstat a přislíbí jim do budoucna veškerou možnou pomoc. Také dostane za úkol poslouchat Svobodnou Evropu a informovat jejich matku Zdenu, až uslyší heslo: „Autobus v pořádku dojel.“
Pořád jsou ještě dva volné lístky na ono velké představení. Vezmou Václava Švédu. Je to jejich nejlepší kamarád, je věrný, spolehlivý, rozumný, umí výborně německy a budou se na něj na útěku moci maximálně spolehnout.
Nyní zůstává pět adeptů na jednu zbývající vstupenku. Zbyněk Roušar, Vladimír Hradec, Egon Plech, Jaroslav Cukr a Zbyněk Janata. Chtě nechtě, budou asi muset vzít Zbyňka Janatu. Poslední dobou je sice pěkně štve, pije, rozbil motorku a více než na odbojáře si hraje na kovboje, ale hodně toho ví. Byl u mnoha akcí. Co teď? Mašínové nepochybují, že když jej StB sebere, výslechy nevydrží a bude mluvit. A to by byl velký problém. Ani ne tak pro Mašíny, ti už budou dávno za kopečky, ale pro jejich rodiny a přátele doma. Mají tedy realisticky dvě možnosti. Buď vzít Zbyňka sebou nebo jej oddělat. Protože do takového extrému zacházet nechtějí, rozhodnou se vzít Zbyňka sebou. Ale zbraň mu do ruky nedají. Takovou důvěru v něj nemají.
Bratři Mašínové se postupně rozloučí s Roušarem, Plechem a Cukrem. Zítra si zajdou k Hradcům pro zbraně. Počítají s tím, že kdyby Milan nedokázal z kasáren utéct, vezmou Vláďu Hradce místo něj. Domluva byla jasná. Pokud Milan nebude moct jet, pošle jim vzkaz: „Konejte svatbu beze mne.“ Žádný takový vzkaz však zatím nepřišel a bratři Mašínové tak očekávají, že Milan bude zítra v poledne v Poděbradech.
Noc z 1. na 2. října bude poslední noc Mašínů v Poděbradech. Vzpomínají na rozloučení s matkou, která jim hrála na klavír Chopina. Ačkoli jí nic neřekli, vše poznala z jejich pohledů, a ještě jednou je, jako snad každá matka, požádala, aby byli opatrní. Slíbili jí to.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
