Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 10. října 1953

Hodiny na nádraží v Uckru ukazují 4:14 ráno, když vlak z Elsterwerdy přijíždí k nástupišti. Kluci jsou již netrpělivě očekáváni. Uvítací delegaci tvoří VoPo, Schnellkommando a sovětští vojáci.

Pepa si ještě ve vlaku všimne nástupiště plného mužů se samopaly. Ví, že to nebude dobré. Radek cestou usnul a uvítací výbor zaznamená až v momentě, kdy z vlaku vystoupí. Jediná věc hraje ve prospěch skupiny bratří Mašínů. Kromě nich vystupuje z vlaku ještě asi 30 lidí. Snaží se ztratit v davu, nebudit pozornost, a pokud možno se co nejrychleji protáhnout z nádraží ven, do stále ještě temné noci. Nejprve jde Vašek a hned za ním Pepa. K jejich velkému překvapení projdou nástupištěm kolem Schnellkommanda a nikdo jim nevěnuje pozornost.

Teď zbývá jen projít nádražní halou. Už jen pár metrů ke vchodu. Kluci vidí, že u vchodu je tlačenice lidí, do ní se musí dostat, tam se již ztratí a pak budou utíkat co nejdál z Uckra. V poslední chvíli, když už je Vašek skoro ve dveřích, mu zastoupí cestu jeden VoPo. Kolem chce projít Pepa, ale VoPo zastaví i jeho. Vašek zachová klid a začne vysvětlovat, že doklady s sebou nemají, protože jsou řečtí uprchlíci. Bydlí v Drážďanech a do Uckra přijeli za prací. Po chvíli se do debaty vloží Radek. Za ním stojí Milan se Zbyňkem. Bratři se na sebe rychle podívají a beze slov odsouhlasí plán. Tady v hale nebudou nic dělat. Počkají, až je VoPo odvede někam dozadu a tam jej oddělají. Poslušně tedy následují VoPo, který je vede chodbou do vedlejší místnosti. Má zamřížovaná okna, to není dobré.

Muž od VoPo si velmi rychle uvědomí, že je tady sám proti pěti, a tak se rozběhne pro posily. Než stačí kluci cokoli uskutečnit, už proti nim kráčí deset mužů, kteří odjišťují zbraně. Ještě nejsou ani v místnosti a už na kluky křičí: „Hände hoch!“ Pak jde vše ráz na ráz. Mašínové sice zvednou ruce vzhůru, ale drží v nich pistole. Pepa vystřelí jako první, ve stejné chvíli srazí komisař Grummini Radka na lavici. Radek chce vystřelit, ale selže mu náboj. Sám tomu nemůže uvěřit, ale v palbě Pepy, VoPo a neuvěřitelném chaosu má čas přebít. Znovu vystřelí a tentokráte trefí. O vteřinu později na Radka skočí Grummini a pere se s ním na podlaze. Pepa střílí dál. postřelí jednoho VoPo. Ten spadne na zem. Zmatku, střelby, padající omítky a dýmu využije Vašek a utíká z místnosti chodbou pryč. Útěk se mu zdaří. Milan utíká kousek za Vaškem. Na nádraží panuje naprostý chaos. Pepa znovu střílí, tentokráte utíkajícího VoPo mine. Z místnosti totiž neutíkají jen kluci, ale i takřka všichni VoPo, které bojovnost Mašínů k smrti vyděsila. Teď už bere nohy na ramena i Pepa. Při útěku nádražní halou ještě vystřelí do skupiny VoPo. Když se mu podaří vypadnout z nádraží do tmy, vidí v dálce dva utíkají muže. Vaška s Milanem. Vydá se za nimi, ale děsí jej, že nikde nevidí Radka. Drama v Uckru se mění v absurdní drama. Místnost, která byla ještě před pár vteřinami plná lidí, je nyní takřka prázdná. Už jen dva muži spolu bojují. Radek a komisař Grummini, veterán z východní fronty. Je to neuvěřitelné, ale týdnem pochodu a hladu oslabený Radek sebere poslední zbytky sil a převalí komisaře na lopatky. V té chvíli začne komisař Radka škrtit. To se mu stane osudným. Radek si uvolní ruku s pistolí, přitiskne ji k hrudníku komisaře a vypálí. Radek je pořád jako v transu. Leží pod ním mrtvý Grummini v kaluži krve, místnost je smrdutá a zadýmená. Rychle pryč.

Nechápe, jak je to možné, ale všichni zmizeli. Dav lidí je pryč. Ulice před nádražím zeje prázdnotou. Po chvíli běhu konečně uslyší, jak na něj volá brácha. A po další chvíli už vidí Milana s Vaškem. Nikoho z nich kulka ani neškrábla. Ale chybí Zbyněk. Nikdo o něm neví. Utíkají dál od nádraží, co chvíli volají jeho jméno, ale Zbyněk nikde. Nemohou už ztrácet čas. Teď je ze všeho nejdůležitější zmizet z Uckra a najít si úkryt dříve, než se rozední. Přečkat v úkrytu den a pak utíkat celou noc, co nejdále od Uckra, co nejblíže k Berlínu.

Běží lesem mezi dálnicí a železnicí, takže spolehlivě ví, že jejich kroky vedou směr Berlín. Prakticky bez odpočinku uběhnou patnáct kilometrů. Pak se začne pomalu rozednívat. Schovají se v lesní školce a zahrabou se mezi nově vysázené smrky. Ještě se pro jistotu zamaskují větvičkami. A tak budou ležet celý den. Na zádech, s pohledem na nebe. Už jsou jen čtyři. Přišli o Zbyňka. Nikdo neví, co se s ním stalo. Možná jej zatkli, možná zastřelili, možná utíká do Berlína sám.

Ještě před setměním Radek vykoukne ze svého úkrytu, ale hned se zase schová. Hlídky VoPo jsou i tady. Tak nic. Budou čekat až na úplnou tmu. Když konečně vyrazí, padne mlha. Výborně. To jim hraje do karet. Zezačátku jdou po pěkné cestě, kterou halí mlha. Nikde nikdo.

Ani po delší chůzi nenarazí na žádnou hlídku. Na jednu stranu jsou rádi, na druhou stranu je začínají svírat pochybnosti. Není to past? O něco později zjistí, proč zde nikdo nehlídkuje. Tato cesta vede do močálů, které VoPo v době deštivého podzimu pokládá za neprůchodné. Kluci však pokračují dál. Brodí se, mají vody po pás, ale jdou. Nezastavují se. Když napravo uvidí vesnici, Mašínové rozhodnou, že tady přespání riskovat nebudou. Dá se předpokládat, že VoPo bude vesnice důkladně prohledávat. Musí tedy dál.

Po několika dalších kilometrech dojdou k silnici, která je dobře hlídaná. Tudy neprojdou. Nikam jinam také nemohou, všude je bahno a močál. Ještě ke všemu se zvedá mlha. Bratři se mezi sebou začnou hádat. Radek je vynervovaný a ze všeho nejraději by se vrhl mezi VoPo. Když už tady mají zemřít, tak ať sebou vezmou co nejvíce komunistů. Pepa se rozčílí. Namítá Radkovi, že nejvíce komunisty naštvou, když jim úspěšně utečou. Sejmout pár VoPo a pak hrdinsky padnout? To by bylo pro komunisty vítězství. Hádku bratrů musí uklidňovat Vašek.

Pepa navrhuje, aby se vrátili k vesnici, kterou po cestě minuli. Radek nevěří, že ji Pepa dovede najít, ale Pepa hýří sebevědomím. Zase padla mlha. Je to teď nebo nikdy. Musí jít. Nebo tady zůstanou a až se rozední, budou je mít VoPo jako na dlani. Vydají se na cestu.

Cestou musí překonat koryto, protože Pepa nedokázal najít můstek, po kterém předtím šli. Svléknou se. Oblečení drží vysoko nad hlavou a jeden po druhém procházejí ledovou vodou. Vodu mají po prsa. Je jim příšerná zima, jsou celí fialoví. Na druhém břehu Radek zjistí, že nemá pistoli. A protože si je jist, že ji musel vytratit při svlékání, kráčí ledovým korytem nazpět. Po chvíli hledání najde na zemi pistoli a vydá se do koryta potřetí. Vašek s Milanem jen kroutí hlavami. Tohle není možné. Kde v sobě Radek vzal takovou vůli?

Jejich cesta nocí opět vede močály a bažinami, přeběhnou asfaltku těsně před průjezdem transportu, který je hledá. S blížícím se ránem konečně spatří vesnici. Reichwalde před nimi ční v celé své kráse. Vyberou si jedno větší stavení, které má stodolu se zadními vraty. Mají strašnou žízeň, a tak na dvoře upijí trochu mléka. Teď už rychle do stodoly. Povede se jim nazvednout dveře v pantech. Konečně. Jsou uvnitř. Mají úkryt. Je tady spousta slámy, do které se mohou zahrabat.

Přežili. Zatím dobrý.

Prameny: