Článek
12. října 1953
Mašínové, Vašek a Milan pomalu poznávají, jak to ve zdejším hospodářství chodí. Velí mu dvě ženy. Jedna se zde narodila, má kluka a již starého otce. Druhá je uprchlice z východního Pruska.
Dopoledne přijde zdejší žena do stodoly pro trochu slámy. Nedívá se vlevo, vpravo. Ani ji nenapadne, že by ji mohl někdo pozorovat. Kluci jsou v naprostém tichu, schování jen pod tenkou vrstvou slámy, aby je nebylo vidět. Když žena odejde, pokračují v šeptané debatě.
Večer se opět vydají to temné noci pro něco k snědku. Všimnou si, že za stodolou je stará jabloň, na které zůstalo ještě pár jablek. Rychle je otrhají a rovným dílem rozdělí mezi sebe. Pak je opět čeká dlouhé pumpování vody rezavou a vrzající pákou.
Už se trochu uklidnili. Mají hezký úkryt a byť sláma není nejpohodlnější lože, alespoň jim není zima, nezmokají a nečelí ledové větru. V noci slyší vojenské transportéry pohybující se po okolí a vidí, že čas od času někdo vypálí světlici. VoPo je stále intenzivně hledá.
13. října 1953
„Josef Mašín!“
„Ctirad Mašín!“
„Milan Paumer!“
„Václav Švéda!“
VoPo řvoucí do tlampače opět projíždí vesnicí. Kluci si nemohli přát veselejší budíček. Jejich německy komolená jména jsou pro ně jedinou zábavou.
Milana trochu štve, že je komunisti, což jsou ti největší bandité, označují za bandity.
Ale Mašínové jsou na svůj nový titul hrdí. Pokud je komunisti označují za bandity, znamená to, že jim řádně hnuli žlučí a na to je třeba být hrdý.
Celý den uběhne bez dalších událostí.
Ve sledování osudů bratří Mašínů, Milana a Vaška budeme pokračovat 14. října.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
