Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 16. října 1953

Bratři Mašínové, Milan a Vašek v poklidu odpočívají na slamníku. Večer vyrážejí směr Berlín. Celé dny se nic neděje. Teď však Vašek slyší, že domácí, neúmyslní hostitelé, o něčem vášnivě debatují. O nich!

Milan s Vaškem debatu domácích pozorují dírou ve střeše slamníku. Po nějaké době vidí, že místní starý muž sedá na kolo a odjíždí. Tak tohle není dobré. Kluci jdou okamžitě informovat Mašíny. Během porady vejde do stodoly paní domácí. Podívá se na nahoru a uteče. Teď už není nad čím váhat. Vašek za ní vyběhne a dostihne ji v kuchyni. Domácí objímá svého kluka a prosí o život. Tvrdí, že ona by je nikdy neudala, ale dědek byl neoblomný. Po chvíli jsou v kuchyni i ostatní. Zeptají se paní, jestli by jim nedala něco k jídlu. Paní domácí se sice nejprve třesou ruce, ale posléze dojde klidu, když vidí, že kluci nejsou žádní bandité. Nakonec jim dá na cestu ještě jeden chleba, a dokonce s nimi pošle svého syna, aby jim ukázal, který směrem je Berlín. Ten dovede skupinu až k horizontu nad vesnicí. Mašínové klukovi poděkují a pošlou jej zpět za matkou.

Je to už jen na nich. Musí utíkat co nejrychleji a co nejdál. Je jen otázkou času, kdy budou mít VoPo v zádech a kdy kolem nich začnou uzavírat nepropustnou smyčku. V neprospěch skupiny hraje, že je pořád světlo. Bude trvat ještě minimálně dvě hodiny, než se setmí. Do té doby jsou pro VoPo snadným terčem.

Utíkají po polních cestách, přes potoky, prodírají se křovím a v dáli vidí velký borovicový les. To je jejich cíl. Pokud tam doběhnou, v lese se jim podaří najít úkryt. Ve chvíli, kdy si už kluci říkají, že to možná zvládnou, uvidí blížící se náklaďák a dalšího VoPo na motorce BMW.

Pro kluky je to běh o život. Všechno se to děje tak rychle, že ani nestačí mít strach. Utíkají polem, za nimi se ozývají výstřely, kulky kolem nich sviští. Je to šílené. Kluci nemohou, ale čím více VoPo střílí, tím rychleji Mašínové, Milan a Vašek utíkají. Největší problémy má Radek. Strávil dva roky v uranových dolech a cítí, jak je fyzicky oslaben. Nestačí tempu ostatních. Několikrát na něj musí Pepa, Milan a Vašek počkat.

Konečně se jim podaří dostat až do Waldowského lesa. Minou vesničany, kteří se vracejí z brambor a nijak si jich nevšímají, až doběhnou k hájovně. Pepa už z dálky na hajného volá a ptá se, kterým směrem je Berlín. Hajný ukáže rukou a dodá, že je to ještě daleko.

Na konci lesa kluci pochopí, že se dál nedostanou. Jsou beznadějně obklíčeni. VoPo má své hlídky všude, kam jen pohlédnou. Zbývá pouze jediná možnost. Vybrat si co nejlepší pozici na samém kraji lesa. Ulehnout a počkat, než přijde noc. Zůstanou na kraji lesa v hustém křoví a rákosí. Lehnou si na zem, patami k sobě tak, aby vytvořili kruh a šikovně si rozdělili palebné sektory. Radek má nejlepší zbraň a dostal i největší palebný sektor. Pole, na které přijíždějí náklaďáky s VoPo. Vašek hlídá les. Milan nemá zbraň, a tak leží blízko Pepy. Důvod je více než prostý. Jsou domluveni, že v žádném případě nepadnou komunistům do rukou živí. Pokud bude nejhůře, Pepa zastřelí Milana a poté sebe.

Po nějaké době se jim podaří zavrtat pořádně do keřů a listí. Dalším listím se ještě přikryjí a díky tomu takřka dokonale splývají s terénem.

Přicházejí.

Kluci slyší přibližující se palbu. VoPo vytvořili rojnice a blíží se k úkrytu skupiny bratří Mašínů.

Radek si pečlivě vybírá svůj cíl. Lokty zapřené do země, dlouhé a precizní míření. Pal! VoPo vzdálený asi sto metrů padá k zemi. Během chvíle se k němu seběhnou další a když vidí, že je mrtev, okamžitě lehnou k zemi.

Radek ještě váhá, jestli nestřelit do nádrže policejní motorky. Pak se otočí a vidí, že přímo nad Pepou stojí jeden VoPo. Tak takhle to skončí. Určitě je dostanou. Radek nechápe, jak je možné, že je VoPo nevidí. Vždyť stojí těsně nad nimi. V tom VoPo udělá čelem vzad a jde pryč.

Není však žádný důvod k radosti, protože policejní rojnice se přibližuje. Každou chvíli musí být u nich. VoPo střílí do každého keře. Pepa, vědom faktu, že je konec, se ptá Milana, jestli už chce zastřelit. Milan však, k Pepovu překvapení odmítne. Ještě ne, ještě chvíli. Třeba vyklouzneme.

V téže době si Radek vybral další cíl. Osamělého VoPo, který právě volal, že nikoho nevidí. Otočil se a odcházel. Radek opět precizně zamířil a trefil jej přesně mezi lopatky. VoPo se bezhlasně zřítil k zemi. Mašinové si vymění krátký úsměv. Když už tady mají zemřít, alespoň sebou vezmou co nejvíce komunistů.

Na Waldowský les začala dopadat tma a kluci slyší volání: „Alle zurück!“ Ani nevěří svému štěstí! Důstojníci VoPo stahují své může. Částečně dobrovolně a částečně proto, že východoněmecká policie má další dva mrtvé a mnoho VoPo odmítá poslušnost. Chtějí těžší zbraně a kluky z lesa vykouřit. Mašínové z dálky slyší dohadování důstojníků. Rádi by se jim smáli, na to však není čas ani myšlenky.

Vašek právě sděluje klukům, že dostal zásah a silně krvácí. Jedná se o průstřel loktu a předloktí. Za normálních okolností by nešlo o nic smrtelného, avšak kluci nemají, jak Vaška ošetřit. Alespoň mu stáhnou ruku vázankou a zastaví krvácení. Co teď?

Jejich jedinou nadějí je tato noc. Musejí počkat, až bude úplná tma, VoPo ztratí ostražitost a poté se pokusí proběhnout mezi náklaďáky. Ale co Vašek? Nemá sil, aby mohl utíkat celou noc. Mohou jej však tady nechat? To nejde.

Radek se vydá na průzkum a posléze se k němu připojí i Pepa s Milanem. Snaží se najít nějaké slabé místo v linii VoPo. A také se baví o Vaškovi. Ten však vyřeší situaci za ně. Musejí jít dál. Bez něj. Ví, že nemá sil na běh nocí. Ještě to zkusí. Proběhnout s kluky dál. Ale pak jej budou muset nechat. Vašek věří, že třeba bude mít štěstí a když veškerá pozornost bude soustředěna na Mašíny a Milana, on se někde skryje a až nabere síly, vydá se sám do Berlína.

Všechno domluveno, jde se na to. Tři, dva, jedna, běžíme!

Kluci doběhnou až k náklaďákům zcela nezpozorovaní. VoPo by ani nenapadlo, že jsou takové drzosti schopni. U náklaďáku, přesně dle domluvy, Pepa a Milan vystřelí do kabiny a Pepa na hlídku v příkopu. Proběhnou linii a ženou se dál. V ten moment se spustí palba VoPo. Střílí z kulometů, samopalů, světlomety svítí klukům do zad. Kulky jim sviští kolem uší. Ale kluci utíkají dál. Doslova a do písmene o život. Pepa s Milanem zakopnou, ale hned běží dál, Radek už nemůže, ale ví, že musí. Utíkají do dalšího lesa. Ještě pár desítek metrů.

Konečně padnou do příkopu na okraji lesa. Radek nemůže ani popadnout dech. Milan s Pepou táhnou Vaška a volají na Radka, aby jim pomohl. Nemůže. Sotva se drží na nohou, potřebuje dostat do plic kyslík. Vašek se zřítí na zem. Dál už nemůže. Chce jen spát. Je apatický.

Po chvíli Pepa popadne dech a narovinu se zeptá Vaška, jestli chce zastřelit. Vašek odmítne. Pořád věří, že VoPo bude pronásledovat kluky a nevšimne si, že jeden člen se od skupiny oddělil. Kluci se s Vaškem loučí. Dají mu své poslední marky, aby měl na vlak do Berlína.

Radek, Pepa a Milan políbí Vaška na čelo. Sbohem, nejlepší příteli. Nechávají jej tady v příkopě, zraněného, krvácejícího, v zimě, o hladu a bez vody. Rve jim to srdce. Ale nemají na výběr. Sbohem. Sbohem navždy.

Je půlnoc z 16. na 17. října.

Bylo jich pět. Jsou tři.

Prameny: