Článek
Jakmile se rozední, VoPo vyráží prohledávat další část lesa. Dnes právě tu, ve které se schovávají Radek, Pepa a Milan. Kluci slyší, jak se přibližují, střelba je čím dál hlasitější. Sami odjišťují zbraně.
VoPo postupují lesem zcela bez zábran a brutálně. Střílí na všechno. Na keře, do rákosí, do korun stromů, do spadených větví. A každým krokem, každým výstřelem se blíží k jámě s kluky. Mašínové a Milan ví, že v následujících chvílích se rozhodne. Je to bud´, a nebo.
Radek pečlivě míří. Přemýšlí, jestli by bylo možné některého z VoPo zasáhnout bez zpozorování místa palby. Pepa, jako by mu četl myšlenky, Radka, okamžitě nabádá, aby neblbnul a nestřílel. Domluva mezi kluky je jasná. Střílet začnou až v případě, že budou objeveni.
V takové situaci sebou vezmou tolik komunistů, kolik zvládnou. Teď jsou však tiší, jako myši a pečlivě hlídají okolí. Jeden VoPo je již těšně u jámy, a dokonce začíná skákat na hromadu větví, které kluci přitáhli nad svůj úkryt. Cvočky bot jsou kousek od obličeje Radka.
Další VoPo navrhuje preventivně všechny větve prostřílet. Po chvíli však velící důstojník jeho návrh zamítá. To by bylo až příliš velké plýtvání municí. VoPo tak pokračují v nesystematické a pouze náhodné střelbě do některých míst.
Když už to vypadá, že VoPo odcházejí najednou kluci uslyší hlasitý smích a hovor. Něco našli. Kluci nejprve netuší, oč by mohlo jít, ale po chvíli jim to podle výkřiků dojde. Je to Pepovo hovno. VoPo pokládá nález za tak důležitý, že pro něj po chvíli dokonce přijede rychlá spojka na motorce.
Mašínové a Milan si mohou oddychnout. Po nálezu se již VoPo v lesní školce nezdržují a pokračují hlouběji do lesa.
Nikdo se ale neraduje. Přežili. Přežili teď. Tuto chvíli, tento den. To je vše. Na radost již není síla. Jakmile opadne adrenalin, všichni si naplno uvědomí tíživost situace. Jsou v jámě, je jim hrozná zima, písek je ledový, drkotají zuby, mají velký hlad, a ještě větší žízeň. Tři dny nic nepili. Přes dva týdny neměli teplé jídlo. A netuší, jak dlouho tady budou muset zůstat.
Dá se předpokládat, že VoPo se jen tak nevzdají. Mašínové spekulují, že VoPo nezvládne držet své muže v terénu nekonečně dlouho.
Ovšem, jak dlouho vydrží oni? V takové pozici, v zimě, bez jídla, a hlavně bez vody? Na to raději ani nemyslet.
Zůstanou zde celý den. Namačkáni jeden na druhém, prakticky bez možnosti pohybu.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
