Článek
Spánek v seně, suchu, teple a relativním bezpečí byl ještě příjemnější, než si bratři a Milan uměli vůbec představit. Ve stodole je i během dne přítmí, což hraje klukům do karet. Jen ve střeše je pár děr.
Hned ráno vejde do stodoly starší paní a leze nahoru po žebříku pro seno. Kluci jsou pořád zahrabaní a ani nedutají. Paní domácí již není nejmladší a hlasitě u toho vzdychá. To klukům vyhovuje. Alespoň je nenachytá v nedbalkách. Zase jsou o něco klidnější.
Jen co hospodářka odejde ze stodoly, přijede na dvůr před stodolu motorka. Podle hovoru je jasné, že jde o hlídku VoPo. Policista se domácích vyptává, jestli neviděli někoho cizího či si něčeho divného nevšimli. Paní odvětí, že ne, a motorka po chvíli odjede.
Mašínové s Milanem probírají situaci. Ano, VoPo sice většinu mužů stáhla, ale okolí je pořád plné hlídek. A nevypadá to, že by během pár dnů měla policie v úmyslu hon vzdát. Zároveň jsou kluci se svým úkrytem spokojeni. To je utvrdí v přesvědčení, že tady musí zůstat. Minimálně pět dnů, možná i déle. Pak si třeba VoPo řekne, že Češi už jsou v Berlíně a akceptuje porážku. Nikdo tomu moc nevěří, ale nutně potřebují něco, k čemu se upnout. Naději, že se do Berlína dostanou.
Právě dnes to jsou tři týdny, co vyrazili na cestu za svobodou. Smějí se svým naivním představám, že do Západního Berlína dorazí za pár dní. Po prvním týdnu ztratili Zbyňka. Po druhém týdnu ztratili Vaška. A dnes, po třetím týdnu ani neví, kde přesně jsou. Kolik kilometrů ještě zbývá. Dávno nemají mapu ani kompas. Přemýšlením nad budoucností stráví většinu dne.
V průběhu odpoledne přijede další VoPo na motorce a domácí jej odbydou stejně rychle, jako jeho kolegu z rána. Na dvoře se neustále někdo pochybuje. Vypadá to, že sem často chodí další vesničané. Trojice netuší proč.
Večer všechno utichne, ale kluci čekají. Až bude noc a budou mít jistotu, že je venku nikdo nevyruší. Pomalu a obezřetně slézají po žebříku, ve stodole opatrně našlapují a kličkují mezi harampádím. Proklouznou vraty ven a vydají se do zahrady za domem. Najdou pouze zelí. Zelí. Zase to blbé zelí. Milan hudruje, že Německo je snad země zelí. Vrátí se zpět a a projdou stodolou na druhou stranu, do dvoru. Povalují se zde smradlavé brambory pro prasata. Mašínové je sní i se slupkami. Pepa se jde podívat do chléva. Třeba prasatům něco zbylo. Ale východoněmecký dobytek nemá Pepu rád. Jen co vejde dovnitř, začnou prasata kvičet a krávy bučet. Pepa naštvaně odejde.
Zůstává ještě jedna možnost. Kuchyň. Stojí z druhé strany stodoly, zatímco dům je na opačné straně dvora. Nehrozí tedy, že by je někdo načapal. Radek nevěří, že domácí nechávají kuchyň na noc odemčenou, ale opak je pravdou. Chvíli radosti vystřídá velké zklamání. Není divu, že kuchyň na noc nezamykají. Není tady totiž žádné jídlo. Pouze pár kůrek chleba. Vezmou si jen jednu. Na víc nemají odvahu.
Trojice se potichu krade zpět do stodoly. Spravedlivě rozdělí kůrku chleba na třetiny. Nic víc nemají. To není vůbec dobré. Chtěli tady načerpat síly, a ne pokračovat v hladovění.
Noční dobrodružství je vysílilo. Rozdělí hlídky, zavrtají se do sena a jdou spát.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
