Článek
Šestý den schovaní v seně. Kluci jsou tak unavení a zesláblí z nekonečného hladovění, že už je pro ně problém i vylézt ve stodole po žebříku do patra. A především, seno dochází. Možná dojde už zítra.
Jakmile zmizí seno, zmizí i jejich úkryt. V přední části patra už skoro žádné seno není. Pokud by dnes odebrali seno zezadu a načechrali tím seno vepředu, nebude se v čem schovat. Netuší, co dál. Vesnice je pořád plná hlídek a situace se stává opravdu kritickou.
Aby zahnali chmurné myšlenky, debatují kluci přes den o Americe. Zda budou žít v na západním či východním pobřeží. Nebo třeba o tom, k jaké složce americké armády se přidají. Zatímco Radek by chtěl k výsadkářům, Pepa s Milanem preferují letectvo.
A nezapomínají na Vaška. Zas a znovu diskutují, co udělali ve Waldowě špatně. Jak je možné, že je VoPo skoro dostali a především, že postřelili Vaška. Nic moc je nenapadá. V rámci možností a svého stavu předvedli výtečný výkon. Živí v sobě alespoň malou naději, že Vašek na ně už čeká v Berlíně.
Přijde noc a kluci vyrážejí ze svého úkrytu. Pepa s Milanem jdou prozkoumat, jestli se na dvoře neválejí nějaké zbytky brambor pro prasata. Radek kráčí na druhou stranu, směrem do zahrad. Doufá, že natrhá pár hlávek zelí a třeba objeví nějaké neutržené jablko na stromě.
Je mlha, vidí jen kousek před sebe a už se chystá vykročit ze stínu stodoly, když uslyší nějaké zvuky. V ten moment by se v Radkovi krve nedořezal. Kráčí proti němu šest VoPo vyzbrojených samopaly, a ještě ke všemu jeden z nich má služebního psa. Radek přitiskne paty ke stěně stodoly. Takřka celý měsíc na útěku si říká: Jenom ne strach. Ale teď strach opravdu přichází. VoPo spolu intenzivně diskutují a pes zírá Radkovým směrem. Radek čeká, že se každým okamžikem rozštěká. Ale pes je překvapivě klidný.
Radkem projede další vlna obav. Co když Pepa s Milanem usoudí, že je Radek pryč moc dlouho a půjdou se podívat, jestli se něco nestalo? To by byl konec. Všechny by je dostali naráz. A úplně hloupou náhodou. Vteřiny se vlečou jako hodiny, když VoPo konečně udělají čelem vzad.
Ještě chvíli stojí Radek přimáčknutý u zdi stodoly. Nemůže uvěřit, jaké měl právě štěstí. A nejen on. Všichni. Cítí, jak jej bolí ruka. Tak úporně držel pistoli v kapse. Za pár vteřin již líčí příhodu klukům a trojice se shodne, že ještě v žádném případě nemůžou opustit ves.
Pracně se vyškrábou po žebříku do patra. Už u toho funí stejně jako hospodářka. Nemají ani sil se zahrabat do sena. Ostatně, i kdyby chtěli, sena je již tak málo, že by to stejně nešlo.
Usnou zcela vyčerpaní a hladoví.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
