Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 31. října 1953

Takřka dvanáct hodin se Radek, Pepa a Milan klepou zimou v mrazivém seníku bez sena. Nemohou se dočkat večera. Ať už je konečně tma. Ať už odtud mohou vyrazit. Na sever. Do Berlína. Za svobodou!

Nastala tma a kluci musí stále čekat. V domě je rušno, několikrát vyjdou zdejší obyvatelé ven. Ale už to nejde vydržet. Už musí jít. Pouhé sešplhání dolů po žebříku je velký problém. Všechno je bolí. Drkotají zuby. Mají úplně ztuhlé svaly. Radek necítí prsty na nohou. Risk vyšel. Nikdo je nespatřil, a tak mohou alespoň trochu v klidu vyrazit na cestu.

Již druhý den trojice netuší, kde přesně se nachází. Až teď se před nimi objeví velká cedule: Zossen. A o kousek dále další: Berlin 35 km. Obejdou Zossen po předměstích a pokračují dál. Když to jde, snaží se držet mimo hlavní cestu, pokračují po lukách, přejdou několik potoků a rychlým tempem rázují na sever. Stále mají na očích železnici. Ta je dovede do Berlína. Po delším pochodu se ocitnou ve městě Rangsdorf. Na jeho konci je vlevo les a železnice podjíždí na první pohled velkou silnici. Kluci si nejsou jistí, zda je to už Berliner Ring a Pepa, který má nejvíce sil, se nabídne, že vyleze na vysoký svah a zjistí to.

Radek s Milanem pokračují do podjezdu, obdivují, jak je velký a nejednou někdo zvolá: „Kdo tam?!“ Radek se nezalekne a zavolá do tunelu: „My!“ Klukům je jasné, že je to VoPo, který na ně opět volá a pak zakřičí: „Hände hoch!“ VoPo svítí baterkou Radkovi přímo do očí. Ten tasí zbraň a mačká spoušť. Ale ne! Zrovna teď! Pistole nevystřelila. Radek však nezpanikaří. Ovládne svůj strach a zakřičí na VoPo: „Cože? Ruce vzhůru? Ty dej ruce vzhůru!“ Jak na hlídku křičí, pokračuje s namířenou zbraní neohroženě kupředu. Ani nedoufá, že mu to vyjde. Ale co dělat? V tuhle chvíli musí blafovat. K překvapení Radka i Milan VoPo padne na kolena. Místo toho, aby jednou ranou zastřelil Radka a druhou Milana, před nimi teď klečí a prosí o život.

Ve chvíli, kdy se Radek chystal muže omámit chloroformem a svázat, začal volat Pepa, že je to opravdu Berliner Ring. Hluk u mostu naneštěstí přilákal pozornost. K místu přibíhají další hlídky. Kluci slyší startující auta. Nechají hlídku být a utíkají podjezdem směrem k Berlínu. Za nimi se spustí kanonáda. VoPo střílí z pistolí, do vzduchu létají světlice. Pak se ozve několik salv ze samopalů. Kluci utíkají lesem podél kolejí. Utíkají doslova o život.

Jakmile se jim podaří vběhnout dostatečně hluboko do lesa, kam policejní auta nemohou projet, Milan bratrům oznámí, že to dostal do břicha. Do rány si strčí dva články palce. Mašínové jsou v šoku. Tohle je hodně špatné. I tak ujišťují Milana, že to zvládne. Kromě těch pár bramboráků nic nejedl. To mu teď pomůže. Po pár stovkách metrů se Milan zastaví a prohlásí, že dál nemůže. Vlevo od trojice je zahrádkářská kolonie a Milan se tam chce schovat. Bratři mu začnou nadávat, že je vůl. Nesmí to vzdát. Takový kousek od Berlína! Mašínové se snaží Milana vyhecovat. Slibují mu, že kousek od nich musí být stanice. Tam naskočí na vlak a za chvíli jsou v Berlíně. Chvílemi jej táhnou, ale sami nemají dostatek sil. Obloha září světlicemi, jako by byl den. Okolím řvou náklaďáky.

S vypětím všech sil dorazí trojice do stanice Dahlewitz. Čekají schovaní za betonovým příkopem, až vlak nabere lidi a připraví se k odjezdu. Teď! Přiskočí k poslednímu vagonu. Zatímco Radek leze pod vagon na brzdové tyče, Pepa s Milanem se usazují na náraznících. Radek volá na bratra a Milana, aby vlezli za ním. Pepa mu nadává, že jej dole trefí kámen, a ať raději vyleze. To už však vlak jede a trojice míří do Berlína. Kluci vzadu na náraznících vidí, jak přejezd a stanici obsazuje VoPo, radují se, že unikli. Radek má co dělat, aby se udržel a nespadl. Začíná se mu točit hlava.

Nejeli dlouho a souprava začíná brzdit. Vlak vjíždí do stanice Mahlow. Tak to je v prdeli. Celé nástupiště je plné VoPo a sovětských vojáků. Všichni mají samopaly. Čekají na ně. „Seskoč!“ zakřičí Pepa na Milana. Pepa s Milanem utíkají po nástupišti a snaží se uniknout pronásledovatelům. Radek stále leží na brzdících tyčích a jen poslouchá šílený rachot samopalů. V duchu se loučí s bratrem a kamarádem. Tohle nemohou přežít. Kousek od cíle. V tu chvíli se pod vagon nakloní VoPo. Jako zázrakem Radka nespatří. Pouze zůstane stát u místa, kde Radek leží. To je jeho záchrana. VoPo a sovětští vojáci čtvrt hodiny prohledávají vlak a pak dají povolení k odjezdu. Radek tomu nemůže uvěřit. Dokázal to. Míří do Západního Berlína. Ale co z toho? Bez bratra.

Vlak s Radkem projede Lichtenrade, několik dalších stanic, až se na jedné rozhodne Radek slézt. Nechce riskovat, že dojede zase zpět do Východního Německa. Přeskočí nádražní plot a pokračuje nočním Berlínem dále. Potřebuje především ujištění, že je opravdu v Západní zóně.

Aniž to Radek tuší, v téže době se do Západního Berlína probojovává taktéž Pepa s Milanem. Nejprve se pokusili z nádraží odejít jako běžní cestující. Klidnou chůzí pokračovali přes nástupiště dále do města. Jeden VoPo na ně však začal volat, aby okamžitě zastavili. V ten moment se Pepa s Milanem dali do běhu. Ihned se ozvala palba a ta vyhecovala stále více letargického Milana k výkonu. Pepa jej celou dobu povzbuzuje: „Už jen kousek! Už tam budeme!“ Je to však čím dál těžší. Milan dostal další zásah. Tentokráte do prstu. Pepa jej ujišťuje, že to nic není. Teď musí jen vydržet.

Proběhnou kolem sovětských vojáků nakládajících brambory a posléze kolem další sovětské hlídky. Nikdo si jich nevšímá. Mají svůj úkol. Pepa a Milan narazí na plot a nezbude jim než jej přelézt. Sovětská kasárna! Ironické. Utíkají do Západního Berlína přes sovětská kasárna. Ale utíkají. A to je hlavní. Zezadu slyší, jak náklaďáky odjíždí z železniční stanice. Pepovi je jasné, co to znamená. Mají Radka.

Ale kdepak! Nemají. Ve chvílí, kdy Pepa táhne Milana, si Radek sjednává odvoz. Radek se pokoušel klepat na několik domů, aby zjistil, jestli je doopravdy v Západním Berlíně. Nikde mu ale neotevřeli, tak se tedy rozhodl, že zastaví náhodného chodce na ulici. A skutečně, po chvíli se mu to povede. Zastaví staršího, lehce opilého muže. Nejprve se uklidní, že je v Západní zóně a poté požaduje, aby jej muž dovedl na nejbližší stanici vojenské policie. Muž zprvu protestuje, ale když mu Radek ukáže zbraň, přeci jen se podvolí. Radek jej ještě ujistí, že pokud se o něco pokusí, okamžitě jej zastřelí.

Chvíli jdou, ale muž si stěžuje, že nemůže, že je to daleko a že by měli jet taxíkem. Radek svolí a po nějaké době se Němci podaří zastavit taxi. I taxikáři Radek vysvětlí svou situaci a po delší jízdě skutečně zastaví taxi u stanice, před kterou stojí strážný. Radek ještě jednou ujistí jak starého Němce, tak taxikáře, že pokud je to past a přivezli jej k stanici VoPo, okamžitě je postřílí.

Ale past to není. Na první pohled Radek pozná, že je to voják americké armády. Vyhrál. Dokázal to. Snaží se strážnému anglicky vysvětlit, že právě kvůli němu městem duněla celou noc střelba. Strážný však Radkově angličtině nerozumí, a proto zavolá jiného muže. Jemu už Radek úspěšně německy popíše, kdo je. A muž jej taktéž pozná. Zná ho z plakátu. Pozvou Radka dál a oznámí, že zavolali CIC.

Ctirad Mašín vstoupil na půdu americké vojenské stanice v Západním Berlíně pět minut po půlnoci 1. listopadu 1953.

Netuší, že Pepa s Milanem ještě bojují. Milan lamentuje, že nemůže jít. Točí se mu hlava. Vidí rozmazaně. Pepovi hučí krev v uších, ale táhne Milana dál. Zprava slyší projíždějící vojenské konvoje. Posléze vstoupí do malého lesíka, kterým se sotva vlečou. Les je plný stínů a záblesky světlic vytvářejí co chvíli dojem, že se před objevují postavy. Pepa jde několikrát do střehu, ale nikdo tady není. Jen oni dva.

Podaří se jim vymotat z lesíka a najednou před nimi stojí tři metry vysoký drátěný plot. Za plotem je cedule, ale Pepa ji nemůže přečíst. Má tak zesláblý zrak, že musí oči namáhat i když má nos kousek od cedule. Konečně přečte: Vstupujete do amerického sektoru Berlína. Zkusí plot přelézt, ale nejde to. Nemá sil. Tak jej tedy podlezou. Milan se na druhé straně zhroutí. Už to nejde.

Pepa jde hledat pomoc a po chvíli narazí na kulhajícího muže. Žádá, aby je dovedl ke stanici americké vojenské policie. Muž nechce, a tak na něj Pepa namíří pistolí. To už se muži chce. Pepa zvedne Milana a táhne jej ulicemi.

Konečně dojdou k policejní stanici. Muž jde zazvonit a Pepa jej přitom ujišťuje, že pokud vyjde ven VoPo, okamžitě Němec jednu koupí. Němec Pepu uklidňuje. Jsou na západě a vše je v pořádku. Je to dobré. Otevřel západoněmecký policista. Pepa mu ihned začne vysvětlovat, kdo je, proč se v Berlíně střílelo a požaduje sanitku pro Milana. Policisté přenesou Milana dovnitř, Pepa jim předá pistole a fotky Milana. Němci žasnou! To jsou ti kluci z plakátu!

Josef Mašín a Milan Paumer vstoupili na půdu západoněmecké policie v Západním Berlíně třicet minut po půlnoci 1. listopadu 1953.

Za pár minut přijede sanitka a odveze Milana. Pepa mu slibuje, že jej přijede do nemocnice navštívit. Za další chvíli přijedou dva agenti CIC. Pepa je na policejní stanici hvězdou. Všichni chtějí spatřit muže, který zaměstnal celou východoněmeckou policii a Rudou armádu. Nabízejí mu jídlo.

Pepa však žádá jediné. Aby se pokusili zjistit, jestli do Západního Berlína nedorazil ještě jeden uprchlík. Bratr. A doopravdy! Agenti CIC se od svého velitelství dozví, že před půlhodinou dorazil na stanici americké vojenské policie jistý „Masin“. Pepa tomu nemůže ani uvěřit. Radka přesunuli od ubytovny pro uprchlíky a Pepa teď jede za ním. Nechce si ale dělat falešné naděje.

Rozhodl se, že neuvěří, dokud bratra neuvidí. Auto s agenty CIC a Pepou projíždí osvětlený Západní Berlín. Něco takového Pepa ještě nikdy neviděl. Prokličkují komplex uprchlického tábora, vejdou do budovy a najednou před Pepou stojí muž s každou botou jinou. Radek.

Bratři si podají ruce. Dokázali to.

Když se Radek Pepy zeptá, jak je možné, že to s Milanem zvládli, odpoví mu Pepa jednoduše: „Prostě jsme měli pekelnou kliku.“

Tři muži porazili čtyřiadvacet tisíc mužů. Nikdy v historii nebyla vybojovaná bitva proti větší přesile.

Prameny: