Článek
Večerní nebe halí temné mraky, a protože kluci nemají už ani jeden kompas, musejí počkat, až se obloha vyjasní a Vašek najde Severku. Severka teď musí být jejich šťastnou hvězdou a dovést skupinu do Berlína.
Ještě, než vyrazí z kabin, v tomto času zapomenutého, koupaliště, zahodí své promoklé kabáty, které nehřeji, ale studí a Milan svlékne uniformu. Dá si na sebe oblek, který s sebou celou cestu nese. Všichni se tak zbaví přebytečného nákladu a půjde se jim trochu lépe.
Severka již jasně září. Tak na Berlín! Po dvou kilometrech chůze si Milan vzpomene, že v kabátu nechal fotku a prstýnek své dívky. Bohužel. Vracet se nemohou. Na to není čas, ani síly. Několik dní nejedli a cítí, jak slábnou. Cesta ubíhá jen velmi pomalu. Když vidí přibližující se auto, utíkají do polí, aby nebyli na očích. Zbyněk však tuto opatrnost sabotuje a stále vykračuje po asfaltové silnici. Jednak si při běhu minulou nocí pochroumal kotník a každý krok mu způsobuje bolest, a jednak je na Mašíny naštvaný, protože mu vynadali. Chování Zbyňka bratry nebetyčně rozčiluje, ale co mají dělat? V jednu chvíli za sebou uslyší střelbu a motor přibližujícího se náklaďáku. Teď utíká do polí i Zbyněk. Všichni myslí na jediné: Už nás VoPo (Volkspolizei) našli a střílejí po nás. Jsou to však jen pytláci. Kluci si nesmírně oddechnou.
Prochází vesnicí a zvažují, že vykradou výlohu cukrárny. Takový mají hlad. Ale vůle Mašínů je silnější než lidské pudy. Rozhodnou, že riskovat nebudou. Tím opět naštvou Zbyňka. Pokračují dále a vidí ceduli, která je vyděsí: Berlin 160 km.
Snad poprvé jejich vysoká morálka zakolísá. Doufali, že už jsou alespoň v polovině trasy. Jsou naštvaní na všechno. Na smůlu, Německo, sebe, Zbyňka, Zbyněk na Mašíny, i na tu blbou ceduli. Z letargie a otupělosti je vytrhne až další vesnice. Jdou ulicí a proti nim VoPo. Nemohou se schovat, ani utíkat a už vůbec nemohou udělat nějakou pitomost. Mají jedinou možnost, jít a projít kolem VoPo, jakoby nic. To také udělají. A vůbec nic se nestane. VoPo si je prohlédnou a nechají jít dál. Tohle bylo tedy o fous.
Pochodují nocí, krok za krokem, od vsi ke vsi. Narazí hned na několik ochotných Němců. Zastaví u nich jeden náklaďák a řidič nabízí, že je kus sveze. Jede však jiným směrem, a tak kluci s díky odmítnou. V jedné vsi se Vašek pokusí prodat hodinky a tabatěrku. Němec si nic nevezme, ale i tak dá Vaškovi chleba. Rychle jej však Němec posílá pryč, bojí se udavačů v okolí.
V pozdní noci dorazí skupina do další vesnice, kde svítí jedno jediné okno. Dojdou ke stavení a domlouvají se, že zaklepou a Vašek opět zkusí prodat hodinky s tabatěrkou. Rozdělí se. Vašek a Pepa půjdou zaklepat, přičemž Radek, Milan a Zbyněk budou čekat venku a kdyby se něco semlelo, přiběhnou klukům na pomoc. Kluci Vaška ještě trochu upraví, aby nevypadal jako strašidlo a jde se na věc. Vašek zaklepe a po chvíli otevře mladá dívka. Ihned zavolá otce a tomu stačí jediný pohled na kluky, aby věděl, která bije. Nejprve je požádá, aby se o něm nikdy a nikomu nezmiňovali a když to kluci slíbí, pozve je dál. Pepa s Vaškem dostanou jídlo a kávu. V průběhu jídla diskutují s mužem o válce. Němec bojoval na východní frontě a po válce byl zajatcem v Československu. Shodou okolností, v Poděbradech. Svět je tak malý. Než kluky německý pekař zase vyprovodí do temné noci, přinese jim ještě další chleba, přidá koláče a nějaká jablka. Pepa jídlo zabalí pro ostatní. Ještě ve dveřích vrazí pekař Pepovi do rukou deset marek. Vašek mu za marky nutní své hodinky. Pekař je odmítá přijmout. Kluci poděkují a řeknou pekaři, že až dorazí do Berlína, Svobodná Evropa odvysílá jejich smluvené heslo: „Autobus v pořádku dojel.“
Radek, Milan a Zbyněk už předpokládali, že Němec musel jejich kamarády zajmout. Tak dlouho se nevrací. Oddechnou si, až když kamarády konečně vidí přicházet. Všichni jsou překvapení německou pohostinností. Prakticky každý Němec, na kterého zatím narazili, jim pomohl.
Je to dokonale absurdní. Vyrůstali a byli vychovávání k nenávisti k Německu a Němcům a teď musí své dosavadní názory razantně přehodnocovat.
Mašírují nocí dále a se svítáním objeví pěknou stodolu, do které nefouká a ve které nebudou mrznout. Morálka kluků je opět vysoká.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
