Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 9. října 1953

Jsou čtyři hodiny ráno a kluci jsou opět pohromadě. Radek, Pepa, Milan, Vašek a Zbyněk rázují k nádraží Reisa a chystají se nastoupit do vlaku, který přesně v 6:00 vyráží do stanice Elsterwerda.

Jako obvykle se rozdělí na dvě skupiny. První cestuje ve složení Pepa, Vašek a Zbyněk, druhou tvoří Radek s Milanem. Paní průvodčí jim procvakne jízdenky a Mašínové se svými přáteli spokojeně jedou směr Elsterwerda. Po zhruba dvaceti minutách jízdy začíná vlak brzdit. Ale je to divné. Kluci nikde nevidí ani nádraží, ani město. Přijde jim, že vlak zastavil u nějaké továrny. Avšak, všichni z vlaku vystupují. Co teď? Vašek rychle zavolá na průvodčí, jestli tento vlak jede do Elsterwerdy. Uslyší krátké: „Ja, ja.“ Ale, jak si to vyložit? Kluci se chvíli dohadují, ale to už vlak jede. Ovšem nikoli dopředu. Couvá! Vracejí se zpět na Reisu! Paní průvodčí prochází prázdný vlak a zastaví se u jejich kupé. Nejprve nechápe, co tady ještě dělají, ale Vašek jí vysvětlí, že se spletli a zpáteční jízdenky nemají. Průvodčí jen pokrčí rameny, mávne rukou a nechá je být. A to je jediné pozitivum na celé situaci. Kdyby po nich chtěla jízdenky nebo jim dala pokutu, měli by na nádraží velký problém. I tak utratili 50 marek, aby se projeli z Reisy do Elsterwerdy a zase zpět do Reisy.

Krátce před sedmou hodinou ranní vystupují z vlaku na stanici Reisa. Náladu mají pod psa. Většinu cesty mlčeli. Na vtipy teď nikdo ani nepomyslí. Prochází kolem ruských hlídek nádraží, ale Rusové si jich vůbec nevšímají. Mašínové rozhodnou, že dnes do Elsterwerdy dojdou.

Po mnoha nočních pochodech je před nimi denní pochod a z toho mají kluci obavy. V noci je tak lehké se schovat, zmizet do tmy, do lesa. Ve dne si připadají jako na ráně. Jejich zevnějšky budí na první pohled pozornost. Jsou nemytí, neučesaní, špinaví, v pomačkaném oblečení.

Jen co vykročí z města, musí přejít velký most přes Labe. Hlídka se samopaly je na každém konci mostu i uprostřed. Žádný jiný most v okolí není. Řeka je příliš široká, aby ji přeplavali. A i kdyby se jim podařilo zlikvidovat první hlídku, dostane je hlídka uprostřed. Nemají na výběr. Musí jít. Pepa kráčí první, rukou v kapse svírá pevně pistoli. Za ním jde Vašek. Poté Zbyněk s Milanem, kteří předstírají, že vedou intenzivní rozhovor. A poslední, opět s rukou hluboko v kapse, pochoduje Radek. Pro případ, že by je hlídka zastavila, mají připravenou historku, že jsou řečtí uprchlíci, kterých je v Německu v 50. letech plno, a hledají práci na stavbě. Ale žádnou historku vyprávět nepotřebují. V poklidu projdou kolem první, prostřední i třetí hlídky. Nikdo si jich nevšímá. Všem spadne kámen ze srdce.

Je před nimi 25 km dlouhý pochod do Elsterwerdy. Cestou utrhnou pár zmrzlých rajčat a nějaké švestky. U pumpy trochu zchladí věčnou žízeň. Mine je náklaďák plný sovětských vojáků, kteří hlasitě zpívají a po skupině kráčející po okraji silnice chodí nedopalek cigarety.

Z Elsterwerdy plánují cestovat dále vlakem tak daleko, jak jen to půjde. Nemají však již žádné peníze. Všechno utratili za ranní jízdenky. V jedné vesnici nedaleko Elsterwerdy tedy vyšlou Vaška, aby prodal jejich svetry. Je to zoufalé rozhodnutí, ale co dělat jiného? Za chvíli se Švéda vrátí s třiceti markami a několika koláči. Nají se a pokračují ve své cestě dále na sever. Po páté hodině odpolední jsou konečně, dnes již podruhé, v Elsterwerdě. Za normálních okolností by z toho měli dokonalou srandu, teď však sotva pletou nohama a jejich úsměv je veskrze ironický.

Na nádraží zkontrolují jízdní řád a spočítají, kam za 30 marek dojedou. Není to špatné. Dostanou se až do stanice Uckro a odtud již cesta do Berlína půjde zvládnout pěšky. Udělají zásadní rozhodnutí. Nepojedou teď, ale až posledním nočním vlakem. Mají tedy spoustu času, a i na tomto nádraží se vkradou do kůlny. Čistí si zbraně a klimbají.

V jedenáct hodin večer vstupuje Vašek do úplně prázdné nádražní haly. Chvíli po něm Pepa, který předstírá, že k Vaškovi nepatří. Vašek jde koupit jízdenky. Pokladní se tváří krajně znechuceně, když ji Vašek vyruší při pletení a chce po ní pěst lístků do Uckra. Chvíli si jej prohlíží a pak se odměřeně zeptá, na co potřebuje pěst lístků. Vašek už tuší, že jít kupovat lístky takhle pozdě byla chyba. Přesto se tváří jakoby nic. Hezky se usměje, osloví pokladní „Madam“ a vysvětluje, že má čtyři kamarády, kteří se jen trochu zdrželi a podá pokladní peníze. Pár vteřin si starší paní Vaška velmi detailně prohlíží, zároveň si všimne, že vzadu v hale stojí další muž. Až poté dá Vaškovi pět jízdenek.

Pepa s Vaškem se vracejí za ostatními do kůlny. Tady stráví několik hodin do příjezdu vlaku. Ve tři hodiny ráno všichni nastupují do vlaku. Zase jednou se rozdělí na dvě skupiny. V Uckru budou za necelou hodinu a čtvrt. Mají za sebou dlouhý a vyčerpávající den.

Prameny: