Článek
Kolik z nás dnes zná jména všech 27 mužů popravených 21. června 1621? Většině se možná vybaví Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, lékař Jan Jesenius nebo Václav Budovec z Budova. Jedním z těch méně známých je hrabě Jáchym Ondřej Šlik z Holíče, hrabě z Pasounu a Lokte.
Narodil se 9. září 1569 v Ostrově u Karlových Varů do významné šlechtické rodiny. Jeho otec Julius Šlik z Pasounu byl členem apelačního soudu, nejvyšším prezidentem komory a správcem lenních statků německého řádu. Matkou byla Marie Anna z Ungnadu, paní z Weissenwolfu a Suneku. V rodině se mluvilo česky a německy. Šlikové pocházeli z Chebska a na počátku 16. století zbohatli díky stříbru, které se našlo na jejich pozemcích v Krušných horách. Roku 1516 založil hrabě Štěpán Šlik u zdejších dolů město Jáchymov, kde se později razily stříbrné mince známé jako jáchymovské tolary. Od jejich názvu se přes němčinu a další jazyky odvozuje i dnešní měna dolar. Šlikové se ale dostali do sporu s Ferdinandem I. Habsburským, který chtěl převzít kontrolu nad těžbou stříbra i ražbou mincí. Roku 1528 tak přišli o právo razit vlastní mince a později také o práva k dolům.
Jáchym studoval od roku 1588 na univerzitě v německé Jeně, kde se věnoval filozofii, jazykům, řecké a římské literatuře a náboženství. Po studiích odešel do Drážďan a na dvoře saského kurfiřta Kristiána I. se stal vychovatelem jeho tří synů. Jedním z nich byl Jan Jiří, který se později podílel na jeho osudu. Kvůli neshodám ale Šlik práci vychovatele opustil a nějaký čas spravoval dvorní knihovnu.
Během života se Šlik třikrát oženil. S první manželkou Annou Libštejnskou z Kolovrat, kterou si vzal roku 1598, měl syna Julia a dvě dcery, Alžbětu a Annu Sidonii. Po její smrti se oženil s vdovou Annou Kateřinou Smiřickou a jeho třetí manželkou se stala Voršila Žofie z Oppersdorfu.
Roku 1600 se vrátil do Čech a ujal se správy zděděného majetku a panství. Nezajímaly ho ale jen výnosy a příjmy. Všímal si také toho, jak žijí jeho poddaní, a snažil se jim některé povinnosti ulehčit. Podle dochovaných zpráv odpustil některým robotu, kterou museli na jeho panstvích vykonávat, výměnou za pevně stanovený roční poplatek. Zastal se jich také při jednání šlechty, kde se mluvilo o lidech, kteří utekli od svého pána. Když jeden ze šlechticů navrhl, aby se jim za útěk usekávaly nohy, Šlik se proti tomu ohradil slovy: „Mocí, milí páni, sněmujete o poddaných, sněmujtež toliko o pánech, jak se mají páni k svým poddaným chovati, aby nebyli tyrani, než milostiví skutkem.“ Šlik byl přesvědčený luterán a na své víře si hodně zakládal. Zasloužil se o stavbu luteránského kostela sv. Salvátora na Starém Městě pražském a podílel se také na založení školy, která byla při kostele postavena. Chrám byl vysvěcen roku 1614 a stojí dodnes.
Na počátku 17. století se v českých zemích stále více vyostřovaly náboženské spory. Šlik se účastnil jednání, po nichž císař Rudolf II. roku 1609 vydal listinu známou jako Rudolfův majestát, která nekatolíkům zaručovala náboženskou svobodu. Další neshody přišly, když se měl českým králem stát katolík Ferdinand Štýrský, pozdější císař Ferdinand II. Šlik byl zpočátku proti a spolu s dalšími šlechtici chtěl, aby si zástupci české šlechty a královských měst mohli svého krále zvolit sami. Nakonec ale názor změnil a roku 1617 Ferdinanda podpořil.
Čest je po spáse duše největším pokladem člověka.
Napětí mezi katolíky a nekatolíky přesto dál rostlo. Dne 23. května 1618 vtrhla skupina šlechticů do královské kanceláře na Pražském hradě a vyhodila z okna místodržící Slavatu, Martinice a jejich písaře. Všichni tři pád přežili. Šlik byl mezi přítomnými, ale není doloženo, že by se na samotné defenestraci podílel. Tato událost zahájila povstání proti Ferdinandovi. Povstalci převzali správu země a Šlik se stal jedním ze třiceti mužů, kteří ji měli řídit.
O rok později se čeští stavové rozhodli sesadit Ferdinanda z trůnu a zvolit nového krále. Šlik chtěl, aby se jím stal saský kurfiřt Jan Jiří I., kterého kdysi vychovával na dvoře v Drážďanech a který byl stejně jako on luterán. Odjel proto do Drážďan, aby mu svůj návrh předložil. Než se stačil vrátit, čeští stavové zvolili za krále Fridricha Falckého. Šlik s tím nesouhlasil, nakonec ale nového krále uznal a přijal úřad nejvyššího zemského sudího. Později se stal také královým zástupcem v Horní Lužici.
Poprava českých stavů na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Historická grafika zachycuje několik výjevů spojených s odsouzením a popravou Jáchyma Ondřeje Šlika a dalších účastníků stavovského povstání. Sbírka Rijksmuseum, Amsterdam.
Ferdinand II. se ale českého trůnu nechtěl vzdát a proti povstalcům vytáhlo císařské vojsko společně s armádou Katolické ligy. Dne 8. listopadu 1620 se na Bílé hoře nedaleko Prahy střetly se stavovským vojskem. Bitva trvala přibližně hodinu a půl a skončila porážkou povstalců. Fridrich Falcký poté uprchl ze země a Ferdinand II. znovu získal kontrolu nad Českým královstvím. Porážka povstalců tak výrazně posílila postavení Habsburků v českých zemích.
Po porážce na Bílé hoře začal Ferdinand II. trestat ty, kteří se proti němu postavili. Hrozilo jim zatčení, ztráta majetku i smrt. Šlik utekl do Zhořelce v Horní Lužici, kde se ještě snažil sehnat peníze, aby mohl v boji proti Ferdinandovi pokračovat. Když pochopil, že už je všechno ztracené, požádal o pomoc Karla z Lichtenštejna, který měl u císaře velký vliv. V dopise ho prosil, aby se za něj přimluvil, přiznával své provinění a vysvětloval, proč se k povstání přidal. Myslel také na manželku a děti, kterým hrozilo, že přijdou o rodinný majetek.
Později se ukryl na zámku Frýdlant u svého synovce Kryštofa z Redernu, ale ani tam nebyl v bezpečí. V březnu 1621 ho na příkaz saského kurfiřta Jana Jiřího I., jeho někdejšího žáka, zatkli a odvezli do Drážďan. Za manželem se vydala také Voršila Žofie, kterou během cesty třikrát oloupili a jednou dokonce zajali. Přesto se nevzdala a opakovaně psala saskému kurfiřtovi, aby se za Šlika přimluvil. V jednom z posledních dopisů už nežádala vrácení majetku ani manželovo propuštění, ale jen to, „aby alespoň život mého manžela byl zachován“. Její prosby nepomohly, ale bylo jí dovoleno manžela navštívit a rozloučit se s ním.
Koncem května Šlika převezli do Prahy a uvěznili na Pražském hradě, kde ho začali vyslýchat. Snažil se zachránit si život a tvrdil, že o plánu vyhodit královské místodržící z okna předem nevěděl a zpočátku s ním nesouhlasil. Část odpovědnosti přitom přenášel na další účastníky povstání. O jeho trestu bylo rozhodnuto ještě před koncem výslechů. Dne 31. května 1621 byl Šlik odsouzen ke ztrátě pravé ruky, stětí a rozčtvrcení. Ferdinand II. však rozsudek zmírnil. Od čtvrcení upustil a rozhodl, že Šlik bude sťat a potom mu bude useknuta pravá ruka.
Budu jako trpělivý beránek kráčet vstříc své smrti, uložený trest podstoupím bez odporu, pokojně zesnu v Bohu a nakonec dosáhnu věčné spásy.
Před popravou se přišla se Šlikem rozloučit jedna z dcer, synovi Juliovi poslal na památku svůj prsten. V pondělí 21. června 1621 pak jednapadesátiletý Jáchym Ondřej Šlik vystoupil jako první z 27 odsouzených na popraviště před Staroměstskou radnicí. Kat Mydlář mu podle císařova rozhodnutí nejprve sťal hlavu a poté usekl pravou ruku. Hlavu a ruku pak pro výstrahu vystavili na Staroměstské mostecké věži. Tělo si převzali příbuzní a ještě téhož večera ho bez zvonění a zpěvu pohřbili v kostele sv. Salvátora na Starém Městě, o jehož stavbu se Šlik kdysi zasloužil. Jeho manželka opakovaně žádala, aby mohla pohřbít i jeho hlavu, a 9. května 1622 jí bylo konečně vyhověno. Při opravách kostela sv. Salvátora na konci 19. století byly pod dlažbou nalezeny dvě hrobky. Jedna z nich byla považována za Šlikovu, ale po otevření byla prázdná. Lebka, kterou rodina uchovávala jako památku, se však dochovala a roku 1998 ji zkoumal antropolog Emanuel Vlček.
Po Šlikově smrti rodina přišla o velkou část majetku a panství Svijany a Kurovodice získal Albrecht z Valdštejna. Voršila Žofie se snažila získat zpět alespoň svou část zabaveného majetku a peněz. Po opakovaných žádostech se jí roku 1623 podařilo prosadit uznání nároku na její věno ve výši 10 000 kop grošů českých. Za jeho vyplacení se zaručil Albrecht z Valdštejna, není však jisté, zda peníze skutečně dostala. Manžela přežila téměř o 28 let, ale i její život skončil tragicky. Roku 1649 se při cestě za příbuznými převrátil její kočár při přejezdu rozvodněné Nisy a hraběnka utonula.
Jáchym Ondřej Šlik byl vzdělaný a výřečný muž, který dokázal mluvit velmi ostře, ale zároveň dával přednost vyjednávání a někdy uměl i ustoupit. V politice však měnil názory a dopouštěl se chyb. Když si uvědomil, že mu jde o život, prosil o milost a zlehčoval svůj podíl na povstání. Podle dobových svědectví vystoupil na popraviště smířený se svým osudem.
Zdroje:
