Článek
„Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum“. – Seneca
Je to přesně rok, co jsem skončila po 10 letech jednu práci. Potřebovala jsem čas pro sebe, a proto jsem si plánovala odjet pryč, někam daleko. Konkrétně do Švýcarska. Abych našla ztracený klid pro mou bolavou duši.
Jak si zabalit věci, které člověk potřebuje na 35 dní? Přesně tolik dní jsem si totiž naordinovala v jedné malé vesničce, v Kantonu St. Gallen, pod Bodamským jezerem.
Když se chystám na cestu, týden před odjezdem dávám věci na hromadu a den před odjezdem to naskládám do kufru. Vyberu si tu lehčí knihu na čtení a spoustu toho ještě vyřadím, dokud se mi do kufru nevleze všechno, bez čeho se nutně neobejdu. Dřív se mi běžně stávalo, že jsem spoustu věcí vezla zbytečně, ale teď v tom už mám praxi. Všechny věci nakonec využiju a co si nevezmu, mi nakonec nechybí, nebo si to koupím tam, kam jedu.
Odjela jsem do kláštera jako dobrovolnice, pomáhat za byt a stravu. Takovéto pobyty jsou ve Švýcarsku možné. Přinášejí ovoce, ve formě nalezeného klidu a míru na srdci na duši i na těle.
Město St. Gallen mě přivítalo deštěm. Bylo ráno, lidé chodili do práce a já se lopotila s těžkým kufrem. Nejdřív jsem jela vlakem a pak autobusem. Překvapila mne cena jízdenky, byla desetkrát vyšší než u nás v ČR.
Jela jsem do známého prostředí, ve kterém jsem už předtím několikrát byla, ale přesto to pro mě bylo jiné. Jiné v tom smyslu, že jsem byla uvnitř zraněná a připadala jsem si jako ztracená.
Přivítání se sestrami mě zahřálo na duši. Můj obvyklý pokoj byl obsazený, s tím se nedalo nic dělat. Dostala jsem jiný, o poschodí výš, s dřevěným obložením, pokoj s výhledem na mnou oblíbenou kaštanovou alej. Na stole byla váza s prvními posly jara. Sněženky a bledule jemně voněly pokojem.
Zavřela jsem skříň, do které jsem si vyskládala obsah mého kufru a šla se projít. Slunce se vyhouplo na oblohu a po dešti zůstala jen mokrá zem. Na záhoncích před domy kvetly narcisy a zlatý déšť. Na opuštěných pastvinách svítily v zelené travičce bílé hlavičky sedmikrásek. Dobytek byl stále ve stodolách, kvůli počasí, které bylo ještě proměnlivé. Vyškrábala jsem se na blízký kopec. Výhled na horu Säntis s 2 502 m. n. m. byl dechberoucí. Dala jsem si čaj z termosky a užívala si jasný výhled až k Bodamskému jezeru.
Na oběd jsem si z kuchyně přinesla do jídelny rajskou polévku, zapečené těstoviny se švýcarským sýrem, zelný a mrkvový salát. Bylo to výborné. Jako dezert jsem si dala kousek švýcarské čokolády, kterou jsem si koupila dole, v supermarketu Migros, pod kopcem.
Byla jsem jako v ráji na zemi. Můj první víkend jsem strávila procházkami po okolí, fotila jsem, četla si, psala si deník, povídala si se sestrami a moje němčina se během pár dní dostala tam, kde kdysi byla, a dokonce jsem rozuměla i nějaké té místní švýcarské němčině.
Pondělí, můj první pracovní den. Pracovní doba byla od osmi do půl dvanácté, po obědě následovala pauza a odpolední práce od půl třetí do šesti. Pomáhala jsem s úklidem hostinského domu, což zahrnovalo uklízení pokojů pro hosty. Prostírání stolů a roznášení jídla pro lidi, kteří si pronajali sál (např. pro dámy, které přijely zrovna na patchworkový víkend).
V dalších pracovních dnech jsem třeba vysávala kostel, umývala zem, utírala prach, leštila mosazné kliky od dveří, umývala okna, pomáhala v kuchyni, v prádelně. K tomu všemu jsem měla spoustu volného času k přemýšlení, co se svým životem dál.
Mimo jiné jsem také využila příležitosti a zkusila si utkat utěrku v tkalcovské dílně. Podle pokynů paní Suzanne jsem se učila tkát. Za den a půl byla utěrka na světě. Používám ji jako dečku na stůl, protože jsou na ní moje oblíbené barvy a je příliš krásná na to, abych s ní utírala jen nádobí.
Také jsem chodila na pěší výlety, cestovala, navštívila čokoládovnu a spořádala hromady švýcarské čokolády. Mezi námi, moje jednička mezi švýcarskými čokoládami je Ragusa od firmy Camille Bloch, je to bílá čokoláda, s karamelem a ořechy. Nezapomenutelná chuť, jedinečná laskomina!
Během měsíce března jsem zakusila všechny druhy počasí, jaké si jen člověk umí představit. Po dešti, kroupách, šedivé obloze, přišla duha a slunce. Po těch nádherných, teplých a slunečných dnech přišlo ráno, kdy mě probudil divný hluk ze silnice. Byl to shrnovač sněhu na silnici, všude bylo bílo a celé dopoledne padaly obrovské sněhové vločky, které vydržely po několik dalších dní, než se potom objevilo teplejší počasí.
Švýcarsko s nádhernou přírodou jsem opouštěla po velikonocích. Čas strávený tam mi pomohl získat odstup a dát se trochu do kupy. Můj kufr byl mnohem těžší než na začátku, protože jsem v něm vezla několik kil švýcarské čokolády. Byla jsem odpočatá a plná zážitků.
