Kilián Nowotný pomohl stovkám lidí pronásledovaných komunisty. Ti na něj poslali vrahy i za hranice

Kilián Nowotny, byl jedním z legendárních „Králů Šumavy“ (tak se říkalo převaděčům) a už po nespočet nocí převáděl uprchlíky přes zelenou hranici na Západ. Dnešní cesta vypadá jako jedna z mnoha předtím – až do chvíle, kdy ticho prořízne ostrá palba.

„Útěk!“ stihne ještě vykřiknout Nowotny, než ucítí palčivou bolest a svalí se do mokřadu s prostřelenými zády. Pohraniční stráž rozestavila kolem past. Kulky křižují temnotu a Kiliánovi druzi se v panice rozprchnou do lesa. Zdá se, že komunisté konečně dostali muže, který jim tolik let unikal. Je tohle konec hrdiny mnoha lidí, kteří chtějí utéct z osidel komunismu?

Abychom pochopili, kdo vlastně Kilián Nowotny byl, musíme se vrátit na začátek jeho životního příběhu. Narodil se 1. prosince 1905 ve vesničce Staré Hutě na Šumavě do německy mluvící rodiny. Jeho otec Josef Nowotny patřil k legendárním šumavským pašerákům meziválečného období.

Malý Kilián tak od dětství vyrůstal s pašeráctvím v krvi. Už jako devítiletý chlapec chodil s otcem nočními lesy přes hranici a učil se dokonale znát každou stezku, skrýš i záludné rašeliniště v okolí. Otcova trpělivost a zkušenosti mu daly výjimečnou fyzickou kondici a znalost terénu na obou stranách česko-bavorské hranice.

Vyučil se sice řezníkem, tohle řemeslo ho ale příliš nebavilo – lákal ho spíše rodový pašerácký úděl. Oženil se s Theresií Pfeifferovou a usadil se s ní na samotě Pláně nedaleko Kvildy. Aby uživil rodinu, přivydělával si tajným přenášením zboží přes hranice do Bavorska.

V té době nebyly pohraniční hlídky zdaleka tak přísné a pašeráci jako Nowotny dovedli obratně využít rozdílů v ekonomice obou zemí. Z Německa nosil do Čech třeba nedostatkový cukerin, šicí potřeby či tabák; z české strany se naopak vynosily věci jako kvalitní látky nebo pověstné nylonové punčochy (tzv. “nejlonky”), po nichž byl po válce hlad. Místní četníci a finanční stráž se neúnavně snažili pytláky a pašeráky polapit, ale Kilián jim úspěšně mizel před nosem – pěšky, na lyžích i na sněžnicích.

Nowotny byl mezi pašeráky stále známější. Používal různé přezdívky, aby zmátl úřady: říkali mu Franz, občas Sekáč, a dokonce i „Dlouhý Hans“. Poslední jméno mělo zvláštní humor – Nowotny byl ve skutečnosti menší, zavalitý chlapík, takže představa „dlouhého“ obra posloužila jako mazaná lest.

Mezitím se z Kiliána stal lidový hrdina pohraničí. Místní vesničané ho kryli a nikdy na něj neprozradili ani slovo; pašeráci v těch dobách bývali vnímáni jako dobrodinci, kteří pomáhají chudým – často dokonce půjčovali sousedům peníze bez úroku, když bylo nejhůř.

Idylickému životu šumavských horalů udělala přítrž druhá světová válka. V roce 1940 musel Nowotny narukovat do německé armády. Kuriózní je, že i když byl etnický Němec, česky uměl velmi dobře a rodina byla loajální k první Československé republice. U nacistů tím vyvolával podezření a posměch – Kilián s jeho „výbornou“ češtinou a přátelstvím s Čechy nebyl typickým vzorným vojákem.

Sloužil u válečného námořnictva na minolovce, která byla roku 1943 potopena Brity. Mladý Nowotny přežil zkázu lodi jen zázrakem – údajně vydržel šest hodin ve studených mořských vlnách, než ho vylovili a putoval do britského zajetí.

Když válka skončila, vrátil se domů na Šumavu. Jenže v poválečném Československu čekal Nowotného a jemu podobné tvrdý osud. V rámci odsunu německého obyvatelstva musela celá rodina Nowotných v roce 1946 opustit domov. Ocitli se pár kilometrů za hranicí v bavorském městečku Röhrnbach.

Tam si Kilián otevřel obchod s palivovým dřívím a snažil se začít nový život v cizí zemi. Ani v exilu však neodolal hlasu rodné Šumavy. Pašerácká krev v jeho žilách se znovu rozproudila: brzy zase pod rouškou noci překračoval hranici – tentokrát opačným směrem, pašoval zničeným poválečným Německem tolik žádané zboží, jako cigarety, sladkosti či boty. Zanedlouho si pověst šikovného „pašeráka od Kvildy“ našla cestu až k uším těch, kdo plánovali utéct z Československa před hrozícím komunismem.

V únoru 1948 uchvátili komunisté v Československu moc a hranice se neprodyšně uzavřela. Začaly první vlny uprchlíků – utíkali lidé, kteří nechtěli žít v totalitě, bývalí odbojáři, živnostníci i prostí občané obávající se politických represí. A právě v této napjaté době se Kilián Nowotny rozhodl využít své jedinečné schopnosti pro vyšší cíl.

Stal se převaděčem lidí přes „železnou oponu“. Začal pomáhat pronásledovaným Čechoslovákům dostat se bezpečně na Západ. Jeho známá trasa vedla hustými lesy a bažinami přes oblasti, kudy by si netroufl projít ani zkušený horal – Chalupská slať, rozlehlé šumavské rašeliniště, se stala součástí jeho tajného kanálu, kterému bezpečnost později přezdívala Trasa 54. 

Nowotny byl nepolapitelný a při svých nočních výpravách za svobodou prokázal neuvěřitelný instinkt. Říkalo se, že v noci vidí jako sova a Šumavu zná poslepu stejně dobře jako ve dne.

Jeho činů si brzy všimli i Američané. Koncem roku 1948 Kiliána kontaktoval americký zpravodajský důstojník z okupační zóny v Německu. Nabídl mu spolupráci s CIC (Counter Intelligence Corps) – vojenskou rozvědkou USA.

Nowotny souhlasil. Od té chvíle převáděl nejen uprchlíky, ale také americké špiony a agenty-chodce vysílané do Československa za zpravodajskými úkoly. Stejně tak z Československa vyváděl cenné osoby na Západ, někdy i převážel tajné dokumenty.

Američané mu za riskantní práci dobře platili, ale sám Kilián prý od běžných utečenců peníze nevyžadoval – nechával na nich, zda mu z vděčnosti něco dají. Za pouhé dva roky pomohl touto cestou stovkám lidí dostat se na svobodu a žádný člen československé Státní bezpečnosti mu nedokázal přijít na stopu.

Mezitím jeho odvážné kousky začaly být legendární. Z úst do úst se šířily zvěsti o „Králi Šumavy“ – muži, který neomylně vodí pronásledované bažinami a smrčinami vstříc novému životu. Češi ho tak nazývali s uznáním, zatímco mezi Bavory mu říkali „Grenzenkönig“ – král hranic, a dokonce „Paschkönig“ – král pašeráků.

V amerických zprávách pro něj zvolili krycí jméno „King of the Road“, což byla trochu ironie, protože Nowotny se silnicím a frekventovaným cestám vyhýbal obloukem. Komunistická StB zuřila – nemohla přenést přes srdce, že po šumavských hvozdech volně běhá agent,který jim vyfoukává lidi doslova zpod nosu. Rozhodli se, že ho musí za každou cenu zlikvidovat.

Vraťme se teď do oné osudné noci na jaře 1950, kdy na Nowotného čekala připravená past. Státní bezpečnost už nějaký čas koutkem oka sledovala zvýšený pohyb v lesích u šumavské obce Františkov. Nenápadně vyslaní agenti posbírali informace o Nowotného aktivitách – věděli, že přes hranici chodí s malými skupinkami a občas přespává u známých na samotách poblíž hraniční čáry.

V květnu 1950 dostali pohraničníci hlášku, že se „Král Šumavy“ chystá opět převést do Čech několik lidí. Ihned rozmístili ozbrojené hlídky na strategická místa. U skalnatého masivu zvaného Pivní hrnec nad soutokem Teplé Vltavy vyčkávali muži s puškami – a dočkali se.

Byla noc z 8. na 9. května 1950, když Kilián Nowotny překročil se třemi muži státní hranici do ČSR. Po boku měl svého kumpána Otta Grabmüllera a vedl dva české uprchlíky, Bohuslava Beneše a Rudolfa Veselého. V naprosté tmě bez zaváhání překonali bažinatou Chalupskou slať, kterou Nowotny důvěrně znal.

Král Šumavy byl ve svém živlu a skupina tiše postupovala lesem. Nikdo z nich netušil, že je pozorují hlídky SNB. Když čtveřice brodila mělký tok Vltavy u Františkova, pohraničníci na skále spustili prudkou palbu. Ozval se první výstřel a nad hlavami uprchlíků vybuchla oslepující světlice. „Útěk!“ zavelel Nowotny. Skupinka se v mžiku rozprchla mezi stromy. Kilián však vzápětí zakopl – a vtom ho zasáhla kulka do zad. Jeho tělo dopadlo do mokré trávy na břehu.

Nowotny zůstal ležet bez hnutí a zdánlivě znehybněl bolestí. V hlavě mu ale bleskl nápad: využít trik starých pašeráků. Zakousl se bolestí do rtu a z plných plic začal sténat a naříkat, jako by umíral. Pohraničníci ho měli přímo na mušce – slyšeli jeho křik a viděli, že se nehýbe. Usoudili, že smrtelně raněný pašerák nikam neuteče, a zaměřili se raději na pronásledování zbylých tří prchajících mužů v lese.

Jakmile ho stráž přestala mít na mušce, Nowotny zatnul zuby a přes nesnesitelnou bolest se začal plazit opačným směrem – zpátky k hranici! Každým pohybem ztrácel krev, ale hnal ho instinkt přežít a nevzdát se. Doslova po čtyřech se doplazil několik stovek metrů do bezpečí na bavorskou stranu.

Tam už nevydržel – kousek za hranicí zkolaboval na lesní cestě, celý od krve a bezvládný. Osud ale chtěl, že téměř ihned narazila na zraněného muže americká hlídka. Vojáci poznali známého agenta a bleskově ho naložili do jeepu. Kilián Nowotny tak skončil v nemocnici v bavorském Grafenau, kde mu lékaři zachránili život.

Jeho tři společníci takové štěstí neměli. Příslušníci SNB a Lidových milicí mezitím pročesávali okolní lesy se psy. Uprchlíci bloudili tmou a mlhou, vyčerpaní a zranitelní. Všichni byli nakonec dopadeni. U soudu pak komunisté inscenovali exemplární proces: bývalý policista Bohuslav Beneš byl za „velezradu“ odsouzen k trestu smrti (popraven v červnu 1951), Rudolf Veselý dostal doživotí a Otto Grabmüller byl poslán na dvacet let za mříže.

Tvrdé tresty stihly také několik místních lidí, kteří skupině pomáhali – včetně rodiny Pöslových, u nichž Nowotny občas přespával. StB nechala jejich samotu srovnat se zemí za to, že uprchlíkům podali kousek chleba. Tehdy se mezi šumavskými starousedlíky říkalo, že „tou nocí zemřela stará Šumava“ – takovou spoušť po sobě zátah zanechal.

Pro Kiliána Nowotného to byla poslední cesta přes hranice. Ze svého zranění se sice vylízal, ale dobře věděl, že lov na jeho hlavu bude pokračovat. Po této krvavé noci se rozhodl, že do Československa už nikdy nevkročí.

Nowotny zůstal natrvalo v Západním Německu. Nadále udržoval kontakty s československými exulanty a často vzpomínal na boje v šumavských hvozdech. StB na něj nezapomněla – ještě dlouhé roky po incidentu ho její agenti v Bavorsku tajně sledovali.

V roce 1957 se ho dokonce pokusili zabít. Detaily tohoto atentátu dodnes obestírá tajemství, ale ví se, že útok nevyšel a Kilián vyvázl bez úhony. Komunistickému režimu leželo v žaludku už samotné Nowotného jméno. Když ho nemohli dostat do rukou, rozhodli se ho aspoň zlikvidovat propagandou.

Na politickou objednávku tak vznikl v roce 1959 slavný film „Král Šumavy“, inspirovaný příběhem Kiliána i dalšího podobně úspěšného pašeráka Josefa Hasila – ovšem hrubě překrouceným. Ve filmu je pašerák nakonec zastřelen hrdinnými pohraničníky. Realita ale byla jiná: skutečný král Šumavy (ať už Kilián nebo Hasila) jim unikl a žádný československý pohraničník ho nikdy nezastřelil.

Kilián Nowotny prožil zbytek života poklidně jako obchodník se dřevem v bavorském Waldkirchenu. Nikdy nelitoval svého boje proti totalitě. V rozhovorech pro Rádio Svobodná Evropa, které s ním v 60. letech natočili v Mnichově, zdůrazňoval, že přes veškeré ozbrojené střety nikdy nikomu úmyslně neublížil.

„Nikoho jsem nikdy nezabil,“ řekl jasně – nosil sice u pasu pistoli, za opaskem granáty a na rameni samopal, ale všechny tyto zbraně byly jen pro případ nejvyšší nouze. Jeho cílem bylo vždy vyhnout se přestřelkám a proklouznout nepozorován. Sám byl ostatně živým důkazem, že násilí plodí jen další bolest – na zádech nosil jizvu po kulce, která mu málem vzala život.

Nakonec dožil svůj život daleko od rodných hor. Zemřel 12. března 1977 ve věku 71 let v nemocnici ve Waldkirchenu po dlouhé nemoci. Na jeho pohřeb v Röhrnbachu přišlo mnoho krajanů – Češi i Němci společně vzdali hold muži, který kdysi s nasazením vlastního života pomáhal jiným k svobodě.

Navzdory snahám komunistické propagandy se na příběhy statečných převaděčů nezapomnělo. Od roku 2004 stojí u bývalého mostku přes Teplou Vltavu poblíž Kvildy pomník králům Šumavy – těm, kdo po Únoru 1948 vedli pronásledované k útěku za hranice. Mezi nimi září i jméno Kiliána Nowotného, jehož životní příběh dodnes fascinuje svou odvahou a dobrodružností.

Zdroje:

https://sever.rozhlas.cz/skutecny-kral-sumavy-kilian-nowotny-6852556

https://www.forum24.cz/s-prostrelenymi-zady-se-plazil-za-hranice-legendarniho-krale-sumavy-dokazali-komuniste-znicit-jen-ve-filmu

https://www.e15.cz/magazin/pravda-o-krali-sumavy-kilian-nowotny-dozil-v-klidu-v-bavorsku-kde-pred-40-lety-zemrel-1335362

https://www.policejniveteran.cz/files/Kdo%20vlastně%20zastřelil%20Krále%20Šumavy.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Králové_Šumavy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kilián_Nowotny

https://www.youtube.com/watch?v=kbWQ8vPkh9A

https://www.youtube.com/watch?v=uIPcHU21CJo