Domy místo dopravy. Hádky o železniční násep v Kuřimi.

Ne tak úplně, přestaňme snít o průjezdném městě pro lidi s dostatkem bydlení, situace je krapet složitější. Silnice skrz město zůstane v původní trase i šíři, jen se plánuje zvýšit počet obyvatel Kuřimi výstavbou nových viladomů Na Luční cestě (dříve známý jako projek Na vlečce). Současně se zvýšením obyvatel se samozřejmě zvýší i nároky kladené na silnici skrz město - Legionářskou a navazující Blanenskou, takže kolony budou ještě delší a pravidelnější.

Město Kuřim sice nemá moc pamětihodností, je známé spíše díky průmyslu - proslavila jej tzv. Továrna Obráběcích Strojů - TOS Kuřim. A také kolony aut. Kuřimské kolony jsou mediálně známé po celém okolí a Kuřim má pověst nejucpanějšího města poblíž Brna. Toto je dáno zejména velkým množstvím tranzitu, osobních aut a kamionů a také částečně absencí dálnice D73, která by měla přibližně kopírovat původní německou exteritoriální dálnici Wien-Wroclaw rozestavěnou nacisty v průběhu druhé světové války. Kolony v Kuřimi se tvoří každý pracovní den v každém směru - ve směru od Tišnova, ve směru od Lipůvky i ve směru od Brna. Mísí se tu lidé jezdící za prací do Brna a odpoledne z práce z Brna s hustou kamionovou dopravou směrem na Svitavy a Tišnov. I v Kuřimi je dost průmyslových podniků, které jsou zásobovány pouze kamiony. Kdokoliv jede přes Kuřim v pracovní den, může počítat, že v okolí Kuřimi uvízne v koloně, zdržení při průjezdu městem je téměř jisté.

Jednou z možností jak cestovat trochu s noblesou a bez nervů je železnice. Kuřim leží na elektrizované dvoukolejné železniční trati směřující s Brna přes Tišnov, Vysočinu a Kolín do Prahy. Tato trať má parametry koridorové tratě, panuje zde čilý vlakový provoz (osobní i nákladní) a z Brna do Kuřimi jezdí červené škodovácké jednotky Moravia tzv. Ibalginy ve vlastnictví Jihomoravského kraje. A tyto vlaky jsou dost vytížené, zejména ráno, takže je jisté, že si ráno cestou do práce do Kuřimi nesednete. Areál TOSu však bohužel leží na opačném konci než nádraží, takže při cestě do práce v TOSce je nutné přestoupit na autobus nebo absolvovat dvacetiminutovou procházku skrz Kuřim.

Cestovat z Brna do TOSu je možné i přímým autobusem linky 304 z Brna-Králova Pole, autobusy však často popojíždí ve zmíněných kolonách a rovněž je nepříjemné několikaminutové čekání busu na nádraží v Kuřimi. Cestovat přes Kuřim tedy není zrovna jednoduché, ale vlak je v Kuřimi z Králova pole za 10 minut s pouhými dvěma zastávkami. Takže zdá se jasná volba. Jenže je tady jedno velké ale. Jak již bylo zmíněno, cestou do práce v TOSu je nutné přestupovat na nespolehlivé autobusy nebo jít pěšky.

I dnes pracuje na severu Kuřimi stovky, možná jednotky tisíc lidí. Sice ne všichni v TOSce, ale v různých dalších firmách, navíc je tu Welnes, koupaliště, hokejová hala, učiliště či poliklinika. Je tedy jasné, že se sem potřebuje dostat každý den spousta lidí. Areál TOSu má dlouhou historii, jak fabrika tak i navazující služby fungují desítky let. Naši předkové však nebyli hloupí a společně s vybudováním tak velkého areálu jako TOSka vybudovali i kapacitní dopravní spojení .

Mezi válkami byla poptávka po obráběcích strojích z brněnské Zbrojovky tak velká, že se začalo uvažovat o výstavbě zcela nového závodu. Projekt nové strojírny, tzv. na zelené louce, vznikl v roce 1938 a byl dislokován mimo území Brna, právě do Kuřimi a to díky dobrému silničnímu i železničnímu napojení. Celý závod byl projektován s důrazem na co nejlepší rozmístění objektů. Součástí projektu byla hned od začátku cca 3km dlouhá vlečka, která měla řešit veškerou dopravu. Okolo vlečky a nákladní stanice závodu měly být hlavně skladovací objekty. Střední část areálu měla být výrobní, zatímco poblíž silnice byla administrativa a služby.

Vlastní výstavba závodu byla započata v roce 1941. Akutní potřeba obráběcích strojů zejména pro válečný letecký průmysl urychlila výstavbu tak, že již většina hal (tedy H 16, H 8, H 9, H 14 a H 7) byla téměř dokončena do konce roku 1942. V nových halách bylo v provozu na 350 obráběcích strojů. Vlastní výroba však byla zahájena již v létě 42. Od roku 1943 se v objektech H7 a H9 usídlila německá firma Klöckner, která vyráběla letecké motory. Už tehdy měl závod 4250 zaměstnanců, toto číslo se posléze zvětšilo až na 15 000 (!). Normálně rozchodná vlečka navazovala na původní jednokolejnou trať do Tišnova od roku 1943, během prvních stavebních prací byla vybudována pouze průmyslová úzkokolejka. Z původní kuřimské stanice vlaky do TOSu stoupaly sklonem až 20promile, po dobudování nové stanice ve vyšší nivelitě se však sklon vyrovnal a vlečka je umístěna na náspu, který zůstal až dodnes.

Kvůli válečné výrobě byl závod bombardován v srpnu 1944  americkým letectvem. Poškozený závod byl však postupně opraven a po konci války se pokračovalo v úspěšné výrobě obráběcích strojů. Po znárodnění se z továrny v Kuřimi stal samostatný podnik a název TOS Kuřim n. p. byl ustanoven od začátku roku 1950. Objemy vyrobených strojů po válce rychle rostly. Z 46 strojů vyrobených za rok 1945 se produkce zvýšila na 1981 strojů vyrobených v roce 1949. Protože slévárna ve Vaňkovce již nezvládala dodávat odlitky pro hlavní nosné části obráběcích strojů v požadovaném množství, byla v letech 1950-53 postavena přímo v novém závodu v Kuřimi slévárna šedé litiny, která byla jako první v ČSSR kompletně mechanizovaná. V roce 1961 pak byla postavena nová vícepodlažní administrativní budova v industriálním stylu. Projekt správní budovy vypracoval Miroslav Spurný, který pro návrh využil totožnou konstrukci jako mají baťovské budovy ve Zlíně, tedy železobetonový monolitický skelet o rozponu 6,15 × 6,15 m, s kruhovým průřezem sloupu doplněný zděným obvodovým pláštěm a dřevěnými okny. V části určené službám byla dobudována poliklinika, předškolní zařízení i bazén.

Soustruhů SV18 bylo mezi lety 45-57 vyrobeno 8499, což je obrovské číslo. Frézek řady FA se vyrobilo 4095ks. Nástrojová konzolová frézka se v různých variantách vyrobila v počtu 11 733ks. Kromě toho závod vyrobil na 3550 ks speciálních jednoúčelových strojů.

Pracovníky továrny bylo potřeba ubytovat a to nejlépe přímo v Kuřimi, proto během výstavby vznikaly projekty na bydlení např. na Podlesí, ale i jinde. Již brzy po válce lze doložit zajímavé prognózy ohledně bydlení i dopravy. Jistý Dr. Mrkos ve své prognóze dopravních systémů např. uvádí nutnost vedení dálnice D1 severně od Brna právě přes Kuřim, aby se na jihu předešlo záboru kvalitní zemědělské půdy.

Další podmínka pro vyřešení dopravy je dobudování železničních tratí a to nejen z Brna do Havlíčkova Brodu, ale i nové severní spojení:

a také nové železniční spojení jižním směrem:

čímž by se kolem Brna vytvořil velký železniční okruh.

V období cca do roku 1965 vlečka sloužila jak pro nákladní dopravu, tak i k dopravě pracujících do továrny. Vlakové spoje byly uzpůsobeny začátku a konci směn a zajišťovaly zejm. spojení do/z Brna. V roce 1966 byla elektrizována železniční trať z Brna přes Tišnov do Havlíčkova Brodu, a byly nataženy troleje i nad vlečkou do TOSu Kuřim. Manipulační vlaky tak mohly vozit elektrické lokomotivy ř. 210 - Žehličky jejichž nasazování na vlaky na Nové Tišnovce bylo časté. Právě pro elektrickou vozbu byly uzpůsobeny všechny manipulační koleje od Králova Pole po Žďár nad Sázavou. Po roce 2000 však dopravu do továren postupně přebírá silniční kamionová doprava, stoprocentně spalující fosilní paliva. Do kuřimského kovošrotu byly přepraveny ještě např. lokomotivy určené ke šrotaci. Fotografie z provozu kuřimské vlečky dnes téměř nejsou k dohledání, nemáme tak ani úplné informace o nasazovaných lokomotivách. Několik povedených záběrů můžeme najít zde a zde. Vjezd do areálu byl hlídaný strážní věží, která dodnes stojí. V roce 2016 začala rozsáhlá rekonstrukce kuřimské železniční stanice (původní záběry) a koleje železniční vlečky byly až do závodu vytrhány. Dodnes však v části trasy leží pražce, podél trati dodnes stojí návěstidla a stožáry osvětlovacích lamp. V areálu závodu jsou dodnes v místě bývalých přejezdů koleje, stojí i značně zchátralá remíza pro posunovací mašinku. Nyní malá analogie k dnešku: V dnešní době se pořád mluví o nutnosti přechodu na elektrickou nákladní dopravu, ale je vidět, že to vše už tady v minulosti bylo, za toho zlého socialismu. A pro rychlý přechod na bezemisní dopravu (elektřina + ocelová kola bez mikroplastů) by stačilo využít již vymyšlené technologie a uzpůsobit železnici současným potřebám. Ale asi je jednoduší pořád dokola klavírovat, že železnice je neekonomická a že to nejde, a že se to tak v posledních 20. letech nedělalo.

Po převratu na konci 90. let se v roce 1992 podnik rozdělil na dvě společnosti: TOS Kuřim a Slévárna Kuřim. V roce 1996 se od TOSu odštěpila společnost Kuličkové šrouby Kuřim. Samotná akciová společnost TOS Kuřim několikrát změnila majitele, v roce 2011 byla do Kuřimi převedena výroba těžkých svislých soustruhů - karuselů - z ČKD Blansko, která se posléze věnovala již jen výrobě vodních točivých strojů - hydroelektráren, tedy do svého krachu v minulém roce. V roce 2018 podnik TOS Kuřim odkoupila společnost TOSHULIN a v roce 2025 obě firmy byly zfúzovány pod jednu značku. Vstup TOSHULINU do Kuřimi znamenal pro společnost návrat ke stabilnímu hospodaření a zajistil úspěšné pokračování tradice výroby obráběcích strojů. Díky nadčasovému a promyšlenému projektu původních projektantů kuřimského závodu je možné areál TOSu využívat k výrobě i dnes, kdy veškerou dopravu převzala kamionová doprava.

Jak již bylo řečeno, silniční doprava v Kuřimi je nespolehlivá, všude jsou kolony a dá se říci, že i koňské potahy v 19. století jezdily rychleji. Aut je čím dál více, takže nelze předpokládat, že budou silnice volnější. Uvedu jeden příklad, kdy zácpy dosahovaly extrému.

Cestou z práce na vlak jsem u kruháče u Kauflandu viděl v koloně asi 7 aut před sebou žlutou Teslu. Na náměstí Osvobození jsem žlutou Teslu míjel, na Popkově byla žlutá Tesla daleko za mnou, no a když jsem odbočoval k nádraží, Tesla byla 3 auta za mnou. Tento příklad, který však v Kuřimi není až taková výjimka, krásně ukazuje, že ve 21. století je automobilismus na takové úrovni, že je rychlejší chodit pěšky. Při veškerém pokroku civilizace se ani člověk zavčasu nedostane busem do práce/z práce, protože se pětimístné plechové obludy s jedním člověkem už blokují navzájem. A abych každý den trávil desítky minut v koloně, ať už ve vlastním autě či busu, tak půjdu raději pěšky, dorazím na nádraží za stejný čas jako v gumokolu, někdy ještě rychleji, ušetřím za drahý benzín a ještě se hezky projdu.

Cesta vlakem mezi Královým Polem a Kuřimí trvá 10min. Kdyby čistě teoreticky Ibalgin pokračoval po vlečce do TOSky je dojezdová doba z říše snů - cca 12-13minut, bez přestupu. Na to se žádný autobus nedostane ani náhodou. V areálu TOSu je spousta firem, je tam poliklinika, bazén, welness, hokejový stadion, učiliště, nově přibude gymnázium, nebo něco v rekonstruované tosácké administrativní budově, takž případný osobní vlak po vlečce by měl využití pro dojíždějící od Brna a další. Vlak zajíždějící do TOSu by pomohl odstranit kolony ve městě a lidem by se pohodlněji cestovalo, bez přestupu, bez čekání. V případě potřeby by bylo možné koleje samozřejmě využít i pro náklad (šrot, odlitky, materiál pro Prefu).

Předci řešili dopravu pomocí vlaků a fungovalo jim to. Dnešní společnost řeší dopravu pomocí aut a neustálým přidáváním silnic, ale v Kuřimi to už jaksi nefunguje. A ještě jeden argument. V Židlochovicích pro 3660 obyvatel obnovili 40let nepoužívanou lokálku za 700milionů, natáhli nové troleje. V Kuřimi je v podstatě ten samý případ, 10 let nevyužívaná železniční dráha o stejné délce, akorát že Kuřim má velkou průmyslovou zónu a 11 800 obyvatel + dojíždějící pracující. Je s podivem, že obnova trati v zemědělských Židlochovicích s pár obyvateli vůbec někomu stála za realizaci, zatímco o obnovu trati do fabriky, velké jako kráva v průmyslové Kuřimi nikomu nestojí ani za snahu o projekt, přitom by se obnova vlečky dala zafinancovat z fondů EU a pan ministr Bednárik by tento bohulibý záměr jistě rád podpořil.

Takže současná snaha, aby na lineárním pozemku byla řada domů, které by mohly stát jinde, absolutně nedává smysl. Po odstranění náspu, přirozené bariéry, zastínění vegetací tu bude řada předražených viladomů, ale kapacita dopravní a vzdělávací infrastruktury nikomu nepřijde nutné řešit. Přitom z historie výstavby TOSu vidíme, že projektanti výstavbu řešili komplexně, byly definován pozemky určené k dopravě, k výrobě, k bydlení, k trávení volného času. A tuto provázanost u dnešních developerských projektů jaksi nevidím.

Takže co říci na závěr? Že na dopravní infrastruktuře - vlečce se bude stavět a pracující budou do TOSky chodit pěšky, protože je to zdravé, ekonomické, ekologické a také nejrychlejší? Bohužel takto arogantně se dnes k veřejnosti přistupuje. Pár šíbrů si protlačí svou a veřejnosti trhněte si nohou. Svědčí o tom i náhlý záchvat budovatelského nadšení developera se kterým se vrhl na kácení a rozhrnování náspu poblíž ulice U Stadionu. Bez potřebných povolení, bez souhlasu radnice a veřejnosti.

Nevyužívaná zarostlá vlečka budí emoce a ještě asi budit bude. Jednou je to zkrátka dopravní infrastruktura, kterou předci postavili pro dopravu. To že v dnešní době stavíme domy místo kolejí, dálnice a sklady místo polí je nemoc dnešní společnosti, a neznamená to, že je to v pořádku. Doufejme, že se veřejnost nenechá umlčet proradnými zájmy několika developerů a bude hlasitě volat po vyřešení katastrofální dopravní situace místo zbytečného zahušťování Kuřimi. Ony ty vlečky jsou vůbec ošemetná věc, zrušení vlečky na BVV stálo, mimo jiné, výhru ve volbách jistou nejmenovanou stranu v Brně a šlendriánský přístup býv. fialových ministrů k dopravě a průmyslu je bude stát propad na jednociferné výsledky v průzkumech.

Doufám také, že nebudu nařčen ze sobectví, že nechci rodinám s dětmi dopřát prémiové bydlení Na vlečce, kterého je přece nedostatek, protože se chci pohodlně a ekonomicky, ale hlavně někudy dostat do práce. Říká se přece, že čas jsou peníze, takže rychlá doprava je vlastně ekonomická, zatímco stání v koloně a spalování ropy pánubohu do oken je neekonomické. Tak doufám, že kromě práva developerů na stavění se bude řešit i právo místních na klid a právo pracujících na spolehlivou dopravu do práce.

https://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/tos-kurim-historie-a-soucasnost-i_15833.html

https://www.uur.cz/media/bb0jbeu0/05_prumyslove.pdf