Článek
Přesně takto vypadá nástup schizofrenie, a může se to stát i vám. Nejčastěji se příznaky objeví mezi 20 a 30 lety (u mužů spíše dříve, u žen později), ale mohou se objevit klidně i po padesátce. Z ničeho nic.
Schizofrenie není disociativní porucha osobnosti
Navzdory všeobecně platnému názoru o tom, že schizofrenie znamená „rozdvojená osobnost“, není tomu tak. Pokud má člověk jednu nebo více osobností, mezi kterými „přepíná“, nejedná se o příznak schizofrenie, ale disociativní poruchy osobnosti (dříve nazývaná mnohočetná porucha osobnosti).
A jak se tedy schizofrenie projevuje? Rozlišujeme pozitivní a negativní příznaky – tím není myšleno „dobré“ a „špatné“, ale jestli se jedná o projev nějakého chování „navíc“ oproti normálu (pozitivní), nebo o úbytek či vymizení některého z projevů chování.
Pozitivní příznaky schizofrenie
Nejčastějšími příznaky schizofrenie jsou halucinace, a ty mohou být jak sluchové, tak zrakové, hmatové či chuťové. Nejčastější jsou halucinace sluchové, tedy právě hlasy v hlavě – může to být jen jeden hlas, či několik, mohou se spolu hádat. Mohou šeptat nebo křičet, mohou něco poroučet. Halucinace obvykle reflektují názory pacienta – věřící často slyší hlasy ďábla či boha, spiritualisticky zaměření hlasy svých předků, lidé zaměření spíše na vědecké objevy a bádání hlasy mimozemšťanů atd. Častější je, že halucinace postihnou více než jeden smyslový orgán, a pro pacienta je pak obzvlášť těžké rozklíčovat, co je a co není reálné.
Dalším příznakem je paranoia – pocit, „že po mně někdo jde“. Mohou to být mimozemšťané, policie, vláda, nebo třeba stalker – často se stává, že pacienti nahlašují to, že je někdo sleduje na policii, a ta zjistí, že žádný tajemný stalker neexistuje a že pacient jenom má nevyvratitelný pocit, že je sledován. Může se také stát, že paranoia není zaměřená na vlastní osobu, ale někoho jiného – například, že jeden rodinný příslušník chce zavraždit druhého. Dříve se tyto příznaky označovaly jako podtyp paranoidní schizofrenie, ale ten se již v moderní psychologii nepoužívá.
Pacienti trpí velikášstvím – myslí si, že jsou extrémně důležití, inteligentní, vyvolení k záchraně světa, nebo se přímo považují za božské bytosti – můžeme si vzpomenout na osoby, které tvrdí, že jsou reinkarnací Krista.
Ať už se bludy projevují jakkoli, nelze je vyvrátit běžným ujištěním, rozvahou či rozhovorem.
Negativní příznaky schizofrenie
Často se jedná o skupinu příznaků, které se liší od běžného, laického pojetí schizofrenie, a i v psychiatrické praxi se snadno zamění za příznaky deprese či úzkosti. V některých případech propuknout negativní příznaky schizofrenie celé roky před tím, než se projeví pozitivní příznaky.
Nejčastěji se jedná o úplnou apatii, pocit vyhoření či ahedonii. Pacienty nic nebaví, netěší, nejdou motivovat k práci či zájmům, ztrácejí zájem o sebe či své okolí. Často zanedbávají osobní hygienu a přestávají se angažovat v mezilidských vztazích, což může vést až k úplné izolaci před nástupem bludů, paranoii, či halucinací.
Co odlišuje negativní příznaky schizofrenie od deprese je to, že pacienti ztrácejí schopnost vyjádřit své pocity – ať už pozitivní, nebo negativní. Na rozdíl od deprese není nálada trvale špatná, či beznadějná, ale „neutrální“, nelze cítit či vyjádřit radost, smutek či jiné emoce. Člověk například nereaguje ani na extrémně emočně vypjaté situace, například na úmrtí blízké osoby.
Vyskytnout se může i paradoxní smích – v situacích, kdy se očekává projev smutku, může mít pacient neodolatelné nutkání se smát, například na pohřbu.
Další příznaky schizofrenie
Nespecifikovanou kategorií (nelze zařadit ani pod pozitivní ani pod negativní příznaky) jsou poruchy řeči a hybnosti. Stává se, že pacienti ztratí schopnost komunikovat a vyjadřují se v nekonečných smyčkách slov, rýmech, či vytvářejí úplně nová slova. V některých případech se stává, že schizofrenik nedokáže vyplodit nic jiného než „slovní salát“, shluk náhodných slov poskládaných do věty.
Co se týče poruch hybnosti, pacienti často setrvávají v bizarních pozicích celé hodiny, bez možnosti ovládat vlastní svaly a pohnout se. Může dojít až k poškození kostí a svalů, a jedná se o velmi bolestivé příznaky, kde často nelze změnit pozici i přes silnou bolest a křeče.
Příčiny schizofrenie
Příčiny nejsou dosud zcela známé, pravděpodobně hraje roli dědičnost (o 20 % větší pravděpodobnost propuknutí nemoci je, pokud chorobou trpí jeden z rodičů, u sourozenců je pravděpodobnost ještě vyšší). Roli může hrát nadbytek či disfunkce dopaminových receptorů. Větší pravděpodobnost vypuknutí schizofrenie je při užívání návykových či psychotropních látek, a při silném stresu. U žen často schizofrenii spouští porod dítěte – některé extrémní formy „laktační psychózy“ jsou ve skutečnosti projevem schizofrenie.
Závěrem
Schizofrenici mohou být nebezpeční sobě i svému okolí. Známé jsou příznaky schizofreniků, kteří zdánlivě z neznámých příčin útočí na okolí. Ne všichni schizofrenici jsou ale agresivní – značná část je díky paranoie „jen“ více náchylná naletět podvodníkům. Mohou mít také sebedestrukční sklony. Proto je nutné při vypuknutí příznaků vyhledat lékařskou pomoc (zvláště prvotní negativní příznaky jsou často vykládány jako lenost). V současné době se používají antipsychotika, která sice neléčí schizofrenii zcela, ale pomáhají s mírněním jejich příznaků. Příslibem do budoucna je možná souvislost výskytu schizofrenie a dopaminových receptorů – mohlo by být možné pak schizofrenii vyléčit zcela.
Zdroje:
Mayo Clinic: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/schizophrenia/symptoms-causes/syc-20354443
National Institute for Mental Health: https://www.nimh.nih.gov/health/topics/schizophrenia
Psychiatry.com: https://www.psychiatry.org/patients-families/schizophrenia/what-is-schizophrenia
