Článek
Jesle jsou totiž příšerná instituce, vězení pro nebohá batolata, v těch horších případech dokonce kojence. V jeslích pracují zlé čarodějnice převlečeny za zdravotní sestry nebo tety, které každé tři hodiny zaklepou na kovové mříže postýlky a mezi šprušlemi dítěti podají láhev s jedem (čti umělým mlékem). V lepších, cenově nedostupných institucích, možná, MOŽNÁ vyvezou děti v kočárech na procházku nebo je zamknou na zahradě do jak jinak než kovové ohrádky.
Proto není divu, že se jesle v bublině matek na rodičovské dovolené netěší příliš velké oblibě a ženy střední třídy na takové kacířství ani v nejmenším nepomýšlejí.
Pár mýtů o jeslích:
- „Dát dítě do jeslí se mi nevyplatí, protože to, co vydělám, zaplatím za jesle.“ Nevím, možná. Já budu mluvit za Ostravu, město smogu a oceli, stejně tak jako Beats for love a prvního placení kartou v MHD. Spousta jeslí je určitým dílem dotováno z evropských dotací, tudíž určitě za ně zaplatíte méně, než vyděláte. A to vám ani nebudu motat hlavu Dětskými skupinami zřízenými Ministerstvem komunismu nejspíš, protože ty jsou zadarmo úplně. Wow.
- „V jeslích není nikdy místo.“ No, kdyby tomuto předsudku uvěřil každý, míst by bylo nejspíš dost. V jeslích samozřejmě místa jsou. Třeba ne hned a třeba zrovna ne v těch nejlevnějších, ale pořád mi to přijde lepší, než hledat zubaře. Opět - hovořím za Ostravu, město ideálních matek, které neodkládají své děti.
- „Dítě do 10 let má být pouze s matkou.“ Dobrá, tak většinou se říká do tří. Chápu, já této Matějčkovské masáži taky uvěřila, naštěstí tedy jenom částečně, jinak bych nechodila já pro děti do jeslí, ale ony pro mě do léčebny a braly by si mě na víkendy. Samozřejmě dítě od dítěte, ale dva tři dny, případně dopoledne v týdnu dejme tomu od dvou let ještě nikoho nezabily. Mimochodem pokud máte na svoje dítě nervy (a nelžete mi, že ne, protože kolem toho druhého roku snad každé dítě začne být mírně nesnesitelné, když je s námi v celodenním kontaktu), tak jesle ještě posilní váš vztah, protože budete mít šanci se na malého sígříka taky trochu těšit.
- „Jesle dítě negativně psychicky poznamenají.“ Jo, tak pokud se to vede jak v Irských prádelnách nebo Kolonii Dignidad (NIKDY se na ty filmy nedívejte), tak to potom jo, to můžete rovnou hledat i psychologa, těch je totiž taky málo a taky se nedoplatíte, ale v klasických jeslích s dobrým personálem by vám dítě zničit neměli. Alespoň mně nezničili. Opět, nebavíme se o tom, že roční děcko trpící separační úzkostí strčíte do jeslí od 7 do 7. Ostatně tady nejsme na kapitalistickém západě, takhle dlouho ani jesle otevřeno nemají, buďte v klidu. S rozumem a citem, jak by doporučila Austenová.
Zkrátka. Jesle prošly velkým vývojem. Peníze, které jsme utratili za jesle, považujeme s mužem za jednu z nejlepších investic do jednak našeho psychického zdraví a jednak sociálního, osobnostního, motorického a kdovídajkéhodalšího rozvoje našich dětí. Jo, a to se ani nebavíme, že vám stejně ještě něco vrátí na daních. Zkrátka my jsme za jesle. Pár dní v týdnu, na pohodu. Chápu, když někdo ne, každý rodič a každé dítě mají právo na své rozhodnutí, ale nerada poslouchám antijeslařskou propagandu založenou na černobílých dokumentech z 60. let.
