Článek
Možná, že někteří mí zralejší čtenáři ještě vyrostli v době, která je dokázala zocelit, ale tipla bych, že většina z nás se v dětství setkala a možná dodnes setkává s následujícími větami a situacemi.
Když dospělí rozhodují za děti
- Obleč se, bude ti zima.
- Vezmi si šálu, nastydneš!
- Nemůžeš jít ven bez čepice!
- Vezmi si papuče, zima jde od noh.
- Utíkej si pro svetr, máš studené ruce.
- Obleč se, mně je z tebe úplně zima!
To se nebavíme o topení v koupelně při koupání novorozence, o nestydatém navlékání patnácti vrstev, když jde dítě bruslit, sáňkovat nebo lyžovat, protože je přece zima. To, že se dítě bude hýbat, se často v potaz nebralo. Nebo o pyžamech s dlouhým rukávem a ponožkách v létě.
Dítěti je menší zima než nám
Těžko se tomu věří, ale věda je věda a výzkumy jsou výzkumy. Když už tedy nevěříme dětem, které nám zarytě „lžou“ do obličeje, že je jim teplo, měli bychom věřit aspoň těm vědcům.
Dítě se rodí mnohem vybavenější, než si myslíme. Má mnohem lepší termoregulaci, částečně i kvůli hnědému tuku, který mu my, neotužilí dospělí, našimi rozhodnutími ohledně oblékání skoro celý odbouráme. Proto to s oblékáním prosím pěkně zas tak nepřehánějme.
Jak přirozeně otužovat děti?
- Nenavlékat je. Jak se říká, ležícímu dítěti stačí jedna vrstva navíc, než nám. Chodící dítě oblékáme stejně jako nás, pokud si stěžuje na horko, tak i méně. Protože je dost možné, že ze sebe na procházce vydá o dost více energie než my.
- Nechat je bosky. Doma, na zahradě. Prostě proč ne? Děti schopné komunikovat si dokážou říct, že je jim zima na nohy, nejsme na osmitisícovce, prsty jim neomrznou a neupadnou.
- Nepřetápět v koupelně. Lidské tělo je zázračné, děti tu teplou koupel a následně "studenou" pokojovou teplotu zvládnout. A když ne, tak se aspoň rychleji oblečou. Ale pokud si nestěžují, klidně je nechme chvilku pobíhat nahaté.
- Seznamovat je s vlažnou/studenou vodou. Když začneme z legrace při koupání nebo sprchování dítě otužovat vlažnou, a pokud se jim to líbí, tak i studenou vodou, podporujeme jejich termoregulaci a imunitu.
- Nepřetápět. Kdo je zvyklý na 24 °C, tak se zhrozí, ale ideální teplota v domácnosti s malými dětmi je 20-22 °C. Pokud máte studené podlahy, pořiďte kusové koberce. Děti tuto teplotu zvládají úplně s přehledem. Mám odzkoušeno.
- Na noc ztlumit topení. Nejlépe na 18-19 °C. Pod peřinou je teplo, navíc už při takovéto teplotě dochází k aktivaci hnědého tuku, což chceme.
Ale co když bude nemocný?
Je možné, že moje poskrovnu oblečené dítě bude nemocné? Ano, je. Existuje také šance, že moje nadoblečené dítě bude nemocné. Děti prostě občas bývají nemocné. Což ale nemusí být tak nutně na škodu. Český přístup k rýmečkám a kašlíkům je v celosvětovém měřítku velmi výjimečný, řekla bych až mimořádný. Zatímco holandské, anglické a belgické děti vesele fungují ve školkách a jeslích s nudlí u nosu, ty české jsou pro jistotu dva týdny doma. Protože organismus se musí plně zregenerovat. Tohle bude zavánět trochu kacířsky, nicméně nechat malé děti promořit běžnými respiračními nemocemi může jejich imunitu spíše nakopnout než úplně zničit.
Výzva na závěr
Takže pokud je naše dítě otužilejší, nezoufejme a nesnažme se z něho udělat stejně zimomřivého jedince jako jsme my. Já sama hledím, když tady v 20,5 °c moje děti fungují v tričkách a bez papučí. A na moje babičkovské osahávání rukou a nohou a otázky „Fakt vám není zima?“ reagují podrážděným „Nee!“. Je čas přestat rychlostí blesku a s katastrofickým výrazem v očích okamžitě nasazovat každou sundanou batolecí ponožku. Těžká doba si žádá odvážné činy. To dáme.
