Článek
Čísla, která mluví za vše
V Evropské unii se vzdělávání účastní pouhých 5,6 % lidí ve věku 50–64 let. U osob nad 65 let je tato míra ještě výrazně nižší. Představte si to: z dvaceti seniorů se jen jeden aktivně vzdělává. Přitom žijeme v době, kdy průměrná délka života neustále roste a důchod může trvat třicet i více let. Třicet let bez intelektuální stimulace, bez nových podnětů, bez pocitu smysluplnosti?
To není jen problém jednotlivců. Je to problém nás všech.
Když mozek zůstává v kondici
Možná vás překvapí, že vzdělávání v pozdějším věku má prokazatelný ochranný účinek na mozek. Rozsáhlá americká studie s více než 12 000 účastníky zjistila něco pozoruhodného: senioři, kteří se pravidelně vzdělávali, vykazovali kognitivní funkce odpovídající lidem o šest let mladším. Šest let. To není málo.
Kognitivní rezerva, tedy schopnost mozku odolávat poškození, není dána jednou provždy naším vzděláním v mládí. Můžeme ji posilovat i v 70, 80 či 90 letech. A právě zde se rodí otázka: když víme, že vzdělávání seniorů může oddálit demenci a zachovat kvalitu života, proč do něj neinvestujeme stejně jako do prevence jiných nemocí?
Víc než jen učebnice
„73 % seniorů věří, že učení se novým dovednostem může výrazně zlepšit kvalitu jejich života,“ uvádí výzkum Pew Research Center. A mají pravdu, jen ne vždy tím myslí to, co bychom čekali.
Vzdělávání totiž není jen o tom naučit se cizí jazyk nebo ovládat počítač. Je to především o lidech. Každý čtvrtý senior je sociálně izolován, každý třetí žije sám. Sociální izolace přitom patří mezi nejvýznamnější zdravotní rizika stárnoucí populace. Zvyšuje nemocnost, urychluje kognitivní úpadek a zkracuje život.
Vzdělávací kurzy, workshopy a studijní skupiny vytvářejí prostředí pro setkávání. Tam, kde se lidé učí společně, vznikají přátelství a kde panuje společný zájem, mizí osamělost. Společnost, která má aktivní a sociálně zapojené seniory, je zdravější společností – doslovně i obrazně.
Hledání smyslu po šedesátce
Odchod do důchodu může znamenat ztrátu identity. Po desetiletích práce najednou „nejste nikdo“, nemáte vizitku s titulem a funkcí, nemáte povinnosti, nemáte strukturu dne. Pro mnohé to může být počátek těžké krize.
Vzdělávání nabízí cestu ven. Poskytuje cíle, strukturu a pocit úspěchu. Studie ukazují, že lidé zapojení do celoživotního učení vykazují vyšší míru sebeporozumění, moudrosti a celkové kvality života. Dosahování vzdělávacích cílů (které jsou pro různé cílové skupiny různé), zvyšuje sebevědomí, přesto může být v 70 letech tento pocit stejně cenný jako v 17.
Navíc, senioři, kteří se vzdělávají, častěji zůstávají pracovně aktivní, věnují se dobrovolnictví a přispívají komunitě. To není jen jejich osobní zisk. Je to zisk pro celou společnost.
Proč tedy mlčíme?
Vzdělávací systémy jsou tradičně orientovány na mladší generace. To je pochopitelné, ale je to také krátkozraké. Výzkumy ukazují, že regiony s vyšším podílem starších obyvatel často alokují méně prostředků na vzdělávání. Starší lidé sami v průzkumech častěji preferují investice do zdravotnictví než do školství.
Jenže tady vzniká paradox: investice do vzdělávání seniorů je investice i do jejich zdraví. Je to prevence, která se vyplatí. Jak jednotlivcům, tak systému zdravotní péče i společnosti jako celku.
K tomu se přidávají stereotypy. Ageismus, diskriminace na základě věku, je jeden z posledních společensky akceptovaných předsudků. Věta „na to už jsi moc starý“ by v kontextu pohlaví nebo etnicity vyvolala pobouření. V kontextu věku ji přijímáme jako samozřejmost.
Seniory vzděláváme. Stačí to?
V České republice funguje úspěšná síť Univerzit třetího věku, např. na Univerzitě Karlově evidovali v roce 2023 celkem 6 700 studentů, na Masarykově univerzitě téměř čtyři tisíce seniorů, osmkrát více než v roce 2001. Nejpopulárnějšími obory jsou psychologie, dějiny a zdravotnictví, nově roste zájem o informační technologie.
Právě digitální gramotnost se ukázala jako klíčová zejména už během pandemie COVID-19, kdy senioři s omezenými digitálními dovednostmi čelili dramatické izolaci.
Letošní projekt organizace Pravě teď! o.p.s., zaměřený na rozvoj digitálních kompetencí seniorů, realizoval více než 70 vzdělávacích akcí zaměřených na zvyšování digitálních kompetencí seniorů po celé České republice. Účast přes tisícovky seniorů a skvělá zpětná vazba ukazuje, že poptávka po tomto typu vzdělávání je obrovská, ale nabídka, kterou omezuje nedostatečné financování, stále nestačí.
Investice do budoucnosti
Vzdělávání seniorů není charita. Je to investice s vysokou návratností – do zdraví, do sociální soudržnosti, do aktivní společnosti. A je to také investice do naší vlastní budoucnosti. Protože každý z nás, pokud bude mít to štěstí, se jednou stane seniorem.
Otázka tedy není, zda si můžeme dovolit vzdělávat seniory. Otázka je, zda si můžeme dovolit to nedělat.
Demografické změny jsou nevyhnutelné. Jak na ně odpovíme, je na nás.
***
Autorka: Hana Čepová je spoluzakladatelka organizace Právě teď! o.p.s., která pomáhá zlepšovat kvalitu života stárnoucí populace zejména v Praze, pomocí moderně pojatých aktivizačních programů (pohyb, vzdělávání, budování přátelské podporující komunity)..
