Článek
V severní části Brazílie se nachází ve státě Pará ostrov Marajó, kde vojenská policie nehlídkuje v autech nebo na koních, ale jezdí na asijských vodních buvolech. Místní přezdívají 8. policejní praporu „Buffalo Soldiers“ a jsou na něj náležitě pyšní. Policejní experiment navíc upoutal pozornost lidí z různých částí světa, a proslavil tak Marajó i v zahraničí.
Buvolí hlídky
S nápadem zapojit buvoly do policejní činnosti poprvé přišel vysoce postavený příslušník vojenské policie, major Francisco Nóbrega, kterého napadlo, že právě tato zvířata budou skvělými pomocníky při práci policie v bahnitém terénu ostrova Marajó (portugalsky Ilha de Marajó). Ten totiž leží u ústí Amazonky, a když stoupne hladina řeky, bývá z velké části několik měsíců v roce zaplaven. V rozsáhlých bažinách se pak dá jen velmi obtížně pohybovat, všude číhá velké nebezpečí v podobě jedovatých hadů. Vodní buvoli si ale poradí jak s bahnem, tak s hady. Výborně proplouvají bažinami a mají tak tlustou kůži, že ji hadi neprokousnou.
Na základě toho vznikla v 90. letech první policejní buvolí jednotka. Zpočátku hlídkovala v malém ostrovním městečku Soure, kde tehdy žilo kolem 20 000 obyvatel. Vedle policejní stanice byla postavena ohrada s deseti buvoly. Strážci zákona zpočátku vyráželi zejména k občasným barovým rvačkám a jejich úkolem rovněž bylo dohlížet v Soure na pořádek v ulicích. Nutno dodat, že u místních lidí policejní hlídky na buvolech vzbuzují od samého počátku patřičný respekt a výrazným způsobem přispívají ke zlepšení bezpečnostní situace v městě a jeho okolí.
Ze Soure se policejní experiment postupně rozšířil i do dalších částí ostrova Marajó. V průběhu let se „Buffalo Soldiers“ navíc také zaměřili na pronásledování podezřelých z trestných činů, kteří často prchají hluboko do divočiny. Jedná se především o pašeráky drog a další nebezpečné zločince. Zdejší policisté a úředníci si práci s těmito majestátními zvířaty velmi pochvalují. Podle nich se díky širokým kopytům relativně dobře pohybují v bahně a výborně snáší i zdejší tropické podnebí.
Vodní buvoli jsou pozoruhodní plavci, lepší než psi a obratnější než koně, pokud jde o pohyb v bahně. Zvíře je také učenlivé, což mu usnadňuje kontakt s lidmi.
Jak se buvoli z Asie ocitli v Brazílii?
Možná si kladete otázku, kde se vzali asijští vodní buvoli v Brazílii. Tento druh živočicha má totiž svůj původní domov v Indii a jihovýchodní Asii. Jak se tito buvoli před mnoha lety ocitli až na Marajó, zůstává doposud zahaleno rouškou tajemství. Existuje však několik hypotéz, jak se tato mohutná zvířata dostala na ostrov. Jedna z místních legend vypráví, že buvoli původně pocházeli z rýžových polí ve Francouzské Indočíně a po ztroskotání lodi směřující do Francouzské Guyany se vyplavili na tomto území.
Další historka tvrdí, že sem buvoli připlavali spolu s vězni, kteří utekli z trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně. K útěku prý chytře použili právě buvoly, kteří jsou mimo jiné skvělými plavci. Traduje se, že s pomocí buvolů uprchlíci táhli provizorně vyrobené čluny a dostali se tak až k mangrovovým porostům na Marajó. Tam se buvoli i vězni rozutekli za svobodou. Objevuje se také tvrzení, že tito buvoli sem byli ve skutečnosti dovezeni z Afriky ve 30. letech 20. století, aby zde byli chováni kvůli vysoké produkci mléka a masa.
Skvělí pomocníci někdy končí i na talíři
Ať už se tehdy stalo cokoliv, buvoli dnes tvoří běžnou součást života místních obyvatel. Během let se úspěšně rozmnožili natolik, že jich je na ostrově o rozloze velikosti Švýcarska přibližně 450 000. Ostrované z měst i vesnic je využívají k vyvážení odpadků, chovají je jako hospodářská zvířata na svých farmách, používají je k tahání povozů nebo s nimi závodí na festivalech.
Pokud je řeč o buvolech, nesmíme zapomenout ani místní gastronomii, v níž má jejich maso a mléko své nezastupitelné místo. Zdejší obyvatelé si pochutnávají například na vyhlášených buvolích steacích nebo tučné aromatické mozzarelle. K těmto účelům se na Marajó chová především plemeno zvané murrah, které se vyznačuje vysokou dojivostí a také výbornou kvalitou i chutí masa.
Obyvatelé ostrova Marajó tvrdí, že neplýtvají žádnou částí tohoto zvířete. Ze sušených buvolích penisů se vyrábí v místní koželužně jezdecké biče, z jejich šourků pak například peněženky. Dále se zpracovává také buvolí kůže na boty, pásky, oděvy nebo tašky či kabelky. Rohy těchto zvířat se používají třeba pro výrobu rukojetí nožů, využití najdou dále také kopyta nebo uši.
Slavnostní přehlídka
Každý rok se 7. září u příležitosti dne připomínajícího vyhlášení nezávislosti Brazílie na Portugalsku účastní příslušníci 8. praporu spolu se svými buvoly slavnostní přehlídky, která se koná v Belému, hlavním a zároveň i největším městě státu Pará. Brazilští strážci zákona z Marajó jsou na své čtyřnohé pomocníky patřičně hrdí a považují je za dnes již neodmyslitelnou součást své identity. Sociologové pak upozorňují na skutečnost, že buvolí policejní hlídky přitahují také pozornost v zahraničí. Místní „slavní“ buvoli se stali vyhledávanou turistickou atrakcí, která láká cestovatele, kterých do této oblasti rok od roku přijíždí stále více.
Poznámka autora: Název „vodní buvol“ je běžně používán pro buvola domácího (Bubalus arnee f. bubalis), což je domestikovaná forma buvola arni (Bubalus arnee).
Zdroje: nytimes.com, nypost.com, timesofindia.com, biolib.cz, wsj.com, bbc.co.uk
