Hitlerovy děti: Zvrácené plození čistých Árijců na zámku Veltrusy

Zámek ve Veltrusích ležící ve Středočeském kraji má své temné tajemství spjaté se zvráceným nacistickým projektem Lebensborn. Během druhé světové války se zámek přeměnil v místo, kde měli být zplozeni pokračovatelé čisté árijské rasy.

Tento v mnoha směrech zrůdný program, jehož náplní a smyslem mělo být zajistit nacistické Třetí říši dostatek jedinců „čisté rasy“, tedy modrookých blondýnek a blondýnů, založil Heinrich Himmler 12. prosince 1935. Děti z nacistických „množíren“ měly zaplnit místa po vyhlazení či odsunu původních obyvatel, tj. Slovanů, ale i Židů a dalších etnických skupin. Byly za tímto účelem vychovávány ve speciálních zařízeních, sirotčincích nebo dány k adopci do náhradních rodin, zejména příslušníků jednotek SS.

Samotný proces plození probíhal za jasně daných pravidel, v předem připravených zařízeních, sloužících výhradně k tomuto účelu. Anonymní rozmnožování pod dozorem a na povel považovali mladí příslušníci a členky NSDAP za naprostou samozřejmost, čestnou povinnost a také za službu své vlasti. Mladé nacistické ženy vybírané převážně z řad Svazu německých dívek musely splňovat přísně stanovená kritéria. Pod dohledem se zde organizovaně setkávaly s vybranými mladými příslušníky jednotek SS, kteří byli takto odměněni za zásluhy při plnění vojenské služby. Páry společně strávily několik dní a nocí, během nichž usilovně plnily své poslání, jímž bylo zplození potomka čisté rasy. Muži poté, co splnili svůj úkol, museli zařízení opustit.

Každá žena, která otěhotněla, odjela domů a posléze porodila ve vybrané porodnici Lebensbornu. Po porodu jí bylo novorozeně okamžitě odebráno a stalo se „majetkem říše“. Ženy následně odcházely zpátky do svých domovů a své děti již nikdy více nespatřily. Lebensborn se též zabýval odebíráním dětí vhodných pro germanizaci přímo z rodin. Odebrané děti putovaly na převýchovu přímo do Německa. Všechny tyto děti byly souhrnně označovány jako takzvané „Hitlerovy děti“. Nikdo se už dále nezabýval otřesnými psychickými následky u takto narozených dětí, vyrůstajících v náhradních rodinách nebo v sirotčincích.

Během druhé světové války byli majiteli zámku Veltrusy manželé Karel Chotek a Livie Chotková, kteří trvale žili na zámku Velké Březno nedaleko od Ústí nad Labem. Hrabě Karel Chotek však pravidelně do Veltrus dojížděl, aby vždy zkontroloval rodinný majetek. V roce 1942 uvalil protektorátní Pozemkový úřad na veltruské panství nucenou správu pod záminkou, že hrabě Karel Chotek špatně hospodařil.

Správcem panství se stal baron von Hartrott, který si nechal v rámci říšské pracovní služby na práce v zemědělství nejprve přidělit šestnáct mladých německých žen. Jelikož byl projekt Lebensborn přísně tajný, není zcela jasné, jak následně došlo k tomu, že se zámek stal jedním z míst, kde byl realizován tento utajovaný projekt. Lebensborn probíhal na zámku Veltrusy od roku 1943 a ukončen byl na přelomu let 1944-1945, kdy náhle ze zámku zmizeli všichni němečtí zaměstnanci i veškeré vybavení spojené s tímto projektem.

Jak takové řízené plození čistokrevných Árijců probíhalo v praxi? Zámek Veltrusy obývaly modrooké plavovlásky ve věku od 18 do 25 let. Nosily stejnokroje Svazu německých dívek a na pažích měly pásky s hákovým křížem. Pokaždé se jednalo o skupinu asi třiceti děvčat, která na procházky rozsáhlým parkem vodily statné německé dozorkyně. Přírodní park obklopující zámek byl v té době pro veřejnost uzavřen. Dívky se na zámku Veltrusy zdržely vždy jen několik dnů, případně týdnů a hned je vystřídala další „čerstvá“ várka mladých, ke všemu svolných dobrovolnic.

Za dívkami přijížděli vybraní příslušníci jednotek SS za jediným účelem, přivést je do jiného stavu. Každému muži byla přidělena partnerka, se kterou pak „plnil úkol“ v jednom z pokojů v postranních křídlech zámku. Pro zpříjemnění pobytu bylo pro účastníky programu zajištěno dobré jídlo a pití, hudba, zkrátka vše, aby vznikla ta správná atmosféra pro následné sexuální hrátky.

Na ty bylo vyčleněno pouze několik dní, poté muži odjeli, ale děvčata ještě nějakou dobu na zámku pobývala. Někdy se stávalo, že je pak příležitostně navštěvovali důstojníci z německé posádky Wehrmachtu v Kralupech, dále baron von Kleist se svou chotí ze dvora v Dědibabech, případně další členové NSDAP z Dolního Povltaví. O účelech jejich návštěv můžeme jen spekulovat. Možná chtěli děvčata před odjezdem z Veltrus jen rozptýlit, ale kdo ví, co vše se na zámku tehdy odehrávalo.

Existují totiž i svědectví, která naznačují, že vždy nemuselo jít jen o dobrovolné aktivity. Paní Marie Škodová prý kastelánovi veltruského zámku Pavlu Eclerovi vyprávěla svůj zážitek z dob, kdy za války bydlela u rodičů v bývalém zámeckém špejcharu. „Jednou jsem viděla, jak stály německé holky na nádvoří - před křídlem, kde spaly služky - s těmi svými vedoucími. Jedna z vedoucích měla malý košíček, ze kterého tahala čísla. Vojáci stáli naproti v řadě a ten, který měl vytažené číslo, šel k holce, co měla stejné číslo, a ta holka s ním šla dovnitř. Jedna z těch holek nechtěla jít, křičela a upadla a dva vojáci ji vzali za ruce a za nohy a odnesli ji do chodby směrem ke kuchyni. Ona celou dobu ječela,“ měla mu sdělit.

Projekt Lebensborn se rozpadl na konci druhé světové války. V zařízeních Lebensbornu se narodily tisíce dětí, dalších přibližně 200 000 dětí bylo pak do Německa zavlečeno z obsazených území. Pouze malá část z nich se vrátila do svých domovů. Je proto výsměchem spravedlnosti, že Norimberský soud zprostil všechny obžalované v projektu Lebensborn viny…

Zdroje: veltrusy.net, nasregion.cz, zamek-veltrusy.cz, denik.cz, novinky.cz, Wikipedia