Článek
V podvečer 14. listopadu 1960 došlo na trati vedoucí z Pardubic do Hradce Králové k největšímu vlakovému neštěstí v Československu. Tenkrát se poblíž železniční stanice Stéblová v husté mlze čelně srazil osobní vlak 608 s dvanácti vozy jedoucí z Liberce do Pardubic tažený parní lokomotivou s motorovým osobním vlakem 653 se čtyřmi osobními vozy směřujícím z Pardubic do Hradce Králové. Tragická nehoda si vyžádala 118 lidských životů a bylo při ní zraněno 110 lidí.
Proč došlo k tragické havárii?
V osudný podvečer byla tou dobou již tma a k tomu krajinu v okolí Stéblové zahalila hustá mlha, viditelnost nebyla ani 50 metrů. Osobní vlak 608 z Liberce tažený parní lokomotivou přijel do stanice Stéblová krátce před tři čtvrtě na šest večer. Jako obvykle zde měl zastavit a počkat až po jednokolejné trati ze směru od Pardubic přijede motorový vlak 653. Souhrou nešťastných okolností a trestuhodných pochybení však tentokrát vlak 608 vyjel ze Stéblové dříve.
Bohuslav Škoda, předseda společnosti Železniční výtopna Jaroměř shrnul podstatu toho, co stálo za nejhroznějším železničním neštěstím na našem území takto: „Bohužel stala se tragická chyba, že vlakvedoucí vlaku s parní lokomotivou údajně uviděl záblesk zeleného světla, což znamenalo návěs odjezd, a vypravil vlak ke strojvedoucímu. Protože se ani neviděli přes tu mlhu, tak to probíhalo jen slovně, že mu jen zakřičel, že dává odjezd. A strojvedoucí si nic neověřil, rozjel se s tím parním vlakem, nevšiml si, že na odjezdovém návěstidle má návěst stůj, nevšiml si, že výhybka, přes kterou přejíždějí, není ani postavena pro jejich směr, takže ji rozbili. A vyrazili na trať proti protijedoucímu osobnímu vlaku a už nebyla síla, která by ten vlak zastavila.“
A co se dělo dál? Vlak 608 pomalu nabíral rychlost. Z nádražního domku vyběhl výpravčí a snažil se ho marně pomocí píšťalky a světelných signálů zastavit. Starší průvodčí, jehož úkolem bylo sledovat návěsti ze stanice právě kontroloval cestujícím jízdenky a ničeho si nevšiml. V kabině lokomotivy byl velký hluk a posádka píšťalku rovněž neslyšela. Za rozjetým vlakem se také vydal na kole výhybkář, ale nepodařilo se mu vlak dohnat. Zbývala poslední možnost, jak zamezit srážce vlaků. Výpravčí ještě volal obsluze závor mezi Stéblovou a Semtínem a chtěl požádat o zastavení motoráku 653, ale vlak projel stanovištěm dříve, než strážník tratě stačil telefon zvednout. Poslední naděje se rozplynula a srážce se již nedalo nijak zabránit.
V okamžiku, kdy se k sobě vlaky přiblížily asi na 80 metrů, došlo strojvedoucím obou vlaků, že dojde ke katastrofě. Na poslední chvíli se pokoušeli snížit rychlost, ale na záchranu bylo již pozdě. Kolem 17:43 (některé zdroje uvádí i časový údaj 17:42 nebo 17:44) se ozvala obrovská rána a došlo ke srážce souprav jedoucích rychlostí kolem šedesáti kilometrů za hodinu. Ke střetu vlaků došlo ve vzdálenosti přibližně kilometr a půl za Stéblovou a náraz byl tak silný, že ránu bylo slyšet v okolí jednoho kilometru od srážky. V okamžiku devastujícího nárazu byli uvnitř obou vlaků těžce zranění lidé.
Parní lokomotiva vlaku 608 zůstala stát na kolejích, stejně jako za ní stojící velmi poničený poštovní vůz. Druhý nákladní vůz se totiž vzpříčil a sešrotoval ho. Třetí vůz, kde byli cestující byl téměř zničen čtvrtým služebním vozem. Do čtvrtého vozu narazil pátý osobní vůz a zbývajících sedm osobních vozů naštěstí vyvázlo ze srážky bez většího poškození. Vlak 608 na tom byl podstatně lépe díky tomu, že měl těžkou lokomotivu, která čelní náraz „ustála“. Většina lidi z tohoto vlaku přežila a část z nich se pak snažila pomáhat během záchranných prací.
Plně obsazený motorák, který ještě nějakou dobu tlačil soupravu před sebou, dopadl podstatně hůř a čelní střet s těžkou parní lokomotivou vozy ze dřeva téměř zdemoloval. První motorový vůz byl po nárazu zvednutý do výšky a zůstal opřený o čelo parní lokomotivy, zároveň u něj došlo k proražení palivové nádrže, ze které se řinula nafta. Strojvedoucí motoráku po nárazu ihned zemřel. První osobní vůz motoráku se zastavil o bok parní lokomotivy a další tři osobní vozy byly nárazem zcela zničeny a později nebylo ani možné určit jejich pořadí. Poslední zadní motorový vůz se odpojil a stál na kolejích. Cestující v motorovém vlaku utrpěli vážná zranění, někteří měli amputované dolní končetiny. Zdemolované vozy se tak pro ně staly smrtící pastí.
Strojová četa vlaku 608, která srážku přežila, se obávala výbuchu přetopeného kotle lokomotivy, a tak vysypala z topeniště žhavé uhlí, čímž zpečetila osud řady přeživších, kteří zaklínění v troskách čekali na záchranu. Od rozžhaveného uhlí se vznítila nafta vytékající z motoráku. Vypuklo ohnivé peklo, plameny šlehaly až do výšky čtyř metrů a místo nehody zahalil dusivý kouř. Většinu lidí, kteří srážku přežili, ale nepodařilo se jim dostat ven, tak čekala děsivá smrt v plamenech. Cestující, co měli štěstí a povedlo se jim z trosek vozů vylézt, se v šoku rozutekli po celém okolí.
Boj o lidské životy
Na místě tragédie zasahovaly všechny záchranné složky a na pomoc přispěchali i obyvatelé Stéblové. Rozsah nehody byl tak velký, že byli na pomoc přivoláni i vojáci z vojenských útvarů v okolí. Desítky zdravotníků z Pardubic a Hradce Králové dorazily na místo srážky kolem 18. hodiny. Po poskytnutí první pomoci byli zranění sanitkami, vojáky i osobními vozidly lidí, kteří přispěchali na pomoc odváženi do nemocnic v okolí. Ve zdravotnických zařízeních v Pardubicích a v Hradci Králové bojovali lékaři o životy těžce zraněných, kterých bylo tolik, že někteří leželi i na chodbách. Řada z nich utrpěla také těžké popáleniny. Velkou část přeživších se z trosek podařilo vyprostit do 20. hodiny.
Při vlakovém neštěstí u Stéblové přišlo o život celkem 118 lidí a 110 lidí bylo těžce zraněno. Některé oběti byly natolik znetvořené, že se je ani nepodařilo identifikovat. Těla tří obětí se v troskách vlaků vůbec nenašla. Úředníci z ministerstva dopravy se později vypravili navštívit některé zraněné cestující v nemocnicích. Každému z nich pak předali 800 Kčs jako bolestné a k tomu mu navrch ještě přidali dva pomeranče. Všichni pozůstalí a přeživší obdrželi později odškodnění od státu. Následky nehody odklidila těžká technika a první osobní vlak po „trati smrti“ projel již další den po neštěstí 15. listopadu ve 12.30.
Vyšetřování a „záhadné“ zelené světlo
Jakmile skončily záchranné práce, rozběhlo se ještě v noci po nehodě vyšetřování, kterého se ujala vládní vyšetřovací komise. Ta měla za úkol co nejrychleji vyšetřit nehodu a najít její viníky. Nikdy se ale nepodařilo zcela objasnit, co přesně se ve skutečnosti v onen listopadový mlhavý podvečer ve Stéblové odehrálo. Starší průvodčí se během výslechů hájil tím, že v husté mlze uviděl zelené světlo a domníval se, že jde o signál od výpravčího, kterým dává soupravě povolení k odjezdu. Výpravčí tou dobou ale nebyl vůbec na nástupišti, ale v dopravní kanceláři.
Starší průvodčí zahlásil mladšímu průvodčímu: „Hotovo, jedeme.“ Následně zamával baterkou. Mladší průvodčí předal signál k odjezdu dále lokomotivě a návěst převzal taktéž vlakvedoucí ve služebním voze. Všichni si tedy předali si mezi sebou pouze ústně signál „odjezd“ a žádný z nich si situaci dále nijak neověřoval. Strojvedoucí se tak na základě pokynu, který dostal, s vlakem rozjel. Vyšetřování odhalilo, že se poté posádka vlaku 608 dopustila celé řady dalších závažných porušení předpisů, které vyústily v tragédii. Strojvedoucí bez povšimnutí minul návěstidlo, které svítilo červeně a nezaznamenal ani, že má výhybku nastavenou pro opačný směr. Parní lokomotiva ji snadno rozřízla a vlak 608 zamířil naproti osobnímu motorovému vlaku plnému lidí.
Jak se ukázalo během vyšetřování, zelené světlo neviděl kromě staršího průvodčího nikdo další z členů posádky vlaku 608. Někteří cestující ale naopak uvedli, že zelené světlo v mlze prý spatřili. Jejich výpovědi však nebyly dostatečně průkazné, jelikož to nedokázali říci s jistotou. Kromě pochybení a selhání posádky vlaku 608 se v onen smutný den bohužel sešlo najednou i mnoho „malých“ náhod, které vyústily v obrovské neštěstí. Nikdo například nezaslechl píšťalku výpravčího, když se snažil vlak zastavit, v návěstidle poblikával kahan, jehož světlo bylo v husté mlze sotva vidět…
Na základě zprávy vyšetřovací komise z 30. listopadu 1960 byli nakonec obžalováni členové posádky vlaku 608. Krajský soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že jsou viníky katastrofy a v únoru 1961 většinu z nich odsoudil k několikaletým trestům odnětí svobody a zároveň jim uložil zákaz výkonu povolání na několik let.
Stejně jako u jiných podobných neštěstí, která se u nás stala v období socialismu, média o tragédii u Stéblové tehdy informovala velmi stručně. Dne 16. listopadu 1960 se na titulní straně v Rudém právu objevila krátká zpráva, která věcně shrnula počet obětí a jmenovala přední politiky, kteří se přijeli podívat na místo nehody a také informovala veřejnost o zřízení vládní vyšetřovací komise.
Kolem vlakového neštěstí se mezi lidmi, kteří měli jen kusé informace, vyrojily nejrůznější hypotézy, spekulace a fámy. Za viníka nehody byl neprávem označován výpravčí, počty mrtvých byly nadhodnocovány a rozsah nehody neúměrně zveličován. Mluvilo se také o tom, že mrtví a zranění byli údajně okrádáni o cennosti. Ostatně i v současné době po dlouhých 63 letech tato strašlivá havárie stále budí pozornost a jitří emoce.
Místo, kde k tragédii došlo, kdysi připomínal kříž, který byl později přemístěn o několik desítek metrů dále. Během času ale zchátral, a tak byl v roce 2000 nahrazen nenápadnou pamětní deskou. Mimochodem vlaky se ve Stéblové kříží dodnes a také tam na sebe čekají. Po této tragédii byla na jednokolejném úseku mezi Stéblovou a Rosicemi nad Labem během let postupně přijata celá řada přísných bezpečnostních opatření. Přesto u Stéblové došlo v únoru roku 2003 k další nehodě. Srazil se zde osobní vlak s nákladním v místě, kde se kříží koleje. Naštěstí se tentokrát srážka souprav obešla bez následků.
Děsivá nehoda u Stéblové z 14. listopadu 1960 bolestně poznamenala stovky lidských osudů a navždy se černým písmem zapsala do historie železniční dopravy u nás.
Zdroje: irozhlas.cz, cd.cz, pozary.cz, novinky.cz, youtube.com, bbc.co.uk, Wikipedia
