Článek
Každý rok podstupují dívky z etnické skupiny Krobo, která žije na východě Ghany, posvátný obřad zvaný Dipo, v jehož průběhu jsou uvedeny do dospělosti. Podle dávné tradice musí být všechny účastnice rituálu panny. Ceremoniál se skládá z několika praktik včetně zkoušky panenství během sezení na „posvátném kameni“ a vrcholí pochodem polonahých dívek, které předvádějí svá ňadra obyvatelům komunity. Na jedné straně je tento tradiční zvyk velmi populární u místních obyvatel i turistů, na straně druhé se Dipo v současné době stále častěji stává i terčem kritiky kvůli porušování lidských práv.
Význam a historie
Kořeny Dipo sahají hluboko do historie etnika Krobo. Smyslem přechodového rituálu bylo od samého počátku „zrození ženy Krobo“. Každá dívka se proto musela povinně předem připravit na život dospělé ženy, plnění manželských povinností a péči o děti, a tak samotnému slavnostnímu zasvěcení v minulosti předcházely celé měsíce výuky. Jakmile dívka dostala první menstruaci, byla nucena na několik měsíců opustit svou komunitu a měla povinnost pobývat ve speciálním táboře, kde se pod vedením starších žen účastnila různých očistných rituálů, učila se starat se o domácnost, vařit, tančit, pečovat o zdraví, ale především se připravovala na svou budoucí roli manželky a matky.
Každá účastnice „školení“ se také seznámila se zásadami společenského chování dospělých a v neposlední řadě prošla rovněž testem panenství, které je ve zdejší kultuře před svatbou u dívek považováno za nezbytnost. Ačkoliv se v průběhu let podoba rituálu postupně měnila a s ohledem na vnější vlivy se i v mnohém přizpůsobovala moderní době, jeho podstata a základní prvky se však dochovaly dodnes. Nadále jde o významnou událost v životě místních dívek a jejich rodin, která je zejména oslavou ženství a plodnosti.
Nová doba přinesla změny
Termín konání tradičního obřadu Dipo se řídí lunárním kalendářem a obvykle připadá na měsíc duben. Rituál probíhá současně na několika místech v regionu Krobo, především ve městech Manya Klo a Krobo Odumase a jeho průběh se v každé lokalitě může do jisté míry lišit. Účastní se ho zejména dívky, které již dosáhly pohlavní zralosti a jsou připravené na manželství. V posledních letech ale dochází k nežádoucímu trendu, prudkému snižování věku děvčat.
Oproti dřívější době do něj rodiče přihlašují stále mladší dívky, a tak není výjimkou, když rituál podstupují třeba i sotva dvouleté dívenky. Za touto praxí podle odborníků stojí především obavy rodičů, aby jejich dcera později neodmítla absolvovat rituál, a tím nezpůsobila rodině ostudu. Ghanská společnost se totiž rychle rozvíjí a mnoho dívek touží po moderním stylu života a tyto zvyky předků považující mimo jiné za ponižující.
Mladé dívky z etnika Krobo
Dalším důvodem snížení věkové hranice pro Dipo je pak dle sociologů skutečnost, že zdejší dívky v současnosti zahajují sexuální život stále častěji ještě před svatbou a čím jsou starší, tím stoupá riziko, že „neprojdou“ testem panenství, což by je v rámci komunity stigmatizovalo. Nízký věk některých účastnic s sebou nese také nebezpečí, že je muži potom mohou vnímat jako pohlavně zralé mladé ženy, přestože se jedná ještě o děti. V důsledku toho potom u nich dochází k předčasnému zahájení sexuálního života a bohužel i k nárůstu počtu příliš mladých rodiček.
K výrazným změnám došlo i v délce proškolení dívek, která se radikálně zkrátila na několik dnů a nyní probíhá v k tomu určených domech Dipo. Dívek se tu ujmou rituální „matky“, které jim mimo jiné dávají i speciální lekce o svádění a také o tom, co vše od nich jejich manželé budou očekávat. Učí je rovněž tradiční tanec Klama. Dle příslušníků etnika Krobo je zkrácení na pouhých několik dní logické, protože zatímco v minulosti neměly dívky přístup k žádnému vzdělání, v současnosti se ve školách naučí celou řadu důležitých věcí, a není tedy nutné si tyto znalosti opakovat. Navíc si žákyně a studentky nemohou dovolit vynechat na celé týdny nebo dokonce měsíce klasickou školní docházku.
V posledních letech se věk účastnic rituálu Dipo dramaticky snižuje. Není výjimkou, když jsou zasvěcovány i malé dívenky.
Když se z dívky stane žena
První den, kdy probíhá přijetí do domu Dipo, se dívky nejprve musí svléknout ze svých šatů, které symbolizují jejich dětství, a rituální matky jim uvážou si v pase kus látky v délce ke kolenům. Horní část těla zůstává zcela odhalena. Čeká je také oholení hlavy, které provádí rovněž rituální matka, jež je po celou dobu obřadem doprovází. Následujícího dne ráno probíhá rituální koupel s bylinami, při níž kněz požádá o požehnání pro dívky. Poté jim omývá nohy čerstvou kozí krví, kterou přinesou rodiče každé dívky, aby zahnal ducha neplodnosti. V následujících dnech pak probíhá výše zmiňovaná výuka.
Po proškolení se všechny frekventantky přesunou do svatyně k posvátnému kameni. Kněžky jim prohlédnou břicho, aby se ujistily, že nejsou těhotné a pak následuje testování nevinnosti. Zkouška probíhá tak, že se dívky celkem sedmkrát postupně vystřídají v sezení na posvátném kameni. Rozhodující přitom je, zda se dívka z kamene dokáže dobře zvednout a postavit, pak je považována za pannu. Pokud se z kamene jen těžko zvedá a je k němu „připoutaná“ jde podle tradice o důkaz, že již není nevinná a čeká ji pak veřejné opovržení, pravděpodobně se nikdy ve své komunitě ani nevdá a její rodina bude žít v hanbě.
Po této zkoušce následně obdrží dívky požehnání, kterému se říká Tekpete. Zasvěcené pak nosí pruhy bílé látky kaliko kolem hlavy a hrudníku. Mezi rty svírají list, jako symbol tiché meditace a rozjímání. Ze svatyně je nakonec na ramenou odnese buď jejich otec nebo některý jiný příbuzný, v minulosti tak činili jejich budoucí manželé.
V další fázi rituálu si dívky navlékají skleněné korálky, tančí a znovu vstupují do své rodiny, tentokrát již jako dospělé ženy. Během „korálkového“ obřadu se obléknou do nádherné látky a ozdobí se velkým množstvím ručně vyráběných šperků, které se často dědí z generace na generaci a mají symbolizovat ženství a připravenost vstoupit do manželství. Těžké korálky různých barev a velikostí mají kolem pasu a nosí je také kolem krku. Jejich modrá barva je spojována s náklonností a něhou, žlutá se zralostí a prosperitou, bílá barevnost pak vyjadřuje úctu k bohům a předkům. Velké žlutým korálkům „bordom“ je přisuzována magická ochranná moc.
Mladé ženy Krobo v tradičním pestrobarevném oblečení a skleněnými korálky
Na závěrečný ceremoniál se těší místní i turisté
Zasvěcené jsou nyní připravené na svůj venkovní obřad, během kterého budou představené celé komunitě, rodině, přátelům a potenciálním nápadníkům. Na tento slavnostní den se těší nejen zdejší obyvatelé, ale přitahuje také velkou pozornost turistů. Jde o velkolepou oslavu ženské krásy a plodnosti, během níž projde průvod dívek s odhalenými ňadry celým městem. Říká se, že muži z jiných kmenů považují ženy Krobo za jedny z nejžádanějších v Africe.
Dívky všem „hrdě“ ukazují své poprsí, aby tak daly najevo svou pohlavní zralost a připravenost na mateřství. Závěrem tančí za zvuku bubnů tanec Klama a zpívají. Obřad je u konce, a mohou tak začít námluvy. Tuto podívanou si každoročně nenechají ujít tisíce zahraničních návštěvníků, z nichž ale mnozí nechápou pravý význam starověkého obřadu Dipo a vnímají ho pouze jako zajímavou atrakci. Tento ceremoniál, v němž se mísí tradice se spiritualitou a symbolikou, je však především nedílnou součástí bohatého kulturního dědictví Ghany.
Dívka z kmene Krobo na konci 19. století
Průvod polonahých dívek ve státní svátek
V rámci oslav Dne nezávislosti Ghany se 6. března letošního roku konal průvod, kterého se zúčastnily i ženy kmene Krobo, které ukázaly svá ňadra jako symbol kulturního odkazu Dipo. Nejprve přišly mladé ženy v doprovodu starších žen. Dívky na sobě nejdříve měly pruh látky přes prsa a také „sukni“ uvázanou v pase, nad hlavou držely tykev, zpívaly a tančily. Pak se zastavily a starší ženy jim svlékly látku, aby mohly své poprsí ukázat publiku. V rámci rituálu je také „otíraly“ houbičkou, což mělo symbolizovat pomyslnou rituální koupel. Nakonec všechny předvedly předem připravený tanec pro pobavení návštěvníků.
Tváří v tvář moderní době se však stále častěji ozývají i hlasy, že jde o zvyk pošlapávající práva žen a mnozí jej dnes považují za přežitek. Samotné dívky pak mají na Dipo rozporuplné názory. Pro některé jde o tradici, kterou je potřeba zachovat a líbí se jim i předávání cenných zkušeností. Jiné naopak poukazují na to, že jeho součástí je řada ponižujících praktik včetně testování panenství a odhalování se na veřejnosti.
Obřad Dipo se proto stal v posledních letech inkluzivnějším a uznává různé individuální volby. Pokud si to dívky přejí, smí si například nechat zahalená ňadra a mají i právo účast na Dipo odmítnout. Tato adaptace odráží schopnost etnika Krobo přijímat do určité míry změny a zároveň se pokusit zachovat si své osobité kulturní dědictví i pro další generace.
