Papuánci z kmene Dani: Sekání prstů, sexuální abstinence a pouzdro z tykve na mužském přirození

Seznamte se s domorodými lidmi druhého největšího ostrova světa - Nové Guineje. Kmen Dani obývá jeho západní indonéskou část, Papuu. Příslušníci kmene Dani zůstali ukryti v divočině před civilizací velmi dlouho. Průzkum oblasti Papuánské vysočiny totiž započal až poté, co si v roce 1938 pilot Richard Archbold při průzkumném letu povšiml, že v Baliemském údolí obklopeném majestátnými horami jsou vidět pole. Přistál u jezera Habema a podařilo se mu získat první důkazy o existenci osídlení těchto horských oblastí. Navzdory tomu, že i do tohoto odlehlého koutu světa dnes stále více proniká moderní civilizace, udržují si Daniové stále své tradice a zvyky, které se nám mohou zdát podivné, ale patří k jejich životu a kultuře.

Daniové mají pověst drsných lovců lebek a obávaných válečníků, ale prý nikdy nepatřili ke kanibalům. V minulosti se válečníci do bitvy s nepřáteli zdobili kančími kly v nose a čelenkami z rajčího peří. Válčili nejen s ostatními kmeny, ale i mezi svými rodovými klany. Oblast, kde Daniové žijí, je jednou z nejúrodnějších oblastí Papui, a právě boj o toto území byl v dřívějších dobách příčinou krutých válek.

Daniové se živí tradičním samozásobitelským zemědělstvím. Na malých zahradách a polích za svými obydlími pěstují jako hlavní plodinu sladké brambory-batáty, dále tabák, cukrovou třtinu a rozličnou zeleninu, zejména pak různé druhy salátů. Dále sklízí také banány a maniok. Zabývají se i chovem prasat, slepic a králíků. Pečené vepřové maso tvoří významnou součást jejich jídelníčku. Prasata bývají konzumována při hostinách, kterých se ale ženy nesmí účastnit.

Příslušníci kmene Daniů patří rovněž ke sběračům. V okolí vesnice sbírají divoce rostoucí rostliny a plody. Dobře ovládají znalost léčivých druhů rostlin, které využívají při léčbě poranění a nemocí. Po staletí žijí v souladu s překrásnou přírodou, která jejich vesnice obklopuje a váží si jejích darů. Mezi tyto „dary Země“ patří i sůl, kterou používají při přípravě pokrmů. Pokud ji chtějí získat, vypraví se ženy na dalekou cestu k přírodnímu jezírku Ilu, kde se nachází slabý pramen slané vody. Sůl z něj získávají prastarou metodou za pomoci banánových stvolů a listů.

Domorodci žijí ve osadách, které bývají oplocené. Tvoří je takzvané konfederace, sestávající z jednoho či více ohraničených dvorů. Staví si kulaté, případně i oválné chýše, ve kterých bydlí obvykle více než deset členů kmene, mezi nimiž jsou příbuzenské vazby. Obydlí jsou striktně rozdělena na mužská a ženská, přičemž pro ženy platí zákaz vstupu do domu, který obývají muži. K výzdobě svých domovů rádi používají pestré výrazné barvy a také zajímavé geometrické vzory.

V každé vesnici se nachází i společné prostory. Patří k nim místnost, v níž se společně vaří nebo chlév určený k chovu prasat. K setkávání mužů s nejváženějším mužem kmene, kterému se říká Bigman, slouží k tomuto účelu postavená chýše zvaná pilamo. Zde se řeší nejen spory, ale také nejdůležitější otázky spojené s fungováním celého kmene.

Co se „módy“ a odívání týká, dal by se jejich styl označit jako velmi jednoduchý. Muži chodí zásadně nazí, pouze na penisu mají dlouhé tenké ozdoby z vydlabaných vysušených tykví Lagenaria. Tomuto praktickému krytu na penis se říká koteka. K tělu si ji muži přivazují provázkem z orchidejí. Ženský oděv tvoří jenom sukénka spletená z vláken orchidejí, navrch ozdobená slámou. Poprsí zůstává odhalené. Ženy mají přes záda přehozenou síť zvanou noken, jež jim podle pověry chrání zadek před zlými duchy. Mladé dívky a ženy si zdobí tělo a obličej tradičními vzory.

Smrt svých bližních vnímají domorodci jako přirozenou součást života, přesto je pro ně významnou událostí. V minulosti Daniové pořádali pohřební obřady, při nichž se těla zesnulých pálila na hranici. Smutek v komunitě pak trval i několik týdnů. Vážení mužští příslušníci kmene byli mumifikováni a jejich ostatky se uchovávaly po celé generace. Některé mumie jsou staré i několik set let, v Baliemském údolí ve vesnicích Akima a Jiwika můžete případně na vlastní oči spatřit dvě z nich.

S příchodem křesťanských misionářů se změnil způsob pohřbívání, mrtví jsou dle křesťanských tradic pohřbíváni do země. U příležitosti pohřbu Daniové zabijí větší počet prasat, která pro ně mají kromě obživy i rituální význam. Kmen Daniů praktikuje také smuteční rituál „Iki Palim“, při němž druhý den po smrti příbuzného jeden z mužských příslušníků kmene amputuje ženě při vědomí kamenným nástrojem jeden článek prstu. Pak se rána vypálí, aby nekrvácela. Obřad sekání článků prstů, při němž si ženy natírají tělo i obličej blátem, má symbolizovat bolest, jež člověk pociťuje nad ztrátou milovaného člověka. Některé ženy za celý svůj život přijdou i o několik prstů.

V současnosti tento bolestivý rituál, který indonéská vláda oficiálně zakázala, ztrácí na významu a provádí jej spíše výjimečně jen starší ženy. Misionáři, kteří zde působí, mají velký podíl na tom, že se ženy přestávají takto mrzačit. Je zajímavé, že články prstů se usekávají pouze ženám, a mužů se to netýká.

A jak to mají Daniové s rodinným životem a vztahem k sexu? Muži mohou mít i několik žen najednou, záleží na tom, jaký mají majetek a kolik žen si mohou dovolit. Nejvíce žen má vždy „náčelník“ kmene zvaný Bigman. Pokud některá z žen porodí potomka, následuje pětiletá sexuální abstinence. V období po porodu dítěte si manžel pořizuje další ženu, pokud mu to jeho životní úroveň umožní. K tělesným hrátkám nemají Daniové obecně příliš kladný vztah. Je to dáno zejména jejich přesvědčením, že sexuální akt „vysává“ z muže energii a oslabuje ho. Přesto, když chce mít některý z mužů sex se svou manželkou, žena se odebere do chýše, lehne si hned ke vchodu a čeká až ji partner přijde obšťastnit.

Ani kmen Daniů neunikl po svém objevení působení vlivů moderní civilizace. Po roce 1954, kdy se zde objevil první americký křesťanský misionář Loyd van Stone, se zde začal zcela měnit tradiční způsob života Daniů. V určitých oblastech vznikaly silnice, budovala se infrastruktura, školy a ve městě Wamena vzniklo dokonce letiště. Tím se na jedné straně vytvořily nové možnosti pro rozvoj obchodu, podnikání i cestovního ruchu, ale na straně druhé toto vše v podstatě zničilo původní způsob života Daniů .

Stejně tak jako jiné primitivní kmeny žijící v odlehlých oblastech po celém světě, čekal nakonec kmen Daniů podobný osud. Daniové v současnosti podlehli vlivu moderní civilizace a jejich prastará kultura a tradice pro nové generace Daniů již nehrají klíčovou roli. Tradiční obyčeje se staly spíše turistickou atrakcí, některé vesnice slouží jako skanzen a kultura postupně zaniká. Daniové jsou navíc bráni Indonésany jako primitivní divoši, a mají podřadné postavení ve společnosti. Také proto někteří z Daniů propadli alkoholismu, žijí v chudobě a nevidí pro svůj kmen do budoucna žádnou perspektivu. Část mladších příslušníků kmene pochopila, že klíčem pro zlepšení jejich životních podmínek je vzdělání a snaží se zařadit do společnosti.

Pokud by k objevení kmene Daniů nedošlo, žili by zřejmě doposud svým osobitým způsobem života, který se od toho našeho sice velmi liší, ale byl pro ně přirozený. Přinesl jim tedy pokrok spojený s příchodem moderní civilizace více štěstí a spokojenosti, nebo spíše spoustu trápení?

Zdroje: wikipedia.org, poznatsvet.cz, papuatrekking.cz, planetalidi.cz, livingstone.cz

JAHODA, Petr. Nazí a divocí: nejdivočejší místa světa : expedice z let 1997-2001. Praha: Mladá fronta, 2001. ISBN 80-204-0921-1.