Článek
V malém kopcovitém indickém státě jménem Méghálaj (”příbytek mraků”) dodnes funguje matrilineární systém, kdy majetek v rodině přechází standardně z matky na nejmladší dceru. Hlavou rodiny je vždy žena, která má právo vyhnat manžela, kdykoliv se jí zachce. Ten pak přijde o domov, jmění i děti. Co se pak s takovým mužem stane? Co si počnou rodiče, kteří nemají dceru?
Muži jsou v Méghálaji na druhé koleji
V Méghálaji v severovýchodní Indii žije přes dva miliony obyvatel z různých etnik. Většina z nich se řídí po celá staletí matrilineárním systémem, kde jsou rodové linie a dědictví předávány mezi ženami. Jedná se zejména o příslušníky kmene Khásí, což je obecný název používaný i pro různé podskupiny domorodců žijících Méghálaji. Jednotlivé etnické skupiny se od sebe navzájem liší praktikováním rozličných rituálů, obřadů a tradic. Jejich členové také hovoří nejrůznějšími jazyky.
Dohromady pak všichni společně tvoří jednu z největších přežívajících kultur tohoto typu na světě. Tato tradice má zřejmě původ v dávné historii, kdy se s jejím popisem můžeme setkat již ve starých mýtech a legendách. Podle jedné z těchto pověstí kdysi dávno museli zdejší vládci odejít do války a byli nuceni přenechat zodpovědnost za vedení rodin ženám. Ty si k jejich údivu vedly mnohem lépe než muži, a tak jim tato úloha od těch dob již zůstala.
Další legenda vypráví o statečných khásijských ženách, které se statečně ubránily bojovníkům sousedního kmene Ásámců, když jejich muži nebyli doma. Na počest jejich odvahy a statečnosti jim prý od těch dob náleží právo pojmenovávat děti příjmením matky a vlastnit všechen rodinný majetek. Ať už tomu bylo jakkoliv, dnes mají příslušnice tohoto kmene svá práva ošetřená dokonce zákonem. V Indii jde o naprosto ojedinělý jev.
Podle zdejších zvyklostí zdědí nejmladší dcera veškerý majetek, přejímá zodpovědnost za celou rodinu a je rovněž povinna pečovat o své staré rodiče a případně také o své nesezdané sourozence. Musí jim zajistit nejen základní životní potřeby, ale také zdravotní péči a dětem vzdělání. Rodiče mají právo vybrat pro tuto úlohu i jinou ze svých dcer, když se jim ta nejmladší nezdá být vhodnou kandidátkou.
Důvod, proč se rodinný majetek předává nejmladší dceři, je ten, že to bude ona, kdo se bude o rodiče starat až do jejich smrti.
Pokud nastane případ, kdy v rodině žádná dcera není, nebo existují nějaké závažné důvody, proč se žádná z dcer nemůže stát hlavou rodiny, mohou rodiče sami jmenovat jinou dívku či ženu. Obvykle se jedná o snachu (bohari), ale může dojít i na některou další příbuznou. Důležité je, že se vždy musí jednat o ženu. Také proto se někdy rodina může dostat do situace, kdy je nucena adoptovat úplně cizí dívku (deragata) z jiné rodiny, která je potom „paní domu“ a adoptivní rodiče na ni převedou veškerá vlastnická práva. Synové žádný majetek nedědí, nerozhodují o něm a nemohou s ním ani samostatně nakládat. Pokud se mužská linie přece jen nějak do této činnosti zapojí, jedná se pak zejména o matčina bratra, který se smí s jejím souhlasem nepřímo podílet na spravování rodinného jmění.
Když se narodí chlapec nikdo nejásá
K uzavření sňatku není zapotřebí žádný svatební obřad. Většinou postačí, když se ženich nastěhuje do nevěstina domu, což jinde v Indii bývá přesně naopak. Ani jedna ze stran není povinna zaplatit té druhé věno. Úkolem manžela je především zplodit potomky, nejlépe ženského pohlaví, pracovat a celkově pečovat o blaho své ženy a tchyně, u níž bydlí. Když se manželskému páru narodí dcerka, je to důvod k radosti a velké oslavě. Přijde-li na svět chlapec, vnímá to rodina jako „boží vůli“, ale nikdo se nijak zvlášť neraduje. Dítě získává automaticky příjmení po své matce.
Sňatek představuje pro muže velké riziko, protože je pouze na ženě, zda si svého vyvoleného „ponechá“, či nikoliv. Manželka může svého chotě snadno zapudit a nepotřebuje k tomu ani žádný závažný důvod. Jednoduše ho „vyhodí z domu“. Zdejší společnost se k rozvodu staví benevolentně a rozchod manželů má jednoduchá, všem dobře známá pravidla. Manžel je podle nich povinen opustit dům manželky a nemá nárok na své děti, ani na majetek, který často pomáhal rodině nashromáždit. Muž, kterého manželka vyhnala, se pak musí ve většině případů potupně vrátit do domu svých rodičů, kteří z jeho návratu zpravidla nejsou příliš nadšeni.
Potomci zůstávají vždy se svou matkou, která se stará o jejich obživu, výchovu a vzdělání. Po rozvodu může každý z manželů opět vstoupit do svazku manželského. Když se neprovdané ženě narodí dítě, není dotyčná nijak stigmatizována. Místními obyvateli je to považováno za zcela normální věc, avšak cizoložství žen je trestáno. Předmanželský sex je tolerován a mezi příslušníky kmene jde o běžnou praxi.
Je zapotřebí zmínit, že zvyky se mohou u jednotlivých podskupin kmenů v určitých konkrétních věcech lišit. Zatímco někteří domorodci preferují sňatky mezi bratranci a sestřenicemi, tak jíní to naopak odmítají. U většiny kmenů bydlí manžel po sňatku v domě své tchyně, ale jsou i případy, kdy manželé žijí odděleně - nevěsta v domě svých rodičů a ženich zase u těch svých. Muži se oblékají podle západních trendů, zatímco ženy někdy rády nosí i tradiční krásné oděvy.
Nastavení zdejších pravidel ve společnosti si místní hrdé ženy pochvalují. Podle svých slov mohou žít klidným, bezpečným a spokojeným životem, nemusejí se obávat o své děti a budoucnost. Navíc poukazují na to, že se tato tradice v historii osvědčila a věří, že ani do budoucna se na ní nebude nic měnit. S tím ovšem řada zdejších mužů nesouhlasí.
Když muž musí žít v domě své manželky, je jako chovný býk. Nikdo se nezajímá o to, co si myslí, jeho názor nikdo nechce slyšet.
V posledních letech mezi nimi sílí hlasy, které poukazují na to, že ženy jsou svobodné, nezávislé, bohaté a mohou si prakticky dělat co chtějí. Tito bojovníci za mužskou rovnoprávnost založili dokonce několik organizací a věří, že se jim podaří prosadit, aby také mohli vlastnit půdu, domy, řídit rodinné podniky a podílet se na výchově svých dětí. Část mužů je v současné době z matrilineární kultury natolik frustrována, že propadla alkoholu, drogám a depresím.
Zůstanou zdejší muži „pod pantoflem“?
Doma v rodině jsou muži skutečně pod nadvládou žen, ale systém v Méghálaji přitom není matriarchální. Ženy takřka nejsou zastoupeny v politice, a někde dokonce ani nesmí zastávat veřejný úřad. Pokud jde ovšem o rodinu, děti a rodinný majetek, tak tady na celé čáře doposud „vítězí“ se svými nekompromisními pravidly ženy. V posledních letech se o právech mužů hovoří v méghálajské společnosti stále častěji a je zřejmě jen otázkou času, kdy se podaří prosadit v tomto směru rovnoprávnost.
Zdroje: bbc.com, aktualne.cz
KARÁSKOVÁ, Kateřina a BIRD, Simon. Kde ženy vládnou. Praha: Krigl, 2016. ISBN 978-80-88104-06-3.
