Článek
Prvního května oslavíme svátek všech zamilovaných. Připomeňme si tedy romantický příběh s tragickým koncem, který se skutečně stal. Vypráví o nenaplněné lásce Anny Gläserové a Josefa Herknera, jenž do jisté míry připomíná slavnou Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Josef Annu miloval natolik, že se od ní nedokázal odloučit ani po její smrti. Svou milou proto vykopal z hrobu a uložil ji k věčnému spánku na své zahradě. Ale ani zde Anna nespočinula navždy. Milenci se nakonec „shledali“ až na hřbitově, kde byli pochováni asi dvacet metrů od sebe. Ačkoliv se tento smutný příběh začal psát již před mnoha lety, lidé na něj doposud nezapomněli a stále si jej připomínají.
Láska na první pohled
V květnu roku 1801 se ve vísce Karlín (dnes Žipotín) narodila zdejšímu revírníkovi Ignatiu Gläserovi dcera Anna. Matka jí zemřela v útlém věku na chrlení krve, její otec se později znovu oženil a děvčátko vychovávala macecha. Když Anna vyrostla v pohlednou mladou dívku, dělala její nevlastní matka vše proto, aby se Anna co nejdříve provdala a odešla z rodného domu. Do půvabné dívky se v roce 1818 během slavnosti císařských střelců na střelnici v Moravské Třebové zakoukal syn moravskotřebovského purkmistra Josef Herkner a tehdy sedmnáctiletá Anna jeho lásku opětovala. Anna a Josef se do sebe bezhlavě zamilovali a snili o společném životě.
Hájenka, v níž se Anna narodila a vyrostla.
Rodiče vybrali Anně jiného ženicha
Jak už ale bývalo v té době zvykem, budoucího ženicha dívce vybírali rodiče, a těm Josef nepřipadal jako dost dobrá partie. Přesto se Josef nevzdával naděje a opakovaně žádal Anina otce o její ruku, ale pokaždé marně. Annin otec nechtěl o sňatku své dcery s Josefem ani slyšet, dívku hlídal na každém kroku, zamykal ji v jejím pokoji a z hájovny ji pouštěl jen s doprovodem.
Anna s Josefem si proto od roku od roku 1819 vyměňovali alespoň milostné dopisy, a když jim přálo štěstí, tak se i potají občas scházeli. Josef v nich Anně vyznával lásku i ve verších a něžně ji oslovoval „Netty“. Poslední dopis napsala Anna svému milému v březnu roku 1823. Šlo vlastně o psaní „na rozloučenou“, neboť se rozhodla uposlechnout rodiče a vzít si za muže Franze Gromese z Linhartic, který byl rychtářem. Josef dívku prosil, aby si Franze nebrala, ale Anna již neměla sílu snášet nátlak a výhrůžky rodičů. Následoval rozchod, který milencům zlomil srdce.
Vynucený sňatek z rozumu
Anna nátlaku rodičů vzdorovala přes pět let, ale nakonec se podvolila a 10. února 1824 se za Franze Gromese provdala. Než se tak stalo, vytvořil nešťastný Josef pro Annu poblíž bývalého lomu na jižním a východním úpatí Křížového vrchu malebnou zahradu, neboť věřil, že jednoho dne se na tomto místě opět sejdou. S budováním zahrady začal již v roce 1823, krátce poté, co se s Annou rozešli. Z překrásné zahrady bylo vidět na stavení v Linharticích, kde novomanželé Anna a Franz po svatbě bydleli. Josef, který se velmi trápil, tak měl alespoň pocit, že je své milé takto nablízku.
Svou milou vykopal z hrobu
Ani Anna nebyla šťastná. Sňatek z rozumu jí štěstí ani novou lásku nepřinesl. Mladá žena se soužila, ztrácela se před očima a 23. ledna roku 1825 zemřela na chrlení krve. Anna byla pochována o dva dny později na hřbitově na Křížovém vrchu v Moravské Třebové v hrobu vlivné a vážené rodiny Gromesů. Josef zlomený žalem v noci po pohřbu vykopal Annu z hrobu a odnesl ji brankou na svou zahradu na Křížovém vrchu, aby ji zde znovu pohřbil. Annino tělo neuložil do rakve, ale pouze ho zabalil do černého sukna a položil ho do hrobu plného květin. Mezi lidmi se pak začalo povídat, že Anna neodpočívá v pokoji ve svém hrobě, ale nikdo se tehdy nepřesvědčil, zda tomu tak skutečně je.
Tajemný obřad na zahradě
Pochybnosti o tom, kde je Anna skutečně pohřbena, ještě umocnila podivná událost, která se odehrála v roce 1825 v předvečer svátku sv. Anny. Tenkrát se lidem z Moravské Třebové, Linhartic a okolí naskytl obraz, který upoutal jejich pozornost a vzbudil v nich řadu otázek souvisejících s Anniným pohřbením. Cesta z Moravské Třebové vedoucí k pozemku Josefa Herknera byla osvětlena pochodněmi, na zahradě hrála hudba a nacházelo se tam místo, které až příliš nápadně připomínalo hrob.
Z plápolajících pochodní zde byly vytvořeny nápisy „Dir dort“ (Tobě tam) a „Es heisse Annenruhe“ (Ať se to zde jmenuje Annino spočinutí, Annin odpočinek). Příběh nešťastné lásky Josefa a Anny se stal legendou. Lidé si o tragickém osudu mladých milenců vyprávěli a mnozí se dlouhá léta domnívali, že Josef chtěl tímto „obřadem“ pouze symbolicky uctít památku své milé. Avšak později vyšlo najevo, že Anna byla v Herknerově zahradě skutečně znovu pochována.
Rakev byla prázdná
V roce 1924 byl otevřen hrob Gromesů a ukázalo se, že Annina rakev je opravdu prázdná. O deset let později, když se v roce 1934 se v pískovcovém lomu začalo znovu těžit, objevili dělníci v místech, kde bývala zahrada Josefa Herknera, lidskou kostru zabalenou v černé látce. Potvrdilo se, že ostatky patří mladé ženě, s největší pravděpodobností Anně Gromesové, rozené Gläserové. Poté byla Anna 29. června 1934 na přání její nevlastní vnučky pohřbena zpět do rodinného hrobu Gromesů, kde v pokoji odpočívá dodnes. Události, které se staly, připomíná mramorová tabulka na hrobě, na níž je německy napsáno:
Zde odpočívá Anna Gromesová, rozená Gläserová, pohřbená zde 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí, ať je mír.
Byli pohřbeni nedaleko od sebe
Josef Herkner se po smrti Anny sice také oženil, ale nadále chřadl. Neměl žádné potomky a jeho manželství nebylo šťastné. V roce 1838 doma spáchal sebevraždu. Bylo shledáno, že se zastřelil v důsledku pominutí mysli, a proto mohl být pohřben na Křížovém vrchu. Josefův hrob se nacházel ve vzdálenosti přibližně dvaceti metrů od místa posledního spočinutí Anny. Milenci se tak spolu nakonec znovu „shledali“ až na hřbitově. Do dnešního dne se však Josefův hrob nedochoval, a tak je cílem romantických výletů pouze Annin hrob, kam i dnes, po tolika letech, lidé čas od času nosí květiny.
Hrob, v němž je pochována Anna Gromesová, rozená Gläserová.
Socha Plačící Anny
Po Josefově smrti o krásnou zahradu již nikdo nepečoval. Místo postupně zarostlo a zpustlo. Ještě před vypuknutím druhé světové války tam však kdosi umístil sochu plačící dívky, která měla symbolizovat nešťastnou Annu. Avšak v 80. letech socha přišla v důsledku vandalismu nejprve o hlavu a v 90. letech byla vandaly zničena zcela.
Město Moravská Třebová proto v roce 2018 vyhlásilo veřejnou sbírku, která přinesla potřebné finanční prostředky na obnovu sochy Plačící Anny a úpravu prostranství, kde se socha nachází. Místo patří k oblíbeným turistickým atrakcím v regionu. Dávný příběh nešťastné lásky Anny Gläserové a Josefa Herknera si tak lidé mohou na tomto romantickém místě připomínat dodnes.
Odkaz nešťastných milenců
Na motivy vyprávění o Anně a Josefovi vznikla již v polovině 19. století literární a dramatická díla. Později byla vydána v češtině například kniha Myslivec a jeho dítě aneb Moravskotřebovská pověst o veliké lásce obchodníka Horáka k myslivcovic Aničce (vyšla v roce 1972). Český písničkář Petr Linhart, který s oblibou vyhledává náměty z česko-německého pomezí, se nechal tímto příběhem volně inspirovat a složil podle něj skladbu s názvem Annenruhe.
Pod svahem Křížového vrchu se mezi městem Moravská Třebová a obcí Linhartice rozkládá údolí, kterému se dodnes říká Anenské. Jedna z moravskotřebovských ulic pak nese název Anenské údolí.
Poznámka autora: Příběh Anny a Josefa se v různých zdrojích v určitých detailech liší. Některé zdroje například uvádí, že Josef Annu pochoval v černém suknu, jiné píší o černém hedvábí. Lze se setkat také třeba s informací, že Josef vystlal Annin hrob růžemi, jinde stojí, že šlo o květiny, aniž by byl specifikován jejich druh.
