Ženy v Mauritánii: Vykrmování dívek, aby byly atraktivní, bolestivá obřízka i dětské nevěsty

V dnešním vyprávění o svérázných zvycích se přeneseme až do daleké Mauritánie. V této severoafrické zemi je ideálem ženské krásy kyprá postava s výraznými ženskými křivkami. Velké poprsí a pozadí, široké boky, macatá stehna a pořádné faldíky na břiše mají doslova cenu zlata. Tloušťka u žen se zde velmi cení, neboť je považována za důkaz bohatství a dobré životní úrovně. Zejména v chudých venkovských oblastech se dodnes můžeme setkat s dodržováním tradice, které se říká Leblouh. Tento nechutný zvyk spočívá ve vykrmování dívek, aby se z nich staly co nejobéznější nevěsty. Není však jedinou zdejší tradicí, kterou civilizovaný svět odsuzuje.

Unikátní mauritánská tradice vykrmování dívek zvaná Leblouh, často označována také francouzským slovem „gavage“, podle některých historiků sahá až do 11. století. Většina Mauritánců tehdy žila kočovným způsobem života a obezita byla považována za symbol krásy žen. Manželky boháčů tehdy nepracovaly a čas většinou trávily ve svých stanech, zatímco veškerou práci vykonávali otroci.

Jestliže si chtěl muž vzít za ženu tlustou dívku, musel jejím rodičům dokázat, že ji uživí, a zaplatit jim za ni vysokou částku. Podle obecného pravidla zaplatil budoucí ženich rodině dívky tím více peněz, čím obéznější nevěsta byla. Rodiče tedy nechutným způsobem vykrmovali svou dceru „jako husu“ a nemohli se dočkat ,až jejich dcera dospěje a následně za ni vyinkasují pořádně tučnou sumu.

Od pradávných časů byl tedy muž mající po svém boku tlustou manželku považován za majetného a váženého. Předpokládalo se, že obezita ženy dokládá, že je muž dostatečně bohatý na to, aby ji dokázal uživit. Toto společenské vnímání tloušťky ženy jako důkazu blahobytu způsobilo, že rodiče investují prostředky do vykrmení svých malých dcer ve snaze zajistit jim do budoucna bohatého manžela, finanční jistotu a společenské postavení. Ačkoliv jde o zvyk, který dívkám způsobuje fyzické i psychické utrpení, jejich matky zastávají názor, že nemají jinou možnost, jak zajistit svým dcerám lepší budoucnost.

Leblouh je dlouhodobý, měsíce trvající proces, při němž jsou mauritánské dívky nuceny denně konzumovat litry mléka, velké množství kuskusu, arašídového oleje a másla. Uvádí se, že za jediný den přijmou takto nedobrovolně vykrmované dívky ve stravě čtyřikrát více kalorií než dospělý muž-kulturista. S vykrmováním se u děvčat začíná v rodině obvykle velmi brzy, již kolem pátého roku života. Později během dospívání, obvykle kolem 12. roku života, bývají dívky odesílány do speciálních výkrmných táborů. K vykrmování děvčat dochází často pod pohrůžkou násilí, pokud jsou i tak neposlušná, následují bolestivé fyzické tresty.

Výkrm dívek mají na starost především starší zkušené ženy „vykrmovačky“, které ve zvláštních táborech dohlížejí na to, aby dívky skutečně zkonzumovaly obrovské množství jídla a pití a co nejrychleji nabraly na váze. Po dívkách je požadováno, aby každý den večer vypily až dvacet litrů velbloudího mléka a snědly dvě kila mletého prosa smíchaného s přibližně s dvěma hrnky másla. Jestliže děvče nechce jíst obrovské množství jídla nebo ho vyzvrací, čeká ji bolestivé mučení podobně jako ve středověku. Vykrmovačka vezme dvě dřevěné tyče a drtí mezi nimi dívce prsty na rukou či na nohou, aby ji donutila k poslušnosti.

Dívky procházející výkrmem přitom mají závažné fyzické i psychické následky. Nedostatek pohybu v důsledku těžké obezity u nich vede k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění. Velká nadváha způsobuje, že jsou ohroženy cukrovkou, selháváním ledvin, onemocněním jater a kloubního aparátu a také u nich dochází k předčasné pohlavní zralosti. Velmi mladá vyspělá děvčata se pak stávají častěji dětskými nevěstami.

Zvyk vykrmování budoucích nevěst je převážně rozšířen v chudých venkovských regionech země. V těchto oblastech mají rodiny mnohem větší motivaci k provádění zvyku Leblouh, neboť se tímto způsobem snaží vymanit z chudoby a získat pro své dcery bohaté nápadníky. V chudých oblastech zasažených suchem, kde je nedostatek dobytka, velbloudů a obilí potřebných pro vykrmování dívek, se řada z rodin uchýlila k riskantnímu řešení. Dívkám jsou podávány steroidy, včetně léku Dexametazonu, aby přibíraly kila a dosáhly žádoucích tvarů. Tento trend posledních let je velmi nebezpečný, neboť neodborné užívání těchto přípravků s sebou nese četná zdravotní rizika.

Ve městech je obecně situace mnohem lepší, ženy jsou zde emancipovanější než na venkově. V městských oblastech se tato tradice vlivem západních trendů pomalu vytrácí. Do mauritánské společnosti pronikají postupně globální vlivy, k nimž patří západní styl odívání, nigerijská či libanonská popová hudba a také francouzská televize. Díky nim začali muži v Mauritánii srovnávat zdejší tlusté ženy například s libanonskými zpěvačkami, a jejich pohled na ideál ženské krásy se postupně mění, což se možná v budoucnu stane důvodem k vymizení této kruté „vykrmovací“ tradice. Mauritánie v současné době čelí kvůli této ženy dehonestující tradici značné kritice světových organizací bojujících za práva žen.

Vykrmování však není jediným odporným zvykem. Mauritánie se bohužel řadí k zemím, kde je běžně na ženách pácháno násilí formou mrzačení ženských genitálií. V roce 2001 zde podstoupilo ženskou obřízku 71 % z celkového počtu žen.

Dívky podstupují obřízku pohlavních orgánů především z náboženských důvodů většinou před dosažením věku 15 let. Obřezaná žena je považována za duchovně čistou, věrnou a krásnou. Během staletí se ženská obřízka stala rovněž symbolem ctnosti. Kolem tohoto drastického rituálu obecně panuje i řada pověr, podle nichž neobřezaná žena zemře, bude mít zkyslé mateřské mléko nebo muž, který s ní bude chtít souložit, nedosáhne erekce. Také se někdy traduje, že pokud se dítě při porodu dotkne klitorisu, zemře.

Při bolestivém zákroku, který se obvykle provádí bez jakékoliv anestezie za použití nedostatečně sterilizovaných nástrojů, jsou celkově nebo částečně odstraněny malé stydké pysky a klitoris, někdy dojde také i k vyříznutí velkých stydkých pysků. Ženská obřízka s sebou následně přináší pro ženy mnohá zdravotní rizika, psychické problémy i trýznivý, bolestivý a nepříjemný sex.

Podle studie provedenou Světovou zdravotnickou organizací v roce 2008  byla prokázána přímá spojitost mezi ženskou obřízkou a vyšší úmrtností novorozenců během samotného porodu, případně krátce po něm. Z jejích závěrů vyplývá, že riziko úmrtí dítěte je u obřezané ženy s typem obřízky prováděným v Mauritánii o celých 32 % vyšší než u ženy, která tento zákrok nepodstoupila.

Uzavírání dětských manželství je v Mauritánii běžnou záležitostí, ačkoliv jsou tím porušována práva dětí. V roce 2017 bylo 37 % dívek v Mauritánii provdáno před dovršením 18 let, 14 % děvčat se stalo nevěstami před dovršením 15 let. Nezletilé dívky jsou mezi dospělými, často o desítky let staršími muži, žádanými nevěstami, avšak předčasné zahájení sexuálního života mívá za následek závažné komplikace v těhotenství a při porodu, které někdy vedou i k úmrtí ženy nebo novorozence.

V nové rodině mají dětské nevěsty podřadné postavení, bývají často bity a ponižovány. Velmi záleží také na tom, kolikátou manželkou v pořadí dívka je. Jako třetí nebo čtvrtá manželka se totiž většinou stává jakousi rodinnou služkou nebo chcete-li „otrokyní“ vykonávající náročnou a fyzicky namáhavou práci, která není přiměřená k jejímu věku.

V Mauritánii je kromě dětských sňatků také legálně praktikováno mnohoženství. Muž může mít maximálně čtyři manželky, ale když se chce podruhé oženit, potřebuje k tomu souhlas první ženy. V případě, že má již více než jednu ženu, musí mu další sňatek vždy odsouhlasit všechny manželky.

Polygamie je typická zejména pro afro-mauritanskou a berberskou maurskou populaci, zatímco v arabsko-maurské populaci se s ní příliš nesetkáme. Na žádost manželky je možné do manželské smlouvy vložit ujednání o monogamii, ale pokud tam tato klauzule není, dojde k uzavření polygamního sňatku.

Narodit se jako dívka v této africké muslimské zemi znamená podstoupit mnoho bolesti a utrpení. Doufejme, že se postavení žen v Mauritánii do budoucna změní k lepšímu.

Zdroje: dailymail.co.uk, muni.cz, borgenproject.org, echo24.cz, cnn.com, Wikipedia

Medová, Nikola. Ženská obřízka jako rozvojový problém? Olomouc, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, dostupné zde.