Článek
Nedávno jsem měl tu čest (Henry Ertner) hovořit s berlínským novinářem Ulrichem Mikschem v Heiligenhofu. V rámci semináře „80 let od konce druhé světové války a vyhnání sudetských Němců – vzpomínání a poučení. Část 1: Cesta k vyhnání“ vyprávěl působivý příběh Rozloučení s Čechami od Wenzela Jaksche, sudetoněmeckého sociálního demokrata, jehož osud ztělesňuje tragédii a odvahu těch Němců, kteří se postavili nacistům. Jakschův útěk z Prahy v březnu 1939 nebyl jen osobním dramatem, ale symbolickým rozloučením s Čechami, s mizejícím světem.
Rozbití Československa bylo pro svět šokem. Po mnichovské dohodě v roce 1938 se mnozí domnívali, že Hitler se spokojí s již získanými územími. Avšak 15. března 1939 vtrhl Wehrmacht do Prahy a první Československá republika přestala existovat. Prezident Emil Hácha byl donucen předat kontrolu nad zemí nacistům.
Demokrat v těžkých časech
Wenzel Jaksch se narodil v roce 1896 v Čechách a stal se významnou osobností německé sociální demokracie v první Československé republice. Nebyl spojen se zemí jen politicky, ale i srdcem. DSAP, jejímž byl Jaksch předsedou, bojovala až do poslední chvíle proti nacistické ideologii. Zatímco mnoho sudetských Němců vidělo v Hitlerovi svou budoucnost, Jaksch měl jiný pohled: neúnavně varoval před diktaturou, která uvrhne miliony lidí do neštěstí. S obsazením Prahy však bylo rozhodnuto i o jeho osudu.
Dramatický útěk z Prahy
V noci na 15. března 1939 Jaksch pocítil, že nastal okamžik rozloučení s Čechami. Reinhard Heydrich, který jako blízký Hitlerův důvěrník a přední představitel SS měl kontrolu nad okupovaným územím, na něj osobně vydal zatykač. Jaksch se to dozvěděl až později. Na tento okamžik vzpomíná:
Byl jsem sám. V místnostech najednou zavládlo nezvyklé ticho, a přitom ještě před několika hodinami tu proudili poslední zoufalí lidé hledající pomoc.
Věděl, že v tomto městě, které pro něj tolik znamenalo, už není v bezpečí. Přátelé ho varovali: Gestapo již mělo příkaz k jeho zatčení. Jaksch našel útočiště na britském vyslanectví v Praze. Musel se zde skrývat, protože oficiální povolení k opuštění země nebylo v dohledu. Nemohl však zůstat dlouho, protože Gestapo začalo budovu sledovat. Jediná cesta ke svobodě vedla přes nebezpečnou trasu do Beskyd, pohraničního pohoří mezi Československem a Polskem. Převlečen za prostého dělníka se odvážil vyjít do města, které nyní zakrývaly hákové kříže, a vydal se vlakem směrem na Moravu.
Najednou zmlkl veškerý hovor. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem, jak se průvodčí zoufale chytil zdi se zavřenýma očima, jako by měl každou chvíli omdlít. Instinktem prostého člověka vycítil, že jsme posledních pět hodin hráli o život.
Rozloučení s domovem
Byl to závod s časem. Na cestě ke svobodě – přes sněhové bouře, ledové teploty a neustálou hrozbu odhalení – měl Jaksch těžké srdce. V poslední noci před hranicí našel útočiště ve světnici na venkovském statku. Tam, v teple u kamen, když dcery hospodáře zpívaly staré moravské písně, si naplno uvědomil své rozloučení s domovem.
Slzy dojetí nad touto rozlučkovou idylou mi stékaly po tváři. Nikdo si toho nevšiml. Ale nejmladší ze zpěvaček – bylo jí sotva 14 let – ve své dětské duši tušila, že se zde odehrává drama.
Nakonec se mu s pomocí statečných převaděčů podařilo dostat přes hranici.
Pak převaděč setřel sníh z kůry jedle, ukázal nám označené místo na kmeni a řekl: ‚Tady je Polsko‘
Bylo dokonáno. Nebyl to však triumf, jaký by si přál. Bolest ze ztráty byla větší než úleva ze záchrany.
Příběh pro film
Dramatický útěk Wenzela Jaksche je natolik silný, že by si zasloužil filmové zpracování. Podobně jako Oskar Schindler, jiný sudetský Němec ztělesněný ve filmu Schindlerův seznam přiblížil široké veřejnosti hrůzy nacismu, ale i lidskost jednotlivce, mohl by film o Jakschovi ukázat, že mezi sudetskými Němci byli stateční demokraté, kteří se postavili Hitlerovi.
Odkaz smíření
Příběh Rozloučení s Čechami od Wenzela Jaksche dokazuje, že ne všichni sudetští Němci následovali nacismus. Jaksch byl mužem, jehož srdce bilo pro Čechy, který miloval své české přátele a až do poslední chvíle se snažil udržet most mezi Němci a Čechy. Po válce se však již nikdy nemohl vrátit do své vlasti. Jeho odkaz zůstává dodnes varováním.
Domov není jen místo, ale pocit, který přetrvá – i když ho už nikdy nespatříme.
