Článek
Exkurze do Domu německého východu
V rámci hlavního semináře Jazyk a identita navštívili studenti Univerzity Augsburg Dům německého východu (HDO) v Mnichově. Přivítání bylo přátelské a otevřené a rychle se ukázalo, že toto místo není jen archivem paměti, ale také prostorem pro dialog o původu, proměně a sounáležitosti.
Exkurze propojila kulturní vzdělávání s velmi konkrétním přístupem k otázkám, které se v semináři opakovaně objevují:
Jak jazyk, rodina a historická zkušenost utvářejí naše sebepojetí?
Návštěva začala prohlídkou výstavy věnované grafickému románu „Sudetenlove“. Prezentace nabídla bezprostřední pohled na propojení obrazu, historie a osobní paměti. Právě díky silným vizuálním prostředkům bylo zřejmé, jak komiksy dokážou koncentrovat historickou zkušenost a zároveň ji zpřístupnit emocionálně. Pro studenty to byl podnětný úvod, protože se zde neprezentoval pouze obsah, ale reflektovala se i forma vyprávění.
Sudetenlove jako přístup
Výstava ukázala, jak grafický román propojuje individuální milostný příběh s regionální historií. V centru nestojí jen osobní vztah, ale i zkušenost historických zlomů, které formovaly střední Evropu 20. století.
Sudetenlove
Klidný obrazový styl, tlumená barevnost a promyšlená kompozice panelů vytvářejí atmosféru, v níž je současně patrný historický odstup i emocionální blízkost.
Exkurze
Zvlášť působivé bylo, že studenti neviděli pouze hotové dílo, ale mohli lépe poznat i okolnosti jeho vzniku. Výstava ukázala, jak se v „Sudetenlove“ prolínají biografické motivy, regionální zakotvení a umělecké zpracování. Tím se ukázalo, že paměť není nikdy jen „minulostí“, ale dále žije v obrazech, vyprávěních a kulturních formách.
Historie Domu německého východu
Následně jsme získali vhled do vzniku Domu německého východu. HDO se již desítky let profiluje jako instituce zabývající se historií, kulturou a současností Němců z východní Evropy. Právě v Mnichově má toto místo zvláštní význam, protože se zde setkávají paměť, výzkum a zprostředkování poznání.
Jeho historický vývoj úzce souvisí s velkými zvraty 20. století. Z útěku, vyhnání, nových začátků a kulturní sebeidentifikace postupně vzniklo místo, kde se historie nejen uchovává, ale také překládá do aktuálních debat.
Pro seminář o jazyce a identitě je to obzvlášť relevantní, protože zde lze vidět, jak úzce jsou kolektivní zkušenost a jazykové sebepojetí propojeny.
České polední menu
V poledne nás cesta zavedla do restaurace Bohemia, kde jsme si mohli vychutnat typická česká jídla. Velkou oblibu si získal zejména smažený sýr a Kofola, které exkurzi kulinářsky doplnily. Společné jídlo není při exkurzích jen přestávkou, ale často důležitou součástí vzájemné výměny.
Kofola
Právě tato část dne dobře zapadala do tématu semináře, protože ukázala, jak silně lze kulturu prožívat i v každodennosti. Jídlo, chuť a společné rituály jsou rovněž nositeli paměti a sounáležitosti. Návštěva se tak stala nejen intelektuálním, ale i smyslovým setkáním s českou kulturou.
Knihovna a rozhovor
Odpoledne jsme navštívili knihovnu HDO. Paní Ddr. Lilia Antipow nám představila zvláštní fondy a poskytla vhled do tematické šíře sbírky. Studenti tak mohli poznat, jak rozmanitý materiál knihovna uchovává a jak cenná může být pro výzkum, výuku i kulturní zprostředkování.
Knihovna
V rozhovoru jsme navázali na současnou vědeckou publikační činnost. Zvláštní pozornost byla věnována ediční řadě ForumOST im Dialog, která se zabývá otázkami paměti, identity a kulturní výměny ve východní Evropě.
V této souvislosti předal Dr. Henry Ertner knihovně svou nedávno vydanou knihu „Němčina jako Heritage Language v Krkonoších“, která zároveň představuje první svazek řady ForumOST im Dialog. Zařazením do fondu se nejen rozšiřuje sbírka, ale také posiluje dialog mezi univerzitním výzkumem a institucionální praxí.
Naše skupina od HDO obdržela knihu „Kdo jsem? Kdo jsme?“ Už samotný název přímo odkazuje na ústřední otázku semináře, identita není nikdy jen individuální, ale je vždy také formována sociálně, historicky a jazykově. Exkurze tak v tom nejlepším smyslu získala akademické završení, protože propojila teoretický rámec semináře s konkrétními dojmy z výstavy, knihovny a rozhovoru.
Pestrá realita
Na závěr v mnohých zůstal dojem pestré reality, která je zároveň bohatá, rozporná i křehká. Výstava i rozhovory ukázaly, že historie není uzavřená, ale nadále působí v rodinách, regionech a kulturních formách.
Kdo nezná svou minulost, nemá ani budoucnost. Tento výrok zde získal zvláštní přesvědčivost.
Exkurze do Domu německého východu tak byla mnohem víc než pouhou návštěvou místa. Propojila historické poznání, kulturní zkušenost a tematické prohloubení způsobem, který ideálně odpovídal zaměření semináře Jazyk a identita. Především však ukázala, jak živé může být akademické vzdělávání, když se propojí texty, obrazy, místa a rozhovory.
