Článek
Do Sudetoněmeckého muzea jsem původně zamířil, abych se dozvěděl více o Ferdinandu Porschem, o jeho sudetoněmeckých kořenech, raných letech v Čechách a vzestupu mezi konstruktéry. Mezi všemi známými jmény jsem však narazil na příběh, který mě okamžitě zaujal, příběh Willibalda Gattera. Jméno, které jsem nikdy předtím neslyšel, a přece jméno, které mohlo změnit dějiny automobilismu.
Od nadaného konstruktéra
Willibald Gatter se narodil roku 1896 v severočeských Kuřivodech (Hühnerwasser). Brzy začal pracovat jako konstruktér, mimo jiné u firmy Austro-Daimler po boku Ferdinanda Porscheho, kde se podílel na projektech jako závodní vůz „Sascha“ či čtyřkolové nákladní automobily.
Po roce 1918 se jeho život zásadně změnil. Vzniklo Československo a jako mnoho dalších sudetských Němců zakusil Gatter systematickou diskriminaci.
Po založení Československa byli němečtí úředníci vytlačováni ze státní správy, německé podniky ztrácely státní i obecní zakázky a demonstrace za sudetoněmecké sebeurčení armáda krvavě potlačila.
Právě v této atmosféře začal Gatter sledovat vlastní vizi, vůz pro obyčejné lidi, levný, robustní, se snadnoj údržbou. „Lidový vůz“ tedy „Volkswagen“ dávno předtím, než se tento pojem stal politickým heslem.
„Malý Gatter“ lidový automobil v Sudetech
Koncem 20. let představil „Malého Gattera“. Technicky jednoduchý, ale promyšlený, nabízel nízkou spotřebu a příznivou cenu. Mnoha lidem tak umožnil koupit si první automobil. Odborný tisk byl nadšený a nazval jej „jízdním kolem zítřka“.
Baťa vidí příležitost
V roce 1930 se o Gattera začal zajímat Tomáš Baťa, „král bot“ ze Zlína. Vybudoval největší obuvnické impérium na světě a chápal nutnost diverzifikace. Investoval do kol, letadel i hraček a chtěl vstoupit i do automobilového průmyslu. „Malý Gatter“ ho zaujal obzvlášť.
Na podzim 1930 zahájil s Gatterem jednání o získání patentů a generální licence k sériové výrobě. Plán byl jasný, masová produkce ve Zlíně a pneumatiky z vlastní výroby. Z této větve se později vyvinula značka Barum. Odborný tisk se mu ale vysmíval. „Ševče, drž se svého kopyta!“ uštěpačně psali redaktoři Motor Kritik, když se dozvěděli o Baťových automobilových ambicích.
Spor o jméno
Přestože technické i finanční základy byly zajištěny, jednání ztroskotala na jednom zdánlivém detailu – na značce. Baťa trval na tom, že auto ponese jeho jméno. Gatter chtěl zachovat značku „Gatter“, pod níž si vůz už získal renomé a vyhrál řadu cen na evropských závodech do vrchu.
V dubnu 1932 došlo k rozchodu. Jen o několik týdnů později Tomáš Baťa tragicky zahynul při leteckém neštěstí. S ním zmizely i plány na sériovou výrobu „Malého Gattera“.
Konec snu
Gatter pokračoval ve výrobě vozu ve vlastní dílně až do roku 1936. Bez silného průmyslového partnera a v době, kdy československé banky po hospodářské krizi odmítaly poskytovat úvěry, však byly možnosti expanze omezené. Proti velkým výrobcům se nakonec neprosadil a v roce 1937 musel svou továrnu zavřít.
Co by bylo, kdyby?
Není těžké si představit, co by se stalo, kdyby se Baťa a Gatter dohodli, dostupný automobil ze Zlína, prodávaný prostřednictvím Baťovy celosvětové sítě. Jméno „Gatter“ by dnes mohlo být stejně známé jako „Škoda“ nebo „Volkswagen“.
Místo toho se však Gatterovo jméno propadlo do zapomnění, přestože patřil k průkopníkům automobilismu. Byl mužem, který snil a uskutečnil myšlenku „lidového vozu“ tedy “Volkswagen”dávno před Porschem, jehož konstrukce se později spojila s nacistickou ideologií. Tento příběh patří ke mnoha skrytým pokladům Čech, Moravy a Slezska.
Zdroj
Peer Gatter: Volkswagenbau an Elbe und Teck. Aus dem Leben des sudetendeutschen Automobilpioniers und Politikers Willibald Gatter (1896–1973), in: Schriftenreihe Stadtarchiv Kirchheim unter Teck, sv. 32, Kirchheim unter Teck 2008, s. 127–171.
