Co je to „Heritage Language“?

Článek

Jazyk není jen nástrojem komunikace. Nese v sobě kulturu, identitu a historii. Zvláště zajímavé je, když jazyk přetrvává po generace v novém prostředí – právě to popisuje pojem heritage language (dědičný jazyk). V tomto článku bych já, Henry Ertner, rád shrnul klíčové poznatky ze své disertační práce na toto téma a vysvětlil, proč je tzv. třetí generace často rozhodujícím bodem zlomu.

Co znamená „heritage language“?

Termín heritage language označuje menšinový jazyk, který se v rodině předává, ale kvůli dominanci okolního jazyka se často plně nerozvíjí. Výstižně jej popisuje Maria Polinsky.

Mluvčí vyrůstají bilingvně, ale dominantní jazyk svého prostředí – například angličtinu v USA – ovládají podstatně lépe. Tento pojem zavedla Guadalupe Valdés (2000) a popisuje specifickou situaci tzv. heritage speaker (mluvčích dědičných jazyků).

Valdés je definuje takto:

„Individuals raised in homes where a language other than English is spoken and who are to some degree bilingual in English and the heritage language.“

Tuto definici lze aplikovat i na další země. Klíčové je, že jazyk předků byl přítomen jako první jazyk, ale kvůli přechodu na dominantní jazyk se plně nerozvinul. Příklady lze najít po celém světě – od španělštiny v USA přes turečtinu v Německu až po němčinu v Krkonoších.

Počátky konceptu: Veltman „Language Shift“

Než se ustálil pojem heritage language, zabýval se sociolingvista Calvin Veltman v 80. letech procesem zvaným language shift (jazykový posun) – tedy přechodem z mateřského jazyka na dominantní jazyk hostitelské země. Ve svých studiích o španělsky mluvícím obyvatelstvu USA ukázal, jak sociální a kulturní faktory vedou k úpadku migračních jazyků.

Tento proces, kdy jazyk prarodičů často mizí ve třetí generaci, tvoří základ pro pochopení heritage languages. Veltman zdůraznil, že migrace nevede pouze ke ztrátě jazyka, ale v závislosti na síle rodinných a sociálních vazeb může přispět i k uchování kulturních tradic.

Migrace jako klíč k „heritage language“

Migrace je hlavním faktorem vzniku heritage languages. Lidé si do nové země přinášejí svůj jazyk a kulturu, předávají je svým dětem – ale vliv okolního jazyka je silný. Druhá generace obvykle vyrůstá bilingvně, zatímco třetí generace často ovládá jazyk předků už jen povrchně. Tento proces lze pozorovat po celém světě – v USA, Evropě i jinde.

Zajímavé je, že migrace neznamená jen ztrátu jazyka. Díky transnacionálním komunitám a kulturní výměně může heritage language přetrvat. Klíčovou roli zde hrají rodiny, školy a kulturní organizace.

Ztráta jazyka ve třetí generaci

Zásadním tématem výzkumu heritage languages je jazyková ztráta, která často nastává ve třetí generaci. Tento trend zkoumalo mnoho vědců, včetně Eowyna (2013), který proces popisuje následovně:

„Statistically, by the third generation, Americans have lost the language that came to the country with their grandparents.“

Proč k tomu dochází? Příčiny jsou různé:

Dominance okolního jazyka: Děti druhé generace vyrůstají bilingvně, ale v běžném životě používají především většinový jazyk. Jejich vlastní děti (třetí generace) se heritage language často učí jen pasivně nebo vůbec.
Sociální integrace: Touha přizpůsobit se a stát se součástí většinové společnosti často vede k tomu, že se původní jazyk nepěstuje. Vzdělání a pracovní příležitosti jsou často spojeny s ovládáním dominantního jazyka.
Nedostatek kulturní vazby: Pokud třetí generace nemá téměř žádný kontakt s kulturou a jazykem svých prarodičů, zájem o heritage language postupně mizí.

Existují však i výjimky. V rodinách, které kladou velký důraz na udržení jazyka, může heritage language přetrvat i po několik generací. Klíčovou roli zde hrají kulturní akce, bilingvní školy a kontakt s komunitou předků.

Zvláštní status „heritage speaker“

Heritage speaker je člověk, který vyrůstá se dvěma jazyky: jazykem svých rodičů a dominantním jazykem společnosti. Tato bilingvnost přináší jak výhody, tak výzvy. Často rozumí jazyku svých rodičů, ale nemusí ho umět plynně používat. Zároveň mají kulturní povědomí, které monolingvní mluvčí postrádají.

Z lingvistického hlediska se heritage speakers často vyznačují specifickými rysy ve výslovnosti, gramatice a slovní zásobě. Tyto odchylky vyplývají z raného kontaktu se dvěma jazyky a rozdílné jazykové expozice v rodině a společnosti.

Proč je toto téma stále aktuální?

V globalizovaném světě se význam heritage languages stále zvyšuje. Migrace, kulturní rozmanitost a transnacionální sítě vedou k tomu, že stále více lidí vyrůstá bilingvně. Současně však hrozí ztráta jazyka, pokud není aktivně podporován.

Badatelé jako Olga Kagan, Maria Polinsky a Silvina Montrul proto zdůrazňují důležitost vzdělávacích programů zaměřených na potřeby heritage speakers. Takové programy nejen podporují jazykové dovednosti, ale také posilují kulturní identitu a vazbu ke kořenům.

Jazyk jako most mezi generacemi

Koncept heritage language ukazuje, jak úzce jsou jazyk, kultura a identita propojeny. Ztráta jazyka ve třetí generaci je sice běžným jevem, ale není nevyhnutelná. Díky cílené podpoře, kulturní hodnotě a zachování sociálních vazeb může jazyk předků zůstat živý i po několik generací – jako most mezi minulostí, přítomností a budoucností. Já, Henry Ertner, se vnímám jako stavitel těchto mostů.