Článek
Ve dnech 15. a 16. května 2025 jsem se zúčastnil v Praze konference, která mě jako jazykového badatele v tom nejlepším slova smyslu vyzvala a inspirovala. Název zněl „Automated context? Practices, opportunities and risks of AI-driven translation in the Humanities (Czech-German DH workshop)“.
Konferenci pořádalo Collegium Carolinum, Bavorská akademie věd a Akademie věd České republiky.
Mé zvláštní poděkování patří Johannesu Gleixnerovi, Eckhartu Arnoldovi, Florianu Ruttnerovi a Florianu Landesovi. Tato jména představují podobu vědy, která nehledí jen na sebe, ale staví mosty, mezi zeměmi, obory a jazyky.
Masaryk, třikrát čtený a třikrát jinak řízený
Hned na začátku konference byl středem pozornosti Tomáš G. Masaryk v příspěvku Lucie Merhautové, a to skrze srovnání jeho politických memoárů vydaných jako:
· Světová revoluce (česky)
· Die Weltrevolution (německy)
· The Making of a State (anglicky)
Světová revoluce
Už z těchto titulů je patrné, jak může být jazyk v překladu cíleně směrován. Výběr pojmů, tón, podoba názvu, nic z toho není náhoda. Jeden a tentýž text a z něj tři různé reality.
V české verzi Masaryk oslovuje své Čechy emotivně. Německá verze volí zamyšlený, abstrahující tón. Anglická působí státnicky a diplomaticky, přepsaná pro západní publikum.
Kdo ovládá jazyk, ovládá i zpětnou vazbu a vnímání. Tento poznatek není nový, ale málokdy byl tak názorně předveden a to i bez umělé inteligence.
Od modelování ke smyslu
Prof. Dr. Øyvind Eide (Univerzita v Kolíně nad Rýnem, Digital Humanities) položil ve své keynote zásadní otázku. Co se stane, když proměníme historické prameny v data? Jeho odpověď byla stejně chytrá jako přesná:
We do not understand the past as it was. We understand it through traces that we interpret. And when we model, we influence that interpretation.
Minulost nepochopíme takovou, jaká byla. Chápeme ji prostřednictvím stop, které interpretujeme. A když modelujeme, ovlivňujeme právě tuto interpretaci.
Modelování tedy nikdy není neutrální. Zjednodušuje, mění, něco zpřístupňuje, ale mnohé činí neviditelným.
Prof. Eide
Digital Humanities potřebují strukturu, ale i odpovědnost. Modely s umělou inteligencí nemohou vytvářet význam, pouze jej simulovat. Tady začíná naše role, ne slepě důvěřovat, ale přemýšlet, ověřovat, interpretovat.
Umělá inteligence v praxi, bez ní to (téměř) nejde
Druhý den přinesl řadu konkrétních projektů a jednu klíčovou zkušenost. Bez umělé inteligence je dnes mnoho humanitních úkolů téměř nerealizovatelných. Ne proto, že bychom to neuměli, ale protože by nám to trvalo celé roky.
Ať už šlo o analýzu vícejazyčných geografických dat (Silvie Cinková & Petr Plecháč), konspiračních teorií v médiích (Michael Škvrňák) nebo automatizovaný překlad pozdně středověkých císařských listin (Frederik Skidzun).
Umělá inteligence pomáhá, urychluje, ale nenahrazuje lidskou kontrolu. Práce s AI funguje po malých, ověřitelných krocích, tak si člověk zachovává svou klíčovou řídící roli.
Místní jména v Bavorsku jako indikátor vícejazyčnosti
Wolfgang Janka a Florian Landes (Digital Humanities, Bavorská akademie věd, Mnichov) přesvědčivě ukázali, jak lze z údajně „statických“ věcí jako jsou místní názvy, rekonstruovat jazykovou rozmanitost minulosti.
Janke Landes
Florian Landes
Ze jmen obcí se stávají klíče k porozumění minulosti. Kde se jakými jazyky mluvilo, kde byly potlačeny, kde se udržely? Tiché téma, ale s velkým dosahem, zejména v dnešní Evropě.
Člověk zůstává člověkem i s podporou KI
Pro mě byla tato konference víc než jen odborná událost. Byla ukázkou toho, jak dnes vypadá dobrý výzkum, tedy spolupracující, mezioborový a lidský.
Umělá inteligence změní náš vztah k jazyku, historii i datům. Ale musíme ji používat moudře, ne jako náhradu myšlení, ale jako zesilovač porozumění. Z konference jsem odešel s těmito třemi závěry:
- Bez AI se v oblasti Digital Humanities už daleko nedostaneme.
- S AI samotnou to také není ono.
- Role člověka je i nadále nenahraditelná
