Článek
Vysídlení sudetských Němců po druhé světové válce je tématem nucené migrace, které je v historické a politické debatě často nahlíženo z různých úhlů pohledu. Již přednáška Prof. Dr. Arnolda Suppan při zahájení konference „80 let od konce druhé světové války a odsun sudetských Němců – vzpomínat a poučit se“ v Heiligenhof ukázala, že odsun nelze vnímat izolovaně. Vysídlení a nucená migrace musí být zasazeny do širšího kontextu evropských dějin. Tento přístup zvolil i Dr. Kotzian ve své přednášce, kdy se věnoval historickým a mezinárodněprávním rozměrům nucených migrací a hledal přitom paralely se současností.
Dr. Ortfried Kotzian je výraznou osobností v oblasti péče o kulturní dědictví Němců ze střední a východní Evropy. V letech 1989–2002 byl prvním ředitelem Bukowina institutu v Augsburgu. Poté vedl v letech 2002–2012 Dům německého Východu (Haus des Deutschen Ostens) v Mnichově, který slouží jako centrální místo setkávání a vzdělávání pro Němce z východní a jihovýchodní Evropy. Jeho práce se vyznačuje hlubokým historickým porozuměním, interkulturní citlivostí a neúnavnou vášní pro uchovávání kulturní paměti.
Podobnou historickou šíři naznačila již jeho dřívější přednáška o „Böhmische Dörfer“, v níž poukázal na komplexní propletenost česko-německých dějin. Již tehdy upozornil, že soužití těchto dvou kultur nebylo po staletí bezkonfliktní, ale bylo vždy provázeno vzájemným ovlivňováním. Zatímco v této přednášce stála v popředí mnohovrstevná historie sudetských Němců, nyní šlo o zasazení vysídlení do globální perspektivy.
Strategie zapomínání a normativní síla skutečnosti
Dr. Kotzian svou přednášku zahájil konstatováním, že státy odpovědné za vyvlastňování a nucené migrace spoléhají na „moc času“. Jinými slovy: počítají s tím, že se postupem času zapomene, že určité skupiny obyvatel byly kdysi součástí státu. Tento proces, jak uvedl, není pouze politickou strategií, ale je podporován i společenskými silami.
Všechny státy, které nesou odpovědnost za takové vyvlastňovací procesy, sázejí na moc času. Jednou si už nikdo nevzpomene, odkud pochází – a to pak všem vyhovuje.
Toto střízlivé hodnocení je hořkou pravdou dějin – a možná i lidské pohodlnosti. Jedním z klíčových tvrzení jeho přednášky bylo, že 20. století se ukázalo být „stoletím nucených migrací“. Více než 100 milionů lidí bylo vyhnáno, deportováno nebo donuceno k přesídlení. Zvlášť záludné podle něj je, že v mnoha případech byly útěk a odsun legitimizovány mezinárodními dohodami – což zmínil i Prof. Dr. Suppan.
Nucená migrace jako politický nástroj
Dr. Kotzian zdůraznil, že nucené migrace nejsou výlučně fenoménem moderní doby. Již ve středověku byly osidlovací pohyby často řízeny politickými zájmy. Německá kolonizace na východ (Ostsiedlung) je příkladem migrace, která byla motivována jak ekonomicky, tak mocensky.
Osadníci byli často vysíláni na příkaz panovníků velkých říší, aby v určitém čase a s konkrétními úkoly zpřístupnili, osídlili nebo rozvíjeli dané území. Příkladem je německá kolonizace na východ ve středověku a raném novověku, která měla v zásadě celoevropský charakter.
Zatímco dobrovolná migrace v průběhu staletí přispěla ke kulturní rozmanitosti Evropy, nucené migrace byly obvykle spojeny se ztrátou identity a zbavením práv. Zde Dr. Kotzian vytvořil přímou souvislost se současnými konflikty: i ve 21. století jsou etnické čistky a nucené přesuny obyvatel používány jako politické nástroje – například na Blízkém východě, na Ukrajině či v souvislosti s pásmem Gazy.
Ani Trump nejedná z lásky k Izraelcům nebo Palestincům – za jeho kroky stojí především vlastní důležité politické zájmy. Státy si tak pro přesidlovací politiku vytvářejí vlastní ideologická ospravedlnění.
To ukazuje, že instrumentalizace migrace k vytváření homogenních národních států ještě zdaleka neskončila.
Zvláštní postavení Jižního Tyrolska
Zvlášť zajímavá část přednášky se týkala srovnání situace sudetských Němců a obyvatel Jižního Tyrolska. Zatímco sudetští Němci po roce 1945 přišli o svou domovinu, podařilo se Jižním Tyrolanům získat v rámci Itálie rozsáhlou autonomii. Podle Dr. Kotziana to bylo možné především díky mezinárodním zárukám a houževnatosti samotných Tyrolanů.
Henry Ertner Heiligenhof
Závěr: Paměť jako závazek
Na závěr Dr. Kotzian zdůraznil, že „vykořenění domova“ nesmí být politickým nástrojem. Právě vyrovnání se s minulostí má přispět k tomu, aby se budoucímu vyhánění zabránilo. V tomto bodě navázal na závěry Prof. Dr. Suppan.
Podle Spolkového statistického úřadu mělo v roce 2023 přibližně 29,7 % obyvatel Německa migrační pozadí. Pokud bychom započítali i potomky vyhnaných, kteří přišli do Německa po druhé světové válce, mohl by podíl dosáhnout až 40 %. Před nově příchozími z jiných kulturních oblastí nyní stojí dlouhý integrační proces, kterým si vyhnaní již prošli.
Jsme nyní ve třetí a čtvrté generaci. A když politici tvrdí, že uprchlíci, které přijímáme, se musí integrovat do pěti let, tak je to prostě nesmysl. Čirý nesmysl.
Integrace je dlouhodobý proces. I ve třetí generaci je stále možné vysledovat drobné náznaky původu – i když už to není tak výrazné jako u první či druhé generace.
To dokládá například záznam v Sudetoněmeckém muzeum o označení vysídlenců v poválečném Německu:
Sudetendeutsches Museum
„Sudetští grázlové“
„Ruksak Němci“
„Poláci“
„50 kiloví Cikáni“
„Uprchlická chátra“.
Třetí generace je už většinou integrovaná a takovéto urážky snášet nemusí.
Dvacáté první století se ještě nepoučilo z historických lekcí.
Etnické čistky, vysídlení obyvatelstva a politické přesidlování jsou stále realitou. Právě vzpomínka na minulost však může pomoci zvýšit povědomí o nebezpečí takových politik – a přesně k tomu slouží setkání jako konference v Heiligenhof.
Deutsch Dr. Kotzian über Zwangsmigration
English Dr. Kotzian on Forced Migration
